Křetínský pod tlakem zmrazil Slovákům účty za elektřinu. Dočkají se toho i Češi?

Křetínský pod tlakem zmrazil Slovákům účty za elektřinu. Dočkají se toho i Češi?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ceny elektřiny v celé Evropě letí prudce vzhůru. Je to přímý důsledek cesty k bezuhlíkové ekonomice, známé pod značkou Green New Deal, po které se Evropa vydala. Zdražení energií novými regulacemi a přirážkami bylo cílem GND. Nikdo ale nečekal, že přijde tak rychle.

Elektřiny je v Evropě nedostatek. Pod tlakem regulace se vypínají uhelné zdroje. Německo letos vypne i poslední jaderné bloky. Obnovitelné zdroje, na nichž chtěla Evropa stavět svou bezuhlíkovou budoucnost, ale zatím zaostávají za smělými plány. Když dost nesvítí a nefouká, elektřiny je nedostatek a cena prudce stoupá. Chybí stabilní zdroje, které by byly schopné elektřinu dodávat do sítě bez ohledu na počasí. Do toho prudce stoupají ceny emisních povolenek, odpustků za špinavé emisní zdroje, které si firmy musí kupovat. Evropská komise, která trh s nimi řídí, je z něj postupně stahuje, takže i jejich cena přirozeně stoupá.

Výsledkem je prudký růst cen energií. Politici v Evropské unii ho svými rozhodnutími vyvolali. Je ale tak nečekaně rychlý, že přináší rekordní inflaci a ohrožuje sociální stabilitu Evropy. Účty za elektřinu, které se pro řadu rodin v Evropě za rok zvedají až o 80 procent, vážně ohrožují životní úroveň.

Takže na problém, který politici cestou k bezuhlíkové ekonomice způsobili, teď musí překotně reagovat. Většinou hasí to nejhorší novými sociálními dávkami a příspěvky pro ty nejohroženější. To je cesta, kterou jde vláda Petra Fialy. Je to jen prohlubování nového uhlíkového socialismu. Prudké zvýšení přerozdělování. Vláda vybere díky vysokým cenám energií na daních a emisních povolenkách do státní pokladny více peněz, ty rozdělí na energetických žebračenkách těm nejpotřebnějším. Účet zaplatí střední a vyšší vrstvy. Hned dvakrát. Poprvé ve vyšších cenách, podruhé ve vyšších státních sociálních výdajích, které financují ze svých daní. Takhle se to dlouho flikovat nedá. A pokles cen energií není na dohled.

Přichází čas pro hlubší úvahu, co se to vlastně v energetice odehrává. Je to ještě vůbec trh? Se všemi těmi zákazy a regulacemi? Detailní pohled ukazuje, že už moc není. Hrát si na něj je jen předstírání. Ta regulace už ho tak ořezala, že z trhu skoro nic nezbylo.

V Evropě přibývá zemí, které hru na trh ukončují. A začínají k elektřině přistupovat nikoli jako k volně obchodovatelnému zboží, ale veřejnému statku, jehož cena musí být kvůli všem těm předchozím regulacím státem regulovaná pro koncového zákazníka. Rodiny a firmy.

Precedent pro přístup k elektřině jako veřejné komoditě aktuálně předvádí Francie. Vláda prezidenta Emmanuela Macrona nařídila společnosti Électricité de France (EDF), v níž má stát podíl osmdesát procent, aby velkou část energie, kterou vyrábí ve svých atomových elektrárnách, prodávala svým menším konkurentům. Vláda stanovila EDF strop na cenu 46,8 eura za MWh. Tímto cenovým stropem chce srazit domácí ceny energií. Tato cena je pod aktuálními výrobními náklady firmy a hluboko pod současnou tržní cenou 100 eur za MWh, za niž se aktuálně elektřina v Evropě obchoduje.

Krok by měl přispět k tomu, že účty Francouzů za energie nestoupnou o víc než o vládou schválená 4 procenta ročně. Ministr financí Bruno Le Maire upozornil, že pokud by k tomu vláda nesáhla, zdražila by lidem elektřina o 35 procent ročně. Samotné společnosti EDF, jejíž část akcií se obchoduje na pařížské burze podobně jako ČEZ na pražské, to přinese ztrátu 8,4 miliardy eur (210 miliard korun). Zásah se nelíbí akcionářům včetně zaměstnanců a odborářů, kteří mají v EDF vlastnický podíl. Brusel už Francouzům podle Macrona odpojení od trhu s elektřinou schválil.

Ve středu se přidalo Slovensko. Vláda se dohodla s největším výrobcem elektřiny, firmou Slovenské elektrárně (tamní obdoba ČEZ), že až do roku 2024 bude prodávat domácnostem elektřinu za fixní cenu 61 eur za megawatthodinu. Kdyby k této dohodě nedošlo, účty slovenských rodin za elektřinu by letos vzrostly o 80 procent. Takto zůstanou na loňské úrovni.

Slovenské elektrárně jsou polostátní firmou jako náš ČEZ. Stát tam má ale na rozdíl od ČEZ jen menšinový podíl 34 procent. Většinu 66 procent drží Energetický průmyslový holding Daniela Křetínského a italská energetická společnost ENEL.

Slovenská vláda tedy donutila většinově soukromou firmu, aby se vzdala zisků z vysokých cen energií. Předtím na ni vyvinula tlak tím, že jí pohrozila novou jadernou daní. Tu chtěla uvalit na zisk z jaderných elektráren, které na Slovensku provozují právě Slovenské elektrárně. Vlastníci tedy souhlasili s tím, že se ve prospěch slovenských rodin vzdají svých zisků.

Regulací cen elektřiny by se vážně měla začít zabývat i vláda Petra Fialy. Zatím o tom otevřeně mluví jen aktuálně největší expert ODS na evropskou energetiku Alexandr Vondra. Ten si moc dobře uvědomuje, že obchod s elektřinou už při všech těch zásazích přestal být trhem. A postrkuje vládu do akce.

Není to jednoduchá operace. Pro výrobce energie v čele s ČEZ bude jakákoli regulace znamenat, že přijdou o zisky ze současných vysokých cen elektřiny. Nemůžou na to dobrovolně přistoupit. Tím by poškozovali své vlastníky a proviňovali se proti péči řádného hospodáře, což je základ zákona o obchodních korporacích. Jakýkoli menšinový akcionář ČEZ nebo jiné energetické firmy by to mohl okamžitě zažalovat.

Vláda proto bude muset jít na regulaci zákonem. Vymyslet model, jak výrobcům zaručit přiměřený zisk a zároveň udržet ceny na uzdě. Elektřina v Evropě přestala být s Green Dealem trhem.