Když nám naše národní instituce nenabízejí zajímavý program, nezbývá než vycestovat tam, kde je úroveň a nabídka výstav stále lákavá. V současnosti se v blízkosti našich hranic odehrává hned několik důvodů, proč vyrazit třeba na vlak a spojit výpravu za uměním s pěkným výletem.

Aktuálně se nabízí vycestovat za Edvardem Munchem do Vídně (do 19. 6. v Albertině), tamtéž za Davidem Hockneym (do 19. 6. v KunstForu Wien), Paul Gauguin na vás čeká v berlínské Alte Nationalgalerie (do 10. 6.) a Edward Hopper v Drážďanech (do 31. 7. ve Zwingeru). Do města na Labi se lze vypravit i za Gerhardem Richterem, který v Albertinu končí už 1. května. Pro ještě větší nadšence se 23. dubna otvírá 59. ročník benátského bienále, kterého se čeští umělci bez otevření vlastního pavilonu účastní bohužel opět poskrovnu.

Pro návštěvníky pražské velkolepé retrospektivní přehlídky Richterova díla posledních šedesáti let jeho tvorby v roce 2017 v prostorách paláce Kinských a Kláštera sv. Anežky bude velká část současného drážďanského výběru obrazů a instalací známá. Díky usilovné práci tehdejšího ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a kurátorskému přístupu Mileny Kalinovské jsme byli svědky portrétních cyklů umělcových dcer, stejně tak osobností světové historie či monochromatických i abstraktních kompozic. Drážďanský aktuální výběr nabízí ve třech sálech stejný počet sérií od 90. let až do nedávné současnosti, jíž dominuje místnost portrétů. Dnes již devadesátiletý malíř, který se instalací svých výstav nadále aktivně účastní, tu představuje kolekci olejů na plátně, kde mezi přírodními scénami najdeme obrazy jeho ženy, malířky Sabiny Moritz, a čerstvě narozeného syna Moritze (1995), kteří tehdy 64letému Richterovi zahájili novou životní etapu. Mezi ikonické obrazy patří i portréty jeho dcery Elly či Betty.

V úvodní místnosti výstavy se Richter představuje jako autor obrazů, ne jako malíř, kde si výsledný obraz-image vytváříte sami podle svého úhlu pohledu. Sledovat můžeme 10metrový digitální tisk počítačem generovaných tenkých barevných linií Strip (2013–2016), instalaci devíti skleněných panelů, ve kterých se s okolním prostředím zrcadlíte a stáváte se součástí expozice, stejně tak v zátiší s lebkou, adjustované na zrcadle. Poslední sál výstavy Portraits / Glas / Abstraktionen nabízí sérii nejnovějších abstraktních obrazů, malovaných po roce 2017, ke kterým autor přistoupil po rozhodnutí, že už nikdy malovat nebude. K vytvoření těchto obrazů používal kromě štětce či špachtle i kuchyňský nůž na roztírání a ubírání barev, aby tak docílil intenzity a dramatičnosti povrchů.

Drážďanské Albertinum, které je součástí skupiny muzeí a galerií Staatliche Kunstgesamlungen Dresden, otevřelo Gerhardu Richterovi, lokálnímu rodákovi a studentovi místní akademie, v roce 2006 vlastní archiv a jeho dílu se pravidelně věnuje. V Čechách máme ve stálých sbírkách pouze jeden obraz, a to v Památníku Lidic. Jde o černobílý olej na plátně s názvem Onkel Rudi (1965), malovaný typicky rozostřeně podle autorovy rodinné fotografie. Nejen kvůli němu stojí za to lidickou instalaci navštívit, najdete tam také Josepha Beuyse, Sigmara Polkeho, z českých umělců Františka Grosse nebo sestry Válovy.