Obyvatelé Hongkongu přicházejí o své svobody

Čínští komunisté přecházejí do ofenzivy

Obyvatelé Hongkongu přicházejí o své svobody
Čínští komunisté přecházejí do ofenzivy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Když se v roce 1989 hroutil Sovětský svaz, bylo to bráno jako potvrzení konečného vítězství demokracie a kapitalismu nad autoritářstvím a komunismem. Americký politolog Francis Fukuyama ve svém eseji Konec dějin?, později rozpracovaném do knihy, přišel s teorií, že éra velkých ideologických konfliktů skončila. Západní liberální demokracie se jevila jako poslední stadium lidské vlády. Jenže zhruba ve stejnou chvíli, kdy střední a východní Evropa dosahovala svobody, čínští komunisté dokazovali, že jsou ochotni své zřízení bránit zbraněmi, když na náměstí Nebeského klidu zmasakrovali studenty. Nyní, po více než 30 letech, čínští komunisté v Hongkongu ukazují, že jsou připraveni na ofenzivu.

V rozmezí pár týdnů se sešlo několik významných výročí. Jednak 30. června uplynul rok od začátku platnosti zákona o národní bezpečnosti, kterým plně začalo přiškrcování hongkongské autonomie. A 1. července uplynulo 100 let od oficiálního data založení Čínské komunistické strany. (Ve skutečnosti byla nejspíš založena až 23. července.) Při příležitosti těchto dvou výročí se čínští komunisté rozhodli zrychlit kampaň na potlačení zbývajících svobod Hongkongu.

Hongkong měl v rámci Číny zvláštní postavení. Peking nad ním získal kontrolu v roce 1997, kdy Británii vypršela 99letá nájemní smlouva. V rámci vyjednávání o návratu kolonie se Čína zavázala respektovat svobody, na které si Hongkong pod britskou správou zvykl, jako je třeba svoboda tisku, svoboda shromažďování, a částečně demokratickou vládu, a to aspoň na 50 let. Toto zřízení víceméně pod názvem „jedna země, dva systémy“ fungovalo do června minulého roku, kdy se Pekingu přes protesty obyvatel Hongkongu podařilo protlačit zákon o národní bezpečnosti, který v podstatě rozšířil čínské totalitní praktiky i na autonomní území. Bezpečnostní složky z Číny nově mohou působit v Hongkongu. Hlavně zákon ustanovil nové trestné činy odtržení, subverze, terorismu a tajné spolupráce s cizími silami. Zvlášť subverze je definována tak vágně, že se pod to schová v podstatě jakékoli jednání, které se Pekingu nelíbí.

Pět set policistů

Své rozhodnutí zákon aktivně používat a zničit všechny znaky liberální demokracie Peking demonstroval v uplynulých dnech. Dne 17. června do redakce deníku Apple Daily vniklo na 500 policistů. Zatčeno bylo pět lidí z vedení, včetně šéfredaktora Ryana Lawa, policie si odnesla 38 počítačů a listu byly zmrazeny účty.

V Hongkongu se zdvihla vlna podpory. Další den deník vyšel s titulkem „Musíme pokračovat“, což byla poslední slova Cheung Kim-hunga, šéfa mateřské firmy deníku Next Digital, než ho odvedla policie v poutech. List musel zvýšit svůj náklad z 80 tisíc na 500 tisíc, aby pokryl zájem. Lidé na znamení podpory kupovali více výtisků najednou. Bylo to však k ničemu. Zmrazené účty znamenaly, že deník neměl na svůj provoz. Stánkaři mu ani nemohli posílat platby za prodané výtisky. Když začalo být jasné, že úřady peníze neuvolní, Next Digital učinila těžké rozhodnutí a oznámila, že Apple Daily kvůli situaci ve městě končí. Naposled vyšel ve čtvrtek 24. června.

Důvodem drastické akce je prý zhruba 30 článků, které deník vydal od roku 2019, vyzývajících svět k uvalení sankcí na Čínu a Hongkong. Přitom zákon o národní bezpečnosti oficiálně neplatí retroaktivně. Pravým důvodem je, že Apple Daily zůstával posledním velkým médiem v Hongkongu, které bylo silně kritické ke komunistické vládě v Pekingu a bojovalo za zachování klasického liberalismu na autonomním území.

Majitelem je Jimmy Lai, hongkongský miliardář. Narodil se v roce 1947 v Kantonu. Ve dvanácti letech se mu podařilo tajně proniknout do britské kolonie, vypracoval se na manažera, v roce 1975 koupil textilku a následně založil módní řetězec Giordano. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se vrhl do mediálního byznysu. Po masakru na náměstí Nebeského klidu se stal zavilým kritikem čínské komunistické strany. S blížícím se termínem předání vlády nad Hongkongem založil v roce 1995 Apple Daily s cílem bránit svobodu slova. Osobně se účastnil demonstrací proti odbourání svobod Hongkongu, a to jak v roce 2014, tak v letech 2019 až 2020.

V srpnu 2020 došlo k rozsáhlému zatýkání prodemokratických aktivistů v Hongkongu. Při té příležitosti policie poprvé provedla razii v redakci Apple Daily a v kancelářích Next Digital. Zatčen za údajné spolčování z cizími mocnostmi a podvody byl i Lai. Byl propuštěn na kauci, ale v prosinci byl zadržen podruhé, tentokrát byl držen ve vazbě. Tehdy se také vzdává funkcí ve vedení společnosti. Nakonec byl v dubnu a květnu za nejrůznější případy účasti na nepovolených demonstracích odsouzen na 20 měsíců. Veškeré jeho jmění, včetně podílu v Next Digital, bylo zmrazeno.

