KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Opozice jako póza

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Opozice jako póza

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Včera bylo už dopoledne zřejmé, že se žádné vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše konat nebude. Poslanecký klub KSČM jednotně opustil schůzi, čímž padl i optimistický plán středové opozice iniciátorů hlasování, že kdyby osm lidí, tedy těsně nadpoloviční většina frakce, hlasovalo pro návrh opozice, vláda by o důvěru přišla.

S komunisty nikdo nejednal, ani koalice Spolu, ani Piráti–STAN. Takové jednání by ostatně nedávalo žádný smysl, z opozice není komunistům co nabídnout, a i kdyby bylo, není k tomu chuť. Navíc mezi oběma případnými stranami k takovému jednání panuje vzájemná nechuť. Ta byla ostatně i hlavním důvodem, proč se komunisté tohoto pokusu neúčastní. Babiš jim také nenabízí nic, Babiše v minulých dnech nějaká hrozba vyslovení nedůvěry nezajímala. I bez důvěry by dovládl do října, prezident Zeman to několikrát zopakoval. Argument opozice, že vláda bez důvěry nemůže už činit žádná personální rozhodnutí (nejvyšší státní zástupce, velvyslanci, televizní rada), by byl validní, ale u nějaké ohleduplnější sestavy, než jaká republice vládne teď. Prostě včera to byl učebnicově marný výdej energie.

Ale přesto nepostrádá zajímavost pro úvahy, co republiku čeká, pokud se na podzim ve volbách skutečně završí Babišova éra. Všimněme si argumentáře, který koalice Spolu neboli K3 pro odebrání důvěry vládě používala. Kromě několika důvodů, o nichž není pochyb (například Bečva jako modelová situace střetu zájmů ministra životního prostředí), pro ni bylo stěžejní Babišovo nezvládnutí pandemie.

Opozice premiérovi vytýká téměř nejhorší výsledky na světě – zajímavé je, jak bez jakýchkoliv pochybností používá nadhodnocené číslo 30 tisíc obětí covidu, čili do té bilance započítává i lidi, kteří ve skutečnosti zemřeli na něco úplně jiného, jen byli ještě předtím v nemocnici pozitivně testováni; to je čistá propaganda – připomíná momenty, kdy se Babiš nebo jeho staronový ministr zdravotnictví Adam Vojtěch pokoušeli mírnit paniku krátce předtím, než virus udeřil. To je druh argumentů používaný po celý uplynulý rok advokáty plošného zavírání a lockdownu. O.k. Pak ovšem tatáž opozice vládě vytýká následky lockdownu, mezi nimi především rozvrat veřejných financí, zadlužení příštích generací a zavřené školy. Po nedávné sérii nálezů Nejvyššího správního soudu je také namístě kritika nezákonného vládnutí, ale NSS své nálezy činil na základě pandemického zákona a byl v této judikatuře vládou ignorován, přičemž tu samou opozici ve sněmovně ani jednou nenapadlo pandemický zákon, zákon, který vláda prokazatelně zneužívala, svým hlasováním zase zrušit.

Celý tento elementární rozpor v argumentaci lze jen ve velmi omezené míře překlenout argumenty o nezvládnutém testování na podzim. Testování a trasování neuhlídala nakonec žádná vláda v Evropě. Až se z odstupu vyjeví, jak ohromné škody způsobené lockdownem jsou, že budou pravděpodobně větší řádově, vyjeví se i schizoidnost včera přednášené opoziční linie.

Naše opoziční strany se z interních průzkumů během pandemie zhruba dozvídaly, že jejich voliči jsou v pohledu na zavírání společnosti štípnutí na polovinu. Takže se lamentovalo nad zavřenými školami, to pro uši naštvaných rodičů a jistě i s vědomím, že tady se děje opravdu něco zvrhlého, ale také se nechtělo jít proti učitelským zájmovým organizacím. Předseda ODS Petr Fiala si způsobil menší trauma z nešťastného timingu, kdy loni koncem srpna, tedy těsně před rozjezdem druhé vlny, vystoupil proti nošení roušek. Ne že by roušky něco vyřešily, představa, že přikázat je o několik týdnů dřív, temnému podzimu jsme se vyhnuli, je tragikomická. Ale říkejte to lídrovi K3. Ten mezitím z obavy, aby ho nějaký expert typu Petra Smejkala nezařadil mezi zločince, kteří mají na rukou krev, roztáhl nad Smejkalem a jeho MeSES ochranná křídla ve chvíli, kdy se vláda s koncem epidemie těchto ultrazavíračů konečně zbavila.

To není žádná rázná a jasná politika, ať tím, či oním směrem, to je imitace ráznosti. Imituje se tu bezmála sundávání vlády, v jehož smysl vůbec nikdo ve sněmovně nevěří, a v tu samou chvíli se napříč republikou pořád ještě statisíce dětí hodiny a hodiny nesmyslně dusí v rouškách. Centristická opozice, K2 i K3, po nadějné zimě a brzkém jaru v posledních průzkumech stagnuje. Oba bloky dohromady nepřesahují 45, 46 procent. Nemají nic jisté, ale mají ještě několik měsíců na to, aby se zbavily tohoto pokročilého politického autismu.