Případ Čapího hnízda zpochybňuje nezávislost státních žalobců

Zneužil Šaroch pravomoc?

Případ Čapího hnízda zpochybňuje nezávislost státních žalobců
Zneužil Šaroch pravomoc?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

„Pokud neodpoví na otázky, pak se musí připravit na návštěvu státního zástupce.“ Tak zní obvyklá mediální fráze, když se významná osobnost pokouší zamést skandál pod koberec. V Česku teď dostala modelová situace paradoxní rozměr. Dotyčnou osobností je Jaroslav Šaroch, který je sám státním zástupcem, a navštívit ho tedy musí některý z jeho kolegů. Důvodem k návštěvě je možný konflikt s paragrafem 329 trestního zákoníku o zneužití pravomocí úřední osoby v případu Čapí hnízdo. Zástupce Šaroch případ vyšetřoval, odmítl však žalovat obviněné v čele s premiérem Andrejem Babišem, přitom v odůvodnění svého verdiktu – ani později před veřejností – dostatečně nevysvětlil důvody, proč tak učinil.

Jednoduchý případ Čapího hnízda trval policistům a státním zástupcům skoro čtyři roky. Nejpodrobnější dostupný popis nabídl vyšetřovatel Pavel Nevtípil v dokumentu, kterým zdůvodňoval trestní stíhání Babiše a jeho blízkých a který nedávno publikoval Český rozhlas. Všechno začalo už v únoru 2006, kdy společnost Imoba ze skupiny Agrofert koupila polorozpadlý Dvůr Semtín poblíž Olbramovic, který se rozhodla přestavět na rekreační centrum. Dala si vypracovat projekt a v červnu 2007 požádala stavební úřad o souhlas s umístěním stavby. Za půl roku ho měla a v únoru 2008 odeslala žádost o povolení stavět. Protagonistou byl od počátku majitel Agrofertu, miliardář Andrej Babiš. Nejdřív chtěl u rybníka Slavníč postavit rekreační chalupu, pak se plány rozšiřovaly. Luxusní rodinná vila měla vzniknout, ovšem doplnit ji měly další budovy „multifunkčního kongresového a školicího areálu“, který by sloužil skupině Agrofert. V průběhu roku 2007 přišla Babišova spolupracovnice Jana Nagyová-Mayerová s nápadem, ať uvnitř kongresového areálu ještě vznikne menší zoologická zahrada přístupná veřejnosti. Pak bude možné požádat Evropskou unii o padesátimilionovou dotaci, aby se stavba vyplatila.

Za tím účelem podnikl Babiš několik sporných kroků. Vyzval podřízené, ať z jedné dcery Agrofertu jménem ZZN Agro Pelhřimov vytvoří akciovou společnost, která vydá anonymní akcie na doručitele. Tyto akcie pak Agrofert fiktivně prodá Babišovým příbuzným, kteří pochopitelně nezveřejní, že s akciemi mají cokoli společného. Akciová společnost, teď už pod jménem Farma Čapí hnízdo, tak formálně přerušila své vazby na Agrofert a koncem února 2008 požádala středočeský dotační úřad o padesát milionů korun určených pro malé a střední firmy.

Úzká spolupráce přesto pokračovala a ještě v únoru 2008 si Farma Čapí hnízdo od Imoby najala za symbolickou cenu nemovitost u rybníka. V červnu se za dvě půjčky v hodnotě 375 milionů korun u banky HSBC podpisem zaručil sám Babiš a v srpnu se kontaktní osobou pro banku stala tehdejší předsedkyně dozorčí rady Agrofertu Petra Procházková. V září zaplatil Babiš Agrofertu ze svého osobního účtu cenu za akcie pro příbuzné, Imoba během celého roku vyřizovala stavební povolení a na valných hromadách zastupovali majitele Čapího hnízda právníci Agrofertu. To nezabránilo, aby dotační rada Středočeského kraje koncem září 2008 projekt Čapího hnízda schválila a aby její ředitel počátkem října podepsal dotační smlouvu.

