KOMENTÁŘ

Babiš „přerámovává“, Vojtěch musí jít

KOMENTÁŘ
Babiš „přerámovává“, Vojtěch musí jít

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jedním z novotvarů, které v posledních letech pronikly do českého jazyka, je slovo rámovat či přerámovat, případně měnit narativ. Ideálním příkladem, na němž je možné ilustrovat jeho význam, je výměna na postu ministra zdravotnictví, z něhož včera odešel Adam Vojtěch a byl bleskově nahrazen Romanem Prymulou.

Smyslem toho přerámování bývá změnit příběh, který se ve veřejném mínění ustálil. V tomhle případě samozřejmě jde o příběh Andreje Babiše a jeho vlády. V současné době se to pro premiéra a jeho hnutí nevyvíjí dobře míra uvolnění, kterou předseda vlády (někdy přes hlavu ministra zdravotnictví) prosazoval, se ukázala být jako přehnaná, počet lidí s pozitivními testy na koronavirus stoupá, Česko přišlo o premiantskou pozici, je vnímáno jako země z epidemiologického hlediska dost problematická. Podíl předsedy vlády na tom stavu je alespoň pro člověka, který si trochu pamatuje zjevný.

Byl to právě Babiš, kdo někdy až ponižujícím způsobem korigoval představy odcházejícího ministra ve prospěch větší míry uvolnění. Jak je jeho zvykem, četl proměnlivé veřejné mínění a dospěl k názoru, že občanstvo stojí právě o tohle. A možná měl i pravdu, jenomže ta volba měla nějaké důsledky. Stará story o uvolňujícím Babišovi musí být nahrazena novou story, která bude pojednávat o AB razantně bojujícím s nákazou. A je potřeba ten „biják“ nově obsadit, Roman Prymula se pro roli odhodlaného „zavírače“ hodí – u části společnosti se těší značné autoritě, navíc je to plukovník... Andrej Babiš vedle něj může hrát svou oblíbenou roli chlapíka nadaného „selským rozumem“, který může ty extrémnější nápady nového ministra korigovat.

Prozatímním vrcholem toho „přerámovávacího úsilí“ bylo premiérovo včerejší vystoupení v České televizi. Andrej Babiš v něm neoznámil žádnou důležitou zprávu, jen vyslovil poněkud mdlý apel na semknutost a odpovědné chování, přidal k němu kritiku lidí, kteří z různých důvodů odmítají nosit roušky – není jich zas až tolik, i když na sociálních sítích to může vypadat jinak. V úvodu toho vystoupení ale prezentoval jakousi oficiální verzi vývoje posledních měsíců. Mohl by se pro něj hodit Stalinem kdysi popularizovaný termín „závrať z úspěchů“. Česko skvěle zvládlo první vinu pandemie.

Pak se ale dostavily problémy. Premiér při popisu té situace velmi symptomatickým způsobem používal první osobu množného čísla. „My“ jsme chtěli uvolňovat, „my“ si přáli užít si léto, jet k moři a tak dále. A Andrej Babiš přiznal chybu – náladám toho „my“ jaksi podlehl, vyhodnotil situaci špatně, stejným způsobem, jak to tenkrát dělal prakticky každý. Jednou částečkou toho velkého chybujícího „my“ byl i předseda vlády. Asi je to maximum sebereflexe, kterého je premiér schopen. Jeho souznění s lidem je až příliš těsné, když se ten lid mýlí, může se AB mýlit s ním. Ale ze svých chyb se poučí a lid ho v tom jistě bude následovat... Bude to úplně jiná story.

Premiér ten nový příběh nutně potřebuje – jeho hnutí začalo v průzkumech ztrácet, Babišova častá a z hlediska vývoje událostí nepřiměřeně sebevědomá vystoupení jsou ještě v čerstvé paměti. Bylo potřeba z nich „vyvodit osobní odpovědnost“, samozřejmě odpovědnost někoho jiného než Andreje Babiše. Přerámovaný příběh může začít.