komentář

Twitter deformuje veřejné mínění

komentář
Twitter deformuje veřejné mínění

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Twitter a Facebook jsou celosvětově dvě nejznámější sociální sítě. I když Facebook je větší, a tím pádem by měl být i mocnější, je to právě dění na Twitteru, které často dokáže určovat politickou a společenskou debatu. Veřejně činní lidé se zde vyjadřují k nejnovějším událostem, rozjíždějí se nové internetové kampaně typu #MeToo, je to hlavní virtuální bojiště kulturních válek. Již nějakou dobu mezi uživateli panuje podezření, že Twitter se naprosto odpoutal od reality a veškeré spory na něm jsou problémem úzké, aktivistické a hyperinformované elity. Nyní díky americkému nezávislému think tanku Pew Research Center máme první data, která to potvrzují.

Američtí uživatelé Twitteru jsou mladší než většinová populace, věkový medián na Twitteru je 40 let, v celých Spojených státech je to 47. Neboli zatímco pokud bychom vzali všechny Američany od 18 let výše, zhruba půl na půl by byli rozděleni mezi ty, kterým je méně než 50 let, a mezi ty, kterým je více než 50. Na Twitteru je 73 % uživatelů mladších 50 let. Lidé na Twitteru jsou také vzdělanější, 42 % má alespoň bakalářské vzdělání, ve většinové americké populaci je to 31 %, a bohatší, 41 % přiznává roční příjem nad 75 tisíc dolarů oproti 32 % všech Američanů.

Na Twitteru je také mnohem pravděpodobnější, že narazíte na demokrata. Podle Pew Research je poměr demokratů k republikánům na Twitteru 60 % ku 35 % (zbytek připadá na ty, kdo se nehlásí k žádné straně). Mezi všemi Američany je to 52 % ku 43 %.

Uživatelé Twitteru jsou tedy mladší, vzdělanější, bohatší a levicovější než průměrný Američan. Rozdíl se ještě vystupňuje, pokud se vezme v potaz, kdo je na Twitteru nejaktivnější. Za 80 % všech příspěvků může deset procent všech uživatelů. Zbytek jsou pasivní přihlížející, kteří tweetují maximálně dvakrát do měsíce. Mezi „aktivisty“ je nepoměrně více žen, tvoří 65 % z první desetiny nejaktivnějších, a jsou více náchylné k tweetování o politice, o politickém dění píše 69 % z nich. V dolních 90 % o politice píše 39 %. V ostatních kategoriích se příliš neliší od dalších uživatelů, například demokraty podporuje 61 % „aktivistů“.

Vzhledem k tomu, že na Twitteru tráví čím dál více času řada novinářů a politiků, mohou snadno podlehnout dojmu, že nálada a převládající názor ve společnosti jsou úplně jiné než ve skutečnosti. Následně o tom píší články a analýzy, které nereflektují opravdovou situaci. Naposledy se to projevilo při oznámení prezidentské kandidatury bývalého viceprezidenta Joea Bidena. Většina amerického Twitteru byla proti Bidenovi naladěna nepřátelsky a přesvědčena o tom, že jeho podpora vyšumí. K velkému překvapení Biden zatím dominuje průzkumům více, než se čekalo.

Možná zde lze najít i příčiny toho, proč vítězství Donalda Trumpa bylo tak překvapivé. Novináři sledovali průběh kampaně ve svých twitterových bublinách, zatímco klíčové oblasti USA zůstaly bez povšimnutí. Ti staří bílí dělničtí voliči, kteří zajistili Trumpovi vítězství, na Twitteru totiž nejsou.

Kultura Twitteru se odráží i v chování velkých firem. Nemine snad týdne, kdy by nebyla pro nevhodné myšlenky či vyjádření na Twitteru proti někomu zahájena kampaň, která končí rozvázáním smlouvy a vyhazovem. Velké firmy berou takovéto kampaně jako PR katastrofu a pod dojmem všeobecné nenávisti, kdy se na Twitteru ozývají stovky, až tisíce lidí, rychle nátlaku ustupují. Ve skutečnosti virtuální lynčování na Twitteru znamená, jak napsal jeden americký komentátor, že „je pondělí“.

Data se týkají pouze Spojených států. Z pozorování českého Twitteru se však zdá, že pokud by takový průzkum proběhl i v Česku, čísla se příliš lišit nebudou. Například pokud by mohl volit pouze český Twitter, v každých volbách by drtivě zvítězila TOP 09. ANO by naopak bylo rádo, kdyby se dostalo do sněmovny. Je to dobré připomenutí toho, že politika se nedá dělat na internetu.