Z dokumentu je zřejmé, že během celého roku fungovala Farma Čapí hnízdo jako součást Agrofertu. Vůbec je do té doby těžké objevit nějakou aktivitu Farmy Čapí hnízdo, kterou by neprováděli zaměstnanci či vlastník Agrofertu. Pokud ovšem její zástupci v žádosti o dotaci pro malé firmy nezmínili, že fungují jako součást většího celku, a pokud na základě této žádosti inkasovali velké peníze, pak se dopustili „zvlášť závažného zločinu“ s názvem dotační podvod podle paragrafu 212.

O nestrannosti státního zástupce Šarocha lze pochybovat - Foto: Profimedia.cz

Podvod je vždycky podvod

Závěr kapitána Nevtípila je srozumitelný, ovšem důležitější je verdikt protikorupční agentury OLAF. Také vyšetřovatelé z Bruselu případ zhodnotili jako podvod. Mezi osobami v čele Agrofertu a Čapího hnízda existovaly „rodinné vazby“, proto je možné firmy považovat za „propojené“ a Čapí hnízdo nemá nárok na dotace pro malé firmy. Tyto firmy mohou podle zprávy bruselské agentury o dotace požádat jen v případě, že nemají přístup k úvěrům, a to nebyl případ Farmy Čapí hnízdo. Nepochybně by to zjistil i středočeský dotační úřad, pokud by mu její zástupci nezatajili vlastnickou strukturu.

Důležitější je okolnost, že autoritu agentury OLAF nelze v oboru evropských dotací obejít. „OLAF je jediný subjekt EU pověřený odhalovat podvody s finančními prostředky EU, vyšetřovat je a zamezovat jim,“ říká její status. Pokud tedy OLAF zjistí, že došlo k podvodu podle toho, jak jsou podvody definovány v Úmluvě o ochraně finančních zájmů evropských společenství, a pokud jeho verdikt nabyl právní moci jako v případu Čapí hnízdo, pak je tento verdikt závazný i pro členské státy. Ty podle úmluvy „přijmou nezbytná opatření“, aby takový podvod byl „trestným činem“ a byl stíhán na území daného státu.

Státní zástupce Šaroch zrušil stíhání Babiše a spol. se zdůvodněním, že se podvod nestal. Není tedy pochyb, že rozhodl v rozporu s evropským právem platným i na území České republiky. Tím se zřejmě dostal do konfliktu s druhým paragrafem zákona o státním zastupitelství, který předpokládá, že státní zástupce „dbá, aby každý jeho postup byl v souladu se zákonem“. Lze uzavřít, že minimálně překročil svou pravomoc.

OLAF nenařídil, ať pražský státní zástupce žaluje Babiše a jeho blízké z podvodu. Jaroslav Šaroch třeba mohl podvodnou žádost o dotaci kvalifikovat jako nedbalostní trestný čin a případ uzavřít s tím, že je promlčen. Mohl konstatovat, že nejde prokázat úmysl a že není koho stíhat. Nemůže však ignorovat pravomocný verdikt z Bruselu.

Babišova spolupracovnice Jana Nagyová-Mayerová přišla s nápadem, ať uvnitř kongresového areálu ještě vznikne menší zoologická zahrada přístupná veřejnosti. - Foto: Jan Zatorsky

Hlavní argument žalobce Šarocha

O nestrannosti státního zástupce Šarocha lze pochybovat i po přečtení verdiktu, kterým odmítá návrh policisty Nevtípila žalovat Babiše a spol. Jeho hlavní argument má delší historii. Už v květnu 2016 dokončil Auditní orgán Ministerstva financí kontrolu, při níž na žádost Evropské komise prověřoval, jestli byla Farma Čapí hnízdo propojena s Agrofertem. Pokud byla propojena, nebyla malým podnikem, nesměla žádat o dotaci, a kdo o ni žádal, ten se dopustil podvodu. Auditoři připustili, že k podvodu dojít mohlo, protože „ostatní znaky propojení (s ohledem na rodinné vazby, obchodní vztahy, hospodářské propojení a přístup k finančním trhům bez typických obtíží malých a středních podniků) byly prokázány“, nemohou to však říci určitě. Bylo by totiž nutné posoudit, zda Farma Čapí hnízdo a Agrofert tvořily „jednu hospodářskou entitu“, což by bylo možné jen v tom případě, kdyby působily na stejném či sousedním trhu. Něco takového ovšem může zjistit jen OLAF, který má pravomoc prověřit, jak fungují soukromé společnosti.

OLAF považoval za zbytečné podrobně zkoumat, jestli firmy působily na stejném trhu. O propojení podle něho dostatečně svědčí, že akcie Čapího hnízda drželi příbuzní majitele Agrofertu. Přesto právní klička auditorů ministerstva financí žila vlastním životem. V roce 2017 upozornila také společnost Imoba v námitkách ke zprávě OLAF, že bruselští auditoři dostatečně neposoudili otázku, zda Čapí hnízdo a Agrofert působí na stejném nebo sousedním trhu. O dva roky později to posoudil státní zástupce Šaroch a dospěl k opačnému závěru než OLAF: firmy na společném trhu nepůsobily už z toho důvodu, že Farma Čapí hnízdo v okamžiku podání dotační žádosti nic neprodukovala. „Nepodařilo se opatřit důkazy, které by prokazovaly, že byla propojeným podnikem s vazbou na jiný podnik, zejména společnost Imoba či jinou společnost ze skupiny Agrofert,“ shrnul státní zástupce. Čapí hnízdo podle něho splňovalo definici malého podniku, podvod se nestal.

Argument o stejném trhu je pozoruhodný tím, že ho odmítl OLAF i policejní vyšetřovatel, naopak ho vždy zastávali Babišovi podřízení. Auditní orgán Ministerstva financí prověřoval projekt Čapího hnízda v období, když byl ministrem Babiš, který těsně předtím, než začala kontrola, nahradil svým člověkem šéfa Auditního orgánu, uznávaného experta Evžena Mrázka. Imoba je součást Agrofertu. Zástupce Šaroch se tak stal první osobou opakující stejný argument, i když není Babišovi přímo podřízena.

Chudí Babišovi příbuzní

Další zjištění policisty Nevtípila zpochybňuje Šaroch právní ekvilibristikou. V červnu 2008 podepsal Babiš s HSBC ručitelskou smlouvu, která zajistila firmě jeho příbuzných 375 milionů, a poskytl i zástavu. Z toho vyšetřovatel odvodil, že Farma Čapí hnízdo měla přístup k financím a netrpěla potížemi jako běžná malá firma. Nepotřebovala 50 milionů od Evropské unie, protože šéf Agrofertu se klidně mohl zaručit i za vyšší částku, jak ostatně později učinil. Ovšem podle Šarocha se tím horší přístup k financím nevylučuje. Právě záruka od Babiše prokazuje, že na tom Farma Čapí hnízdo byla opravdu špatně. Bez záruky by nezískala úvěr od HSBC, bez slíbeného úvěru by nedosáhla na dotaci a bez dotace nemohla projekt realizovat.

Také tím má Šaroch blízko k Babišově Imobě, podle níž vůbec není třeba zkoumat, jestli Farma Čapí hnízdo trpěla špatným přístupem k úvěrům. Babišova záruka „byla v této konkrétní situaci standardní operací“, která „neprokazuje propojení nebo partnerství mezi Farmou Čapí hnízdo a Agrofertem“.

Některé Nevtípilovy důkazy Šaroch ignoruje, přinejmenším v publikované části svého verdiktu. Nevyvrátil konstrukci, podle níž byl miliardář vždy majitelem Farmy Čapí hnízdo. Firmu sice měli začátkem roku 2008 převzít Babišovi příbuzní s tím, že obdrželi papírové akcie na doručitele, v dokumentech podniku však neexistuje doklad o tom, že tyto akcie byly vůbec vydány, jak předpisuje zákon o cenných papírech.

Čapí hnízdo bylo od začátku jednoduchým příběhem o miliardáři, který skrýval svou identitu, aby se dostal k dotaci pro malé podniky. Všechno vypadá na podvod a podvod také konstatoval OLAF. Teď ještě jde o to, jestli mají orgány zdejší justice dostatečnou sebedůvěru, aby případ projednaly před soudem.

30. října 2019