předkládáme Vám prohlášení senátorů Parlamentu České republiky, ve kterém vyjadřujeme podporu přijetí padesáti syrských sirotků, pobývajících v současné době na řeckých ostrovech, do České republiky.

Považujeme za samozřejmé, že kritéria pro přijetí by byla stanovena jednoznačně, abychom přijímali skutečné sirotky, především malé děti, které jsou nejzranitelnější v těžké životní situaci.

Stejně tak předpokládáme, že by bylo jasně stanoveno, na jakou dobu a za jakých podmínek by si je české rodiny mohly převzít do pěstounské péče s respektováním stávajících českých zákonů.

Věříme, že naše prohlášení přispěje k řešení složité situace osiřelých dětí nacházejících se daleko od své země.

Prohlášení:

Vážený pane předsedo vlády České republiky,

obracíme se na Vás ve věci přijetí padesáti syrských sirotků do českých rodin. Žádáme Vás a vládu České republiky o rychlou pomoc těmto dětským sirotkům žijícím nyní v přelidněných řeckých uprchlických táborech. Učiňte, prosím, urychleně taková opatření, aby Česká republika mohla být jednou z těch zemí, která dokáže účinně a bezodkladně pomáhat v nouzi nejvyšší.

Na tyto děti nelze pohlížet jako na běžné imigranty. Ocitly se v tragické situaci bez vlastní vůle. Jsou zbaveny základních existenčních a citových jistot a vazeb, které mohou poskytovat jenom vlastní rodiče. V této situaci neobstojí žádné argumenty, které by účinnou pomoc, tedy přijetí do bezpečí naší země a nalezení prozatímního vlídného prostředí, mohly zpochybnit nebo oddálit. Navíc desítky českých rodin jsou již dnes připraveny k jejich přijetí.

Prosím, nedopouštějme se pokrytectví s poukazováním na jiné druhy pomoci či povinnost postarat se o sirotky českých občanů žijících v sociálním systému naší země. Nedopouštějme se zbabělosti z možné ztráty procent volebních výsledků. Pokud nastanou, budou to výsledky semen strachu, který zaseli někteří z politiků a nyní přinášejí trpké plody. Nesmí se to stát důvodem, proč nepomoci dětem, kterým osud sebral oba rodiče.

Chceme-li obstát před tváří Boží i před soudem našich vlastních dětí, nemůžeme nepomoci. Je třeba jednat – rychle a účinně. I proto, že nikdo z nás by jistě nechtěl, aby naše děti či vnoučata, kdyby se někdy samy dostaly do podobné situace, zůstaly opuštěné, uprostřed cizích lidí. Žádná politická funkce či politická budoucnost každého z nás nám nesmí vzít lidství. Ubude-li nám lidství dnes v této situaci, ubude nám ho i pro naše vlastní české občany v budoucnosti.

Věříme, že tak, jak tuto naléhavou situaci cítíme my, cítí ji naprostá většina z Vás, našich politických kolegů, majících možnost tragédie těchto dětí řešit. Věříme, že i v nás, politicích, je možné nalézt část lidství Sira Nicholase Wintona.

Jsme připraveni být Vám v rychlém řešení jakkoli nápomocni.

Senátorky a senátoři Parlamentu České republiky

Prohlášení podepsali: Václav Hampl, Jiří Šesták, Zdeněk Papoušek, Jan Horník, Jiří Růžička, Milan Štěch, Miroslav Nenutil, Tomáš Czernin, Václav Láska, Petr Šilar, Václav Chaloupek, Lumír Aschenbrenner, Zbyněk Linhart, Miluše Horská, Michael Canov, Zdeněk Brož, Petr Holeček, Jaromíra Vítková, Tomáš Goláň, Jiří Carbol, Jan Sobotka, František Bradáč, Anna Hubáčková, Šárka Jelínková, Lumír Kantor, František Bublan, Jiří Dienstbier, Leopold Sulovský, Eliška Wagnerová, Hassan Mezian, Luděk Jeništa, Patrik Kunčar, Jiří Čunek, Renata Chmelová, Jitka Seitlová, Alena Šromová