Kombinací politického a ekonomického nátlaku se tak čínské vládě podařilo zlikvidovat největší kritické médium ve městě. Nebylo úplně poslední, stále přežívá několik on-line zpravodajských portálů. Jenže zlikvidování Apple Daily vyslalo varování všem odbojným redakcím. Například Web Stand News už oznámil, že smaže všechny komentáře vydané před květnem letošního roku. Zároveň přestane přijímat dary. To vše, aby minimalizoval šanci, že proti němu bude použit zákon o národní bezpečnosti. Další web kritický ke komunistické vládě, Hong Kong Free Press, uvádí, že má v záloze plány, jak působit i v době zvýšené cenzury, případě z exilu.

Nejde však jen o likvidaci svobodného tisku. Pod záminkou protipandemických opatření hongkongská vláda již dvakrát zakázala tradiční shromáždění na připomínku obětí masakru na náměstí Nebeského klidu. Zatím bylo zatčeno 107 opozičních politiků a aktivistů. Další uprchli ze země. Zároveň se chystá volební reforma s cílem posílit kontrolu komunistů nad městem.

Jak Peking rád připomíná, Hongkong nikdy nebyl plně demokratický. Za Britů měl poslední slovo guvernér. Nyní je ze 70členného legislativního shromáždění 40 zastupitelů voleno přímo a 30 na základě „funkčních okrsků“, což jsou sdružení zájmových skupin, často s kontakty a byznysovými zájmy ve velké Číně. Některé z nich nemají ani dvě stovky členů, u jiných jdou do tisíců. Celkově 30 zastupitelů je vybíráno asi 226 tisíci volitelů. Správce Hongkongu, jak se nazývá šéf exekutivy, je pak vybírán 1200člennou volební komisí, která je jmenována právě funkčními okrsky, a oficiálně potvrzován čínskou vládou. Tento systém zajišťoval čínským komunistům jakousi kontrolu nad hongkongskou politikou, zároveň však umožňoval dostatečné demokratické zastoupení a živou diskusi.

Podle reformy bude legislativní shromáždění rozšířeno na 90 členů, pouze 20 bude přímo voleno. Dalších 40 bude vybráno zmíněnou volební komisí. Navíc všichni kandidáti budou muset projít prověrkou a schválením Pekingem.

Znalci Hongkongu si stěžují, že území přichází o svou jedinečnou atmosféru, stává se prostě dalším čínským městem. Sice v některých ohledech stále neklesl úplně; jak připomíná třeba historik zabývající se Čínou Jeff Wasserstrom, památník obětí masakru na Náměstí nebeského klidu a socha Bohyně demokracie zatím na svým místech zůstávají. Taktéž cenzura internetu dosud nebyla zavedena. Wasserstrom se však obává, že obojí je pouze otázkou času.

Potlačování svobod Hongkongu se váže na širší čínskou politiku. Jak například píše expert na Čínu Jude Blanchette v magazínu Foreign Affairs, současný čínský prezident Si Ťin-pching věří v excepcionalismus čínské komunistické strany a ve svou historickou roli. Myslí si, že je jediný, kdo dokáže převést Čínu přes budoucí výzvy. Těmi je například rychle stárnoucí populace a klesající hospodářský výkon. Si Ťin-pching tomu hodlá čelit technologickým pokrokem. Ten má jednak vyřešit například předpokládaný úbytek dělníků automatizací, ale také posílit čínský autoritářský stát a tím předejít možným vzpourám.

Tchaj-wan: když ne po dobrém…

Si Ťin-pching si je vědom jak nesčetných pádů nejrůznějších čínských dynastií, tak dějin rozpadu Sovětského svazu. V obou případech hrál roli vzrůstající nacionalismus a snaha o odtržení v periferních oblastech. To je jeden z důvodů pro potlačování menšinových etnik v Tibetu a v ujgurských oblastech. Obyvatelé Hongkongu sice jsou etničtí Číňané, ale za více než století britské nadvlády a následné autonomie se přece jenom kulturně odlišili. Koloniální vlajka se stala jedním ze symbolů prodemokratických protestů. Jenže takovou enklávu, odkud by se mohly šířit demokratické myšlenky, si Peking nemůže dovolit. Zvlášť pokud má pravdu Cchaj Sia, původně lektorka na stranické univerzitě, nyní disidentka sídlící v USA. Ta tvrdí, že mnoho členů partaje i elity „přijímají a schvalují americký demokratický systém a svobodu jako univerzální hodnoty“.

To, co provedla Čínská komunistická strana v Hongkongu, se může opakovat jinde ve světě. První na řadě je zřejmě Tchaj-wan, oficiálně Čínská republika. Znovusjednocení Číny by Si Ťin-pching rád zařadil do svého odkazu. Kdysi kontinentální Čína nabízela té demokratické sjednocení na hongkongském modelu, Tchaj-pej uzná svrchovanost Pekingu, za to si ponechá autonomii. Tchaj-wan to odmítl a po dění v Hongkongu je nepravděpodobné, že to někdy přijme. Násilné dobytí Tchaj-wanu je tak reálná možnost.

Nejde však jen o Tchaj-wan. Peking sice tvrdí, že nechce vyvážet komunistickou ideologii, je vůbec otázka, nakolik jsou čínští komunisté stále komunisty, ale jistě chce vyvážet čínský vliv. To už se projevuje v mnoha oblastech, kde jsou čínské peníze. Od Hollywoodu přes basketbal až po západní univerzity, tam všude Čína omezuje svobodné vyjadřování.

Je možné, že liberální demokracie je pravdu je posledním stadiem lidské vlády. Konec ideologických konfliktů a snah ji bránit však rozhodně nenastal. V Hongkongu prohrává.

11. července 2021