O žádné jiné knize se v České republice poslední dva týdny nemluví tolik jako o právě vydaném životopisu Milana Kundery. Autor knihy Kundera: Český život a doba, spisovatel Jan Novák to od českých kulturních kritiků zatím spíše schytává. Někteří recenzenti si dokonce myslí, že Novák vznesl Kunderovu obžalobu a rovnou jej soudí. Sám Novák v rozhovoru pro Týdeník Echo řekl, že „hodně lidem hrozí, že přijdou o iluze“.

Kritik Petr Fischer v příloze Salon deníku Právo napsal, že Kunderova biografie není tak svobodná, jak by měla být. „Je svázána morální povinností odvozenou z pocitu, že stojí na té správné straně barikády, kde leží historická pravda. Svobodný autor biografie by si připustil limity svého předporozumění, hermeneutickou smyčku, do níž jsme chyceni vždy, chceme-li něčemu či někomu porozumět, chceme-li ho vůbec najít a potkat se s ním. Novák se zjevně s obžalovaným potkávat nepotřebuje, píše „z břicha“, jak to cítí, protože údajně lépe než Kundera a všichni ostatní na špatné straně morální barikády slyší pravý „hukot dějin“, a tak předem ví, jak se věci mají, i to, jak má znít rozsudek nad Kunderou,“ míní Fischer.

Dlouholetá kritička Lidových novin Jana Machalická zase mluví o hnojometech. „Novák je ochotný uznat, že je slušný spisovatel, ale zas ne tolik, prý se recykluje. Takže zatímco Kundera dle Nováka sám sebe vykrádá, jiní tvůrci svá témata rozvíjejí. Komické je pak Novákovo tvrzení, že Kundera píše o udavačství tak autenticky, že tyto peripetie musel prožít. To je podle vzoru „kdo chce dobře zahrát vraha, musí vraždit“. A co třeba že je dobrý spisovatel? Tato alternativa zřejmě nepřichází v úvahu,“ glosuje Machalická.

Novák podle ní Kunderovi není schopen nic uznat a vyčítá mu i to, že na něj StB nepoužila své kompromitující materiály. „Z pamětníků taxuje jako důvěryhodné hlavně ty, kteří by byli ochotni řádně vybarvit obraz amorálního lotra. Osobně bych pana Pondělíčka, který v knize figuruje jako Kunderův starý přítel, za kamaráda nechtěla. Špatný literátův charakter má doložit i zaznamenání chlapských keců na adresu žen i popisy prostopášnictví, ale to by mohlo zapůsobit leda na stoletou jeptišku. Tolik práce a stránek, a přece o skutečném Kunderovi tak málo,“ končí s povzdechem.

Politolog a novinář Ondřej Slačálek na webu A2larm poznamenal, že Václavu Havlovi a Milanu Kunderovi nachystal osud na konec života jedno neštěstí – rozhodli se na nich přiživit a napsat o nich knihu špatní spisovatelé. V případě Havla má na mysli Irenu Obermannovou, která ve své Tajné knize z roku 2011 popsala milostný vztah s prezidentem Havlem.

A obdobně to vidí u Novákovy knihy. „Autorova neschopnost rozumět literárnímu textu pak vede k dalšímu „skandálnímu odhalení“, domněnce, do níž se Novák tak zamiloval, že ji v textu několikrát zopakuje: protože je podle něj Stalin líčen v Kunderově poslední knize Oslavě bezvýznamnosti jako pozitivní postava, je prý také klidně možné, že Kundera byl ve skutečnosti celý život stalinista… Slyšel ten dobrý muž někdy slovo ironie?“ ptá se Slačálek.

Obdobně Petr Zídek v sobotní Orientaci Lidových novin píše, že Novák z Kundery dělá padoucha. Literární a výtvarný kritik Radim Kopáč uvedl, že při psaní životopisu je třeba k objektu přistupovat nezaujatě: ani adorovat, ani mít negativní odsudek. A ten, podle něj, Novák má. Pochvalně se ale vyjádřil o formě. „Čte se to skvěle, včetně pasáží kurzivou, portrétů vybraných osobností, které Novák sází podél textu jako milníky; třeba výkres života a díla básníka Jana Zahradníčka patří k nejsilnějším místům knihy,“ napsal Kopáč.

Plně za knížkou Jana Nováka stojí vedoucí kulturní rubriky týdeníku Respekt Jan H. Vitvar. Ten spisovatele naopak hájí s tím, že Novák nezpochybňuje dílo Milana Kundery, ale to, co o sobě spisovatel celý život tvrdí.

Doporučení přichází také od Josefa Rauvolfa. „Kundera se konečně dočkal pohledu, který nebyl v jeho režii. Pohledu, který je přitom profesionální, výtečně napsaný a vyargumentovaný,“ dočteme se na webových stránkách ČT24.

Novou biografií se zabýval i Týdeník Echo, který přináší rozhovor se spisovatelem Janem Novákem. Aktuální vydání obsahuje i rozsáhlý text Ondřeje Štindla. Novákova biografie podle něj není nějaký přímočarý „atentát“, ani politicky motivovaný „odstřel“.

„Některé teorie o Kunderově psýše si Novák asi mohl odpustit,“ píše Štindl. „Autorovy občasné „úlety“ ale Novákovu biografii v žádném případě neznehodnocují jako celek.“