Atmosféra Země je větší, než se doposud vědci domnívali. Její tenké pramínky sahají do hlubokého vesmíru až za oběžnou dráhu Měsíce. Napsal to web Space.com s odvoláním na novou vědeckou zprávu zveřejněnou v časopise Journal of Geophysical Research: Space Physics. Geokoróna - tenké mračno atomů vodíku, jež je částí plynného obalu naší planety ve výšce nad 1000 kilometrů - se podle zjištění vědců táhne do vesmíru až do vzdálenosti 630.000 kilometrů. Pro srovnání: průměrná vzdálenost oběžné dráhy Měsíce od Země je 384.600 kilometrů.

"Měsíc prolétá zemskou atmosférou," uvedl v prohlášení vedoucí autor zmíněné vědecké zprávy Igor Baljukin z moskevského Institutu kosmického výzkumu. "Nebyli jsme si toho vědomi, dokud jsme neoprášili pozorování učiněná před dvěma desetiletími sondou SOHO," dodal ruský expert.

Sluneční a heliosférická observatoř SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) je sonda vypuštěná v prosinci 1995 ke studiu Slunce. Jde o společný projekt Evropské kosmické agentury ESA a americké NASA.

Baljukinův tým analyzoval již archivovaná data SOHO, konkrétně výsledky měření určitého ultrafialového záření. Sluneční záření reaguje s atomy vodíku v geokoróně, což lze pozorovat z vesmíru, nikoli ze Země.

Vědci o existenci geokoróny vědí už dlouho. Astronauti účastnící se mise NASA Apollo 16 ji vyfotografovali z povrchu Měsíce v roce 1972. Tehdy se ještě předpokládalo, že její dosah je menší. "V té době astronauti na povrchu Měsíce netušili, že jsou vlastně obklopeni krajem geokoróny," poznamenal k tomu ve společném prohlášení spoluautor vědecké zprávy Jean-Loup Bertaux.

Nové zjištění o dosahu zemské atmosféry může mít význam při zkoumání exoplanet, planet mimo naši sluneční soustavu. Planety s vodíkem ve vnějších částech svého plynného obalu často mívají blíže k povrchu vodní páru. "To je zvláště zajímavé, když hledáme planety s potenciálními zásobami vody mimo sluneční soustavu," poznamenal v této souvislosti Bertraux.