Přiznám se, že v posledních týdnech hledám energii a smysl psaní o čemkoli, ale naštěstí to není moje hlavní role. Tu vytrvale a s neutuchajícím entuziasmem plní moji kolegové, které pak povětšinou s potěšením čtu. Kromě pocitu marnosti z vývoje a směřování české společnosti mě zaměstnávají i věci spojené se zajištěním existence redakce.

Neřeším nic výjimečného, s podobnými strastmi se potýkají všechna klasická média založená na tradičních principech a především nezávislosti – s velkou výjimkou těch, která našla azyl u silných finančních skupin, anebo těch, která se stala součástí ekonomického a politického komplexu. Těm jejich smysl dává vůle a zájmy jejich vlastníků. Echo se navíc za čtyři roky svého bytí vykrystalizovalo v médium zastávající tradiční a konzervativní hodnoty, čímž si situaci ještě více komplikujeme, protože modernímu věku vévodí internacionalistický progresivismus.

Ideály ale stále neztrácíme, lidé z distribuce tisku tvrdí, že Týdeník Echo byl jediným týdeníkem, jemuž v loňském roce rostl prodaný náklad, podle našich dat šlo o 10 procent, o něco více rostl počet předplatitelů, roste zájem čtenářů o placený internetový deník EchoPrime a samