Propaganda Kataru a dalších autoritářů

Jak přelstít nepřítele

Propaganda Kataru a dalších autoritářů
Jak přelstít nepřítele

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

„Ve Francii baletky protestovaly před stovkami diváků tím, že tančily na veřejnosti. Zde je vysvětlení, proč jsou tanečnice ve stávce.“ Následuje vysvětlovací video. „Mohou houbičky vyléčit depresi? Tito výzkumníci z King's College London to zkoušejí zjistit.“ Následuje video. „Tak to vypadá, když jste palestinský uprchlík třetí generace v Libanonu.“ Další video. Je to výběr tweetů populárního účtu AJ+, který má v anglické mutaci přes 1,1 milionu sledovatelů. „AJ+ jsou zprávami pro propojenou generaci, sdílející lidské nesnáze a vzpírající se statu quo,“ stojí v popisu profilu. Teoreticky by mohlo jít o jakýkoli z mnoha populárních levicových účtů nebo webů, kde najdeme podobných článků tisíce. Také formát nastavení základní premisy návodnou větou, následovanou dynamickým videem, kde mladá žena naléhavým hlasem vysvětluje poslední světovou nespravedlnost, je celkem běžný. Rozdíl je ten, že za AJ+ nestojí parta nadšených progresivistů, ale jeden z nejautokratičtějších států světa, Katar.

AJ+ je totiž odnož pro mladé katarské televize al-Džazíra. Spuštěna byla v roce 2014. Al-Džazíra je plně vlastněna a financována Katarem, šéfuje jí člen vládnoucího rodu Al Sání. AJ+ není plnohodnotným televizním kanálem, je pouze přítomná na sociálních sítích a internetu. Kromě angličtiny existuje ještě ve francouzské, španělské a arabské mutaci.

Snaha AJ+ profilovat se progresivně je jasně poznat i z její webové stránky, která se skládá převážně z vybraných tweetů. Jeden popisuje zkušenosti populární levicové kongresmanky Alexandrie Ocasiové-Cortezové z mexické hranice a její kritiku amerických pohraničníků, další se věnují závažné problematice podreprezentace mexických indiánů ve filmu a výslechu zvláštního amerického velvyslance pro Venezuelu Elliota Abramse další levicovou kongresmankou Ilhan Omarovou. Poslední dva vybrané posty jsou spíš populárně-naučného charakteru. Jde o reportáž z korejské hranice a krátký dokument o první černošské kongresmance Shirley Chisholmové.

Zdá se, že to celkem funguje. Videa AJ+ dosáhla jen v roce 2015 na Facebooku 2,2 miliardy zhlédnutí. V roce 2016 byla společnost nominována na Shorty Awards, jakousi americkou obdobu české Křišťálové lupy.

Jenže Katar rozhodně není oázou progresivismu na Středním východě. Má teoreticky běžnou vládní strukturu. V čele kabinetu stojí premiér, zákony schvaluje legislativní shromáždění, ve skutečnosti má vše pod kontrolou katarský emír, který jmenuje vládu i parlament a rozhoduje o konečné platnosti zákonů. Právní systém je založen na islámském právu šaría. Mnohoženství je povolené, alkohol většinou zakázaný (některé hotely smějí prodávat alkohol nemuslimům). Tělesné tresty jsou běžné. Homosexualita i odpadnutí od islámu jsou teoreticky trestány smrtí, i když tento trest za tyto přečiny zatím nepadl. Během výstavby stadionů na mistrovství světa ve fotbale v roce 2020 byl Katar obviněn de facto z otrokářství.

V Kataru také sídlí politické vedení teroristické organizace Hamás. Země nejspíš Hamás podporuje i finančně.

AJ+ plus je pro Katar především propagandistický kanál, kterým se snaží ovlivňovat mladší generaci. Je to taková obdoba ruského Sputniku pro mileniály. Katarští vůdci si zjevně uvědomili, že progresivní ideologie má velký rozvratný potenciál. Ať jde o ochranu hranic, problematiku menšin, či LGBT, mají šanci vybičovat určitou část společnosti, zastánce i odpůrce, k nepříčetnosti.

Katar rozhodně není prvním autoritářským režimem, který si toho všiml. Nejvíc diskutovanou vlivovou operací je ruský zásah do amerických voleb. I když jakékoli propojení Rusů s Trumpovou kampaní se nepodařilo prokázat a je značně pochybné, že ruské působení na sociálních sítích mělo větší volební zásah (kampaně Clintonové i Trumpa je totiž mnohokrát finančně i organizačně převyšovaly), často se zapomíná, že ruští trollové nepodporovali pouze Trumpa. Jejich cílem bylo prohloubit ideologické zákopy a rozšířit všeobecnou nedůvěru. K tomu si vybírali i tehdy populární levicová témata. Rusové tajně podporovali na Facebooku organizaci bojující za práva černochů Black Lives Matter. Dále se vyjadřovali k problematice zbraní, imigrace, islámu, LGBT a dalším kauzám kulturních válek. V Texasu facebookové skupiny založené ruskými operativci zorganizovaly dva protesty. Jeden pro islám a druhý proti němu.

Soustředění se na progresivní kauzy je také pro autoritářské režimy vítaným způsobem, jak obviňovat Západ z pokrytectví a poukazovat na údajné porušování lidských práv. I když jistě dochází k individuálním excesům, přesto k porušování lidských práv, jak jsou tradičně chápána, na Západě nedochází. Progresivní chápání je však značně rozšířenější. Profily Aj+ tak v červnu, který je považován za měsíc boje na podporu homosexuálů, sdílely posty podporující LGBT. Například otevřeně podpořily pochody Pride v Polsku, Utahu, Indii a Tchaj-wanu. Ve sdíleném videu o otázkách LGBT použila AJ+ záběry kostela, aby to navodilo dojem, že jsou to především křesťané, kteří brání akceptaci gayů a leseb. Přitom jak už bylo řečeno, v samotném Kataru je homosexualita zakázaná.

Podobnou taktiku volí Čína. Ta na každoroční zprávu amerického ministerstva zahraničí o porušování lidských práv ve světě, v níž USA tradičně řadí Čínu mezi nejhorší země, odpovídá vlastní analýzou. Ve zprávě v rozsahu 12 tisíc slov z roku 2019 v podstatě kopíruje tradiční progresivní kritiku. Spojené státy viní z „šokující genderové diskriminace“ či „nekonečné imigrační tragédie“ na mexické hranici. Dále kritizuje dostupnost zbraní, porušování občanských práv, příjmovou nerovnost, rasovou diskriminaci a údajné porušování lidských práv v důsledku politiky prezidenta Donalda Trumpa „Amerika na prvním místě“.

Tento způsob uvažování se objevil i během kauzy čínského vlivu v americkém basketbalu. Když byl Steve Kerr, trenér týmu NBA Golden State Warriors, tázán, zda během svých předchozích cest do Číny dostal otázku ohledně lidských práv, odpověděl: „Ne. Na americké porušování lidských práv se mě také nikdo neptal. Lidé v Číně se mě neptali třeba na vlastníky AR-15 kosící se navzájem v obchodních centrech.“ AR-15 je oblíbená puška, často používaná při útocích šílených střelců.

Čínské kritice se nevyhnula ani taková bašta progresivních práv, jako je Švédsko. V září 2018 dorazila čínská rodina do stockholmského hotelu několik hodin před určeným časem. Odmítnutí personálu poskytnout pokoj ihned se strhlo v hádku, kterou nakonec řešila policie, jež Číňany z hotelu vyvedla. Čínská ambasáda ve Stockholmu zásah kritizovala. Policie prý „ohrozila životy a porušila základní lidská práva čínských občanů“. Podobnou rétoriku použila levice, například když Starbucks vykázal z jedné kavárny černošské bezdomovce.

Ani tento postup autoritářských režimů není nijak nový. Již Sovětský svaz reagoval na západní kritiku často stylem „v USA zase mlátí černochy“. Moderní média však zásah těchto zpráv výrazně zvětšují. Jejich rafinovanost spočívá v tom, že hrají na již zažité předsudky. Mladý levičák, který zhlédne video AJ+ o údajném týrání menšin, nebude dlouho přemýšlet, odkud přišlo, ani si nepoloží otázku, zda není manipulován, protože viděné dokonale koresponduje s jeho představami.

AJ+ se však kromě šíření progresivní propagandy věnuje i tradičnější katarské činnosti, kritice Izraele. Zde se však již mnohem častěji dopouští jasného překrucování a lhaní než u reportování zpráv z progresivistické perspektivy. Například v únoru 2016 se dvanáctiletá Palestinka Dima al-Wawiová pokusila ubodat Izraelce. Následně byla odsouzena na dva a půl měsíce do vězení. AJ+ při reportování o případu jaksi zapomněla zmínit, že al-Wawiová se pokusila o vraždu. Profil taktéž zapomněl zmínit, že dívka doufala, že při činu zemře „jako mučednice“.

V klipu publikovaném na YouTube zase AJ+ propaguje „nejmladší novinářku na světě“, desetiletou Palestinku Jannu Jihadovou. Mlčí však o skutečnosti, že roztomilá holčička pochází z rodiny známých teroristů, která její „reportáže“ zneužívá.

V těchto momentech je AJ+ asi nejblíž skutečnému světonázoru svých vlastníků. Vhled, co si opravdu myslí, může poskytnout i arabská mutace AJ+, která má nejspíš jiný účel než její na Západ orientované sestry. Například post o nacistických zločinech (přeloženo z arabštiny přes automatický překlad do angličtiny) tvrdí: „Plynové komory zabily miliony Židů... Tak zní oficiální verze. Jaká je pravda o holocaustu a jak z něj těží sionistické hnutí?“

Progresivisté se často domnívají, že k manipulaci je náchylná hlavně ta druhá strana. Že jsou to hloupí pravičáci čtoucí Sputnik, senioři sdílející řetězové e-maily a osamělí tlusťoši postující ruské trolly, kteří jsou hlavním nebezpečím pro demokracii. Jistě mohou mít v lecčem pravdu, nelze podceňovat lidskou schopnost věřit nesmyslům. Jenže případ AJ+, ruských vlivových operací i čínské politiky ukazuje, že cílem ovlivňování není zdaleka pouze pravice. Autoritářské režimy se neštítí hluboce pokryteckého jednání, pokud to bude nahrávat jejich cílům. Může se tak stát, že politickou propagandu diktátorů bude papouškovat váš zelený kamarád na Twitteru nebo hvězda NBA v televizi.

Text vznikl s přispěním Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

9. ledna 2020