Dopis pragováků

Zrádci, nebo hrdinové? Před 50 lety vznikl „dopis 99 pragováků“

Dopis pragováků
Zrádci, nebo hrdinové? Před 50 lety vznikl „dopis 99 pragováků“

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Za zrádce i hrdiny byli v minulosti označováni signatáři „dopisu 99 pragováků“ z 18. července 1968, který komunistům posloužil jako reprezentativní hlas československé dělnické třídy k ospravedlnění intervence vojsk Varšavské smlouvy. Dopis, jehož iniciátorem prý byl velitel Lidových milicí v pražské automobilce Praga (tehdy Automobilové závody Klementa Gottwalda), byl údajně 23. července předán na sovětské velvyslanectví a 30. července 1968 jej publikoval na titulní straně sovětský deník Pravda.

List, který byl komunisty interpretován jako výzva lidu k mocenskému zásahu ze strany SSSR na obranu socialismu, byl v podstatě soukromým dopisem. Neprojednali jej ani podnikové, ani stranické orgány a podepsali jej především funkcionáři podnikových stranických organizací, velitelé Lidových milicí a jejich rodinní příslušníci. Původně měl být doručen vedení českých komunistů (ÚV KSČ).

„Drazí soudruzi, naše přátelství, naše spojenectví je spojeno společně prolitou krví u Sokolova, na Dukle a dalších bojištích. Naši nepřátelé se nemění, jsou to totiž imperialisté a jejich rozvědky, jenže jsou nyní zkušenější, a tím i nebezpečnější. Víme, co mají za cíl a kdo jim k němu pomáhá,“ stojí mimo jiné v dopise. „Máme oči upřeny na vás,“ psali sovětským soudruhům pragováci.

Dopis byl publikován v době, kdy v Čierné nad Tisou na Slovensku jednalo vedení československých a sovětských komunistů o situaci v zemi. Podle některých informací vznikl na přímý popud sovětského velvyslanectví v Praze a při jednání v Čierné byl sovětským šéfem Leonidem Brežněvem využit jako reprezentativní hlas dělnické třídy a argument pro zásah v Československu.

Druhý den poté, co co byl dopis publikován v moskevské Pravdě, vyšla v Rudém Právu reakce funkcionářů pragovky: „...uvedený dopis podepsalo asi 100 zaměstnanců z celkového počtu 4500. I oni uplatnili své demokratické právo, které má dnes každý občan.“

Signatáři dopisu se doma uznání nedočkali. Čtrnáct dní po zveřejnění v moskevské Pravdě dopis otisklo i české Rudé právo, které ho odsoudilo. Předsednictvo městské KSČ v Praze dopis označilo za nevhodný, jednostranný a neodpovídající vývoji a politické situaci ve straně i v zemi. Zároveň však zdůraznilo, že „politická neprozíravost pisatelů nemůže být důvodem k jejich perzekuci v zaměstnání, ani ve společnosti“. Lidé podepsaní pod dopisem se skutečně, zvláště po invazi, stali cílem rozličných slovních útoků a všeobecného opovržení.

Kritika dopisu se velmi nelíbila v Moskvě. Tamní tisk začal tvrdit, že kontrarevoluce v Československu má podporu nejvyšších státních činitelů a likvidace socialismu zde nastává za podpory komunistické strany. To sovětský tisk dokládal mimo jiné i snahou zpochybnit dopis pragováků.

Po vojenské intervenci a opětovném upevnění moci prosovětských aparátčíků, tzv. normalizaci, byli naopak signatáři dopisu státní propagandou vyzdvihování jako hrdinové.

,