Zatímco zavřené školy jsou asi to nejzvrhlejší, nejškodlivější z vládních opatření v boji s nemocí covid-19, snaha zkomplikovat lidem rekreaci na horách, aspoň chvilkový únik před pochmurnou existencí ve městech, je určitě to nejabsurdnější. Ale o to se tato stupidní vláda skutečně pokouší, jinak by nezavřela vleky pro běžkaře, aby se nemohli dostat na hřebeny hor. Neomezovala by šance pro méně movitou část společnosti, která na rozdíl od svých sousedů nemá chalupu, vyvézt sebe a své děti otrávené sezením u počítače o víkendu do přírody.

Snahy ministerstva zdravotnictví, aby lidé nežili zdravě, pak vytvářejí podloží pro to, co se o víkendu stalo v Harrachově. Jeden z řady do bankrotu tlačených hoteliérů svůj hotel provozoval načerno, navíc poblíž fungoval lyžařský vlek, což dohromady vzbuzovalo pozornost okolí. Policie dostala vyrozumění, tvrdí, že z řad místního obyvatelstva (ale to mohl být i jedinec), hotel a v něm dovolenou 70 lidem zrušila, vlek zastavila, záležitost předala ke správnímu řízení.

Je téměř jisté, že oznamovatel nebyl provozem vleku, natož hotelu zdravotně ohrožovaný. Na vlek by jistě nešel, restaurace v hotelu pro veřejnost nebyla otevřená. Jedinou příležitost, kde by mu některý z rekreantů mohl předat koronavirus, si můžeme představit při nákupu v obchodě. Ale podle dosud platných pravidel zajímáme hygienickou stanici teprve poté, co jsme s pozitivně testovanou osobou strávili pod jednou střechou více než patnáct minut na vzdálenost menší než dva metry. To se při nákupu nemůže podařit ani zákazníkovi extrémně vlezlému a nerespektujícímu osobní sféru.

Neznáme detaily harrachovského oznámení, ale u oznámení podávaných v nouzovém nebo výjimečném stavu z historie víme, že často poslouží k vyrovnávání sousedských účtů. Moudrá politika vznik takových situací nejen že nepodporuje, dokonce se jim snaží předcházet.

Lockdown, který snášíme tak útrpně i proto, že nám ho vláda prodává vždycky jako opatření pro příštích pár týdnů a neoznámí, že se s normálními poměry můžeme rozloučit do léta, trvá s přestávkami už déle než deset měsíců. O tak dlouhém období našich životů už nemůžeme říci, že jsou to výjimečné okolnosti, z nichž se dá vrátit bez škod na duši. Co se teď prosadí jako norma, v nějakém stupni zůstane ve společnosti jako přípustné jednání i po lockdownu.

Například právě udavačství už zřejmě není taková ostuda, když se mladý muž (režisér Vít Klusák) na sociálních sítích hrdě přihlásí k tomu, že zatelefonoval na policii, protože oknem viděl sedět u stolu v restauraci osmdesátníka (prezidenta Václava Klause). Právník, sociální demokrat a kdysi předseda socialistů Jiří Vyvadil zasílá na policii trestní oznámení proti svolavatelům demonstrace na Staroměstském náměstí 10. ledna, počet účastníků byl totiž přes povolenou stovku a většina z nich se, suško učitelko, nechovala podle vládních nařízení.

Na Silvestra musel provozovatel šumavské Stezky korunami stromů svou atrakci uzavřít po „několika oznámeních z řad veřejnosti“.

Asi bychom si měli přiznat, že i v rozčílení nad ilegálně slavenými narozeninami teplického bosse Petra Bendy je něco zvrhlého. Přítomni byli krajský ředitel police Vladislav Husák, který je samozřejmě povinen vládní opatření v nějaké míře vymáhat nebo aspoň neporušovat, a poslanec ANO Milan Hnilička. Ovšem další členové sešlosti se na dnešním drakonickém režimu nepodílejí. Jiří Paroubek už není ani poslanec a člen televizní rady Jiří Šlégr redaktorům ČT asi nemusí domlouvat, aby ve svém poplašném korona-zpravodajství nepolevovali, realizují se tak sami od sebe a už hodně dlouho. Pohoršovat se nad „bývalými lidmi“, že se baví tak, jak jsou zvyklí, přibližuje chvíli, v níž se někdo bude pohoršovat nad námi, až projevíme nějaký svůj starý návyk.

Policejní prezidium aktivistovi a občasnému autorovi Echa24 Janu Frankovi před dvěma týdny na jeho dotaz sdělilo: „V roce 2020 jsme provedli více než jeden milion kontrol dodržování nařízených opatření. Tyto jsme realizovali buď v rámci výkonu služby samostatně z vlastní iniciativy, nebo na základě oznámení občana. Přesný počet oznámení nemám k dispozici (...) Každému oznámení jsme se však věnovali – o tom svědčí počet provedených kontrol.“ Za loňský rok takhle policie „zjistila a vyřešila celkem téměř 48 tisíc porušení krizových opatření a opatření vydaných Ministerstvem zdravotnictví ČR“.

Je jasné, že podstatná část z onoho milionu připadá na rutinní patroly a že čeští policisté se ve své většině chovají uměřeně. Nicméně těch denunciantů budou za loňský rok nepochybně tisíce. A není divu – poprvé od roku 1989 jsou lidé velkými médii a vládou vedeni k pocitu, že oznámit spoluobčana je v zájmu jakéhosi vyššího dobra.