Falešných zpráv je víc než pravdivých

Krásný riskantní svět

Falešných zpráv je víc než pravdivých
Krásný riskantní svět

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Svět minulosti obsahoval pár brutálních, celkem jednoduchých a předvídatelných rizik, jako byly války, epidemie a hladomory. Proměnili jsme je na rizika snad menší, ale v každém případě barvitější a méně vyzkoušená podle hesla, že řešení jednoho problému vytváří zárodek problému dalšího. Jak se lidé třeba v 60. letech těšili na technický pokrok a jeho výzvy! Málokterá generace má to štěstí žít jako my v přelomové, duhové době plné krásných vynálezů a zrádných pastí. Na každé civilizační dobrodiní totiž připadá nejméně jedno nebezpečí. Je to jako plavba Star Treku – s každou novou objevenou planetou narazíme na úžasné životní formy a zároveň na transgalaktická monstra.

Mapa rizik

Po počátečním globalizačním optimismu se po roce 2000 a zejména po ekonomické krizi v posledním desetiletí začala ukazovat odvrácená tvář stále složitějšího světa, ve kterém konflikty nevyhasínají, ale přelévají se do nových míst či procesů. Světové ekonomické fórum (WEF) patří mezi organizace, které se systematicky v každoročně vydávaných zprávách věnují mapování rizik, ke kterým se zvětšenou pravděpodobností dojde v příštím desetiletí. Rizika jsou dělena podle pravděpodobnosti výskytu a velikosti škod. Zpracovává je na několika kontinentech střední manažerská třída zhruba tisícovky vesměs „terénních“ investičních bankéřů, kteří přijdou o peníze, pokud špatně odhadnou další vývoj a globální rámec změn. Jaká zajímavá a imaginativní rizika vyplývají z posledních deseti zpráv?

Především v téměř každé následující zprávě se setkáváme s tvrzením, že svět je rok od roku složitější, jeho rizika hůř předpověditelná, a proto je nutné průběžně sledovat vývoj společnosti. Například nižší růst čínského hospodářství znamená nižší dovoz z Německa a tím i nižší výrobu a spotřebu energie na domácí půdě. Velké obavy panují z ekonomických konfrontací, polarizace společnosti, vlny pocitu osamění a neštěstí postihujícího zejména generaci nad 18 let. Až 85 % respondentů poslední zprávy WEF očekává další zhoršování situace.

Klimatické změny a iluzorní potraviny

Třetí rok po sobě se rizika klimatických změn dostávají do čela očekávaných rizik, a to zejména v kombinaci s klimatickými extrémy. Zatímco o změnách můžeme uvažovat jako o neustále probíhajícím, původně nenápadně plíživém, ale v posledních letech akcelerujícím procesu, tak klimatický extrém přichází s velkou silou a náhle. Asi polovina rostlinných kalorií pochází jenom ze tří plodin – rýže, pšenice a kukuřice, z nichž každá je nejenom svým způsobem klimaticky zranitelná, ale také se v nich snižuje obsah biogenních stopových prvků, jako je zinek, kobalt či železo. Třeba rýže vypadá stále stejně, má odpovídající množství kalorií, ale přitom v ní scházejí obvyklé stopové prvky a celkově má klesající biologickou hodnotu. To se však týká i části zeleniny pěstované ve sklenících. Potraviny budoucího světa se stávají iluzí a možná karikaturou sebe samých.

Ale jsou tu i jiné, nečekané dopady. V teplejším klimatu je víc požárů, takže v roce 2018 došlo v USA k větším výpadkům automobilové výroby následkem požárů než hurikánů. Zvýšení mořské hladiny o 50 cm ovlivní nebo zcela uzavře 270 elektráren, které zásobují skoro půl miliardy obyvatel. Adaptace na zvyšující se hladinu je možná – v Nizozemsku se dokonce stavějí domy schopné plavat, ale je drahá. Zhoršující se počasí může mít velký vliv na mezinárodní obchod s potravinami, jehož většina probíhá prostřednictvím 14 terminálů, ale pokud se stane, že americké přístavy budou muset být uzavřeny kvůli hurikánové sezoně a brazilská překladiště se budou topit v bahně způsobené silnými dešti, světový obchod s potravinami klesne na tuto dobu na polovinu.

V zemích jako Nigérie či v některých bývalých zemích sovětského bloku existují celé čtvrti mladých (12–25 let) hackerů, kteří se specializovali na seznamky či fiktivní dědictví, ale vzhledem k úpadku těchto oborů se stále víc věnují krádežím dat a vydírání firem. Pracují systematicky na plný úvazek mnoho hodin denně a své práci rozumějí. Zpočátku se zabývali průlomem do bank a energetických zařízení, jako jsou ropovody, ale dnes se ukazuje, že je jednodušší napadat menší, donedávna nezajímavé firmy, které se neumějí dobře bránit. Útok může proběhnout například tak, že hacker naprogramuje linku na výrobu léku na jiné složení. Firma pak musí lék stáhnout, a protože se bojí ztráty důvěry zákazníků, zaplatí a o útoku mlčí (skutečný případ).

Útok může přijít z nečekané strany, jako byly třeba hrozby Meltdown a Spectre v roce 2018, které hrozily vyřazením počítačů s procesory Intel vyrobenými v posledních deseti letech. Šlo tedy o útok na hardware počítačů! Mnohem závažnější může být technologicky vyspělý útok jiného státu na energetickou infrastrukturu včetně dálkového převzetí přenosové soustavy, zavirování jaderné elektrárny pomocí hmyzího dronu, který pronikne do areálu elektrárny zvenčí, či nastavení otáček parní turbíny na takovou rychlost, která povede k havárii.

Umělá inteligence (AI) rovněž otevírá nové možnosti digitální hrozby i ochrany proti ní. Dnes se AI viditelně uplatňuje v trollování, posílání falešných zpráv a vytváření tisíců tweetů. V roce 2018 bylo studováno víc jak 100 tisíc tweetů a ukázalo se, že množství falešných zpráv bylo větší než množství pravdivých informací. AI je dnes schopná navrhnout virtuální redakci novin včetně psychologického designu a stylu jednotlivých novinářů, ponechat určité názorové rozdíly, ale sladit hlavní politické či ekonomické záměry zadavatele. Mezi horší varianty patří situace, kdy AI navrhne syntetický biologický patogen nebo prolomí bankovní kódy.

Nejednota – bipolární svět byl vyloženě nudný

Svět nikdy nebyl jednotný, ale dnes se posunul ze světa bipolárního (zhruba Amerika versus Sovětský svaz či Východ proti Západu) do světa multipolárního a multikonceptuálního. Téměř žádné nadnárodní instituce typu Organizace spojených národů nemají větší vliv. Mnoho států se posunuje do stadia neliberálních demokracií (illiberal democracies). Za této situace je obtížné vytvářet jednotná pravidla. Americký Department of Commerce ve své strategické zprávě jasně uvedl, že „ekonomická bezpečnost je národní bezpečnost“. Ekonomické války jsou považovány za předvoj vážnějších konfliktů, které asi nebudou probíhat formou válečných střetnutí, ale politickým rozkladem daného státu, který ztratí akceschopnost. Různé typy ústavních krizí jsou nebezpečné ani ne tak kvůli internímu hraní si se zákony, ale otevírají dveře vnějším kyberútokům. Každá vnitřní slabost bude využita proti nám. Státy se začínají bránit tomu, aby cizí vlastníci, zejména Čína, získávali kontrolu v technologických firmách a energetické a dopravní infrastruktuře. Objevují se opět převážně čínské pokusy přebírat velké zemědělské komplexy obhospodařující velké půdní plochy. Je nutné, aby evropské státy jasně stály za svými bezpečnostními prioritami, které se stále víc týkají vody, potravin a energií. Například Austrálie v roce 2018 podstatně omezila zahraniční investice do energetiky a zemědělství. Dalším odvětvím, které by mělo zůstat pod národní kontrolou, jsou telekomunikace.

Období hněvu

Gallupův ústav patří mezi instituce, které sledují pocit štěstí – v roce 2017 byl výzkum prováděn na vzorku 150 tisíc respondentů ze 145 zemí. Pozitivní emoce stále převažují, ale roste počet nešťastných lidí. Zhruba 40 % respondentů cítí nějakou formu zoufalství a 20 % pociťuje hněv. Hněv je aktivní, špatně zvladatelná destruktivní síla, takže toto číslo je vysoké. Jeho neoddělitelným spolucestujícím je strach. Předpokládejme, že na demonstraci chodí dvakrát tolik naštvaných lidí, než kolik jich je v celé populaci, což dá okolo 40 % hněvivých lidí a z toho nejméně 4 % lidí schopných násilných protestů. Pokud přijde na demonstraci 100 tisíc lidí, tak až čtyři tisíce budou tak naštvaní, že na jejich zvládnutí bude zapotřebí 2–3x tolik policistů. To se dá zvládnout, ale nesmí dojít k dalším paralelním protestům. V USA 68 % lidí pociťuje hněv aspoň jednou denně. Třetina Američanů nehovoří se svými příbuznými o prezidentských volbách. Úroveň hněvu je vyšší u střední třídy než mezi bohatými a chudými lidmi. Ženy jsou v průměru víc naštvané než muži. Jak ukazuje příklad arabského jara, hněv zpočátku společnost sjednocuje, ale později koroduje. Mezi lety 1990 a 2013 vzrostl počet duševně nemocných lidí o 40–54 % (záleží na metodice). Pět duševních nemocí se objevuje mezi dvaceti nejrozšířenějšími nemocemi. Zhruba 700 milionů lidí je duševně nezdravých. Asi třetina amerických studentů trpí nějakou formou depresí, ale zároveň 80 % mladších Američanek má jako hlavní či druhý životní cíl zbohatnout. To se jim v této míře nemůže podařit, takže výsledkem je další frustrace a v lepším případě změna životních hodnot často probíhající ve věku kolem třiceti let.

V Číně očekává jen 5 % mladých lidí, že se jim povede hůř než rodičům. Světový průměr je 30 % a úplným rekordmanem je Francie, kde 60 % mládeže čeká zhoršení poměrů. Již z toho čísla je patrné, že stávky ve Francii jen tak neodezní. Odhaduje se, že globálně až třetina žen podléhá nějaké formě domácího násilí; to u nich zdvojnásobuje počet depresivních stavů.

Intenzivně například v Nigérii byla studována otázka ekonomického chování multikulturní společnosti. Ukázalo se, že tyto společnosti méně sledují linii obecného dobra, ale víc se soustřeďují na dobývání renty například z ropného průmyslu či státních zakázek pro posílení své skupiny. Vztahy mezi skupinami bývají silně kompetiční až násilné a v mírnějším měřítku mohou připomínat kmenové války či války gangů. Tvrdé ekonomické soupeření se vnějšímu pozorovateli může jevit jako etnický nebo náboženský konflikt, ale ve skutečnosti jde o přístup ke zdrojům. Dřív by jimi byly pastviny nebo studny, dnes jsou to například státní dotace.

Dobrovolná osamělost a její důsledky

Ještě nikdy v historii lidstva nežilo tolik lidí samo. V předindustriálním období žilo v západní Evropě v „single“ domácnostech asi 5 % lidí, v 60. letech kolem 17 % a dnes kolem 30 %. Ve městech je podobných domácností mnohem víc – v Paříži asi 60 % a uprostřed Manhattanu dokonce 94 %! Osamělost přispívá k depresím a ta zase zvyšuje náchylnost k nemocím. Probíhá debata, nakolik za pocit osamělosti mohou nová média. Výsledek není jednoznačný, ale v každém případě se proměnila a promísila hranice mezi tím, co je lidské a co technologické. Technologie se stává součástí citového života.

Mnohem méně lidí je dnes schopných se identifikovat se svou prací – v jihovýchodní Asii to je jen 6 % pracovníků. Zdá se, že to je způsobeno přepracováním. Příliš mnoho práce se stává nepřítelem, takže až kolem pětiny pracovníků svoje zaměstnání nemá rádo a až polovina se cítí vyčerpaná. V 19. století byla velkým problémem fyzická bezpečnost práce, protože často docházelo ke zraněním a smrtelným úrazům, ale dnes vystupuje do popředí psychická bezpečnost. I pokud bychom otázku, jak se dobře cítit v práci, kapitalisticky odmítli jako sentimentální, zůstávají obrovské přímé i nepřímé náklady způsobené duševními problémy.

Budoucí překvapení

Každý má občas rád nějaké překvapení a tato doba vychází naší touze vstříc. V počátcích kosmonautiky se ukázalo, že ve stavu beztíže nefungují propisovačky, a tak se kosmonauti vrátili k tužkám. Podobně se můžeme vracet k jednodušším technologiím, protože například kvantové počítače budou schopné prolomit uživatelská hesla a osobní údaje. Již dnes dochází ke krádežím dobře zabezpečených dat s tím, že je jenom otázka času, kdy se podaří otevřít je a využít.

Jedním z velkých, u nás přehlížených dlouhodobých problémů je opouštění venkovského prostoru a odchod do měst se všemi problémy týkajícími se dostupnosti vody, mikroklimatu během letních vln veder, možnosti epidemií apod. Do určité míry se tomu dá předejít plánováním venkova, který by měl být propojený veřejnou dopravou, mít školy, obchody a nemocnice. Krizových scénářů se dá uvést řada, ale například již dnes vidíme, že ve světě se začínají prosazovat konzervativní vlády, zatímco mnoho sociálních služeb je organizováno liberálními nevládními organizacemi a obě strany si přitom nedůvěřují. Energetická a dopravní infrastruktura je hned pod trojím tlakem – stárne, populace či počet automobilů roste a klimatické změny, jejichž následkem přívalové deště podemílají mosty a vlny veder ničí asfaltové koberce, jsou četnější.

Profesionální skepse vážitele rizik

Nějaké nebezpečí na nás číhá, kam se podíváme. Nemělo by nás to příliš zarážet. Bylo to tak vždycky, ale dřív byla mapa rizik drsnější a přehlednější. Rizika v dnešním světě pocházejí jednak z jeho složitosti, jednak z těsného propojení, které umožní rychlý přenos krize do jiných odvětví nebo států. Existuje však několik postupů, které pomáhají. Prvním je zjednodušování systému, jiným je vytváření zpětné vazby. Farmaceutická firma Novo Nordisk ztratila kvůli výrobním chybám 100 milionů dolarů. Běžná firma by hledala viníky, poslala pár manažerů do důchodu a pak se „modlila“, aby se situace neopakovala, aby to byla náhoda, a ne součást systému. Firma místo toho najala skupinu sociologů, kteří procházeli firmu a diskutovali situaci ve firmě od té úplně nejnižší úrovně až po manažery. Pochopila, že potřebuje mít zpětnou reakci, aby věděla, co se ve firmě skutečně děje.

Jinou technikou, kterou používá Jet Propulsion Laboratory pracující pro NASA, je praxe, že každý tým musí mít povinně svého skeptika, který dává pozor na to, co by se mohlo pokazit. Týmový skeptik podává nezávislou zprávu jinému oddělení, a ne vedení projektu, takže lidé jsou přirozeně opatrní a méně podléhají skupinovému myšlení. Výzkum kvality bankovních rozhodnutí prováděných v řadě institucí po dobu dvaceti let ukázal, že úspěšnější byly banky, v jejichž radách sedělo méně bankéřů. Ti totiž o mnoha věcech uvažovali podobně (groupthink) a snáz přehlédli varovné signály.

Jiné firmy se nesnaží myslet ve velkém (think big!), ale věc testovat v malém měřítku (think small!), protože snáz přijdou na chybu. Další techniky spočívají ve schopnosti se na chvíli zastavit a znovu vyhodnotit situaci, i když čas firmu tlačí k rychlému rozhodnutí. Média jsou plná nebezpečných zpráv, ale ve skutečnosti zároveň – a to velmi intenzivně, zdlouhavě a nudně – dochází k hledání léků. Lidé se víc baví o nemocích než o zdraví, ale krása a kreativita tady už také jsou, jen se skrývají pod dekou špatných zpráv.

7. srpna 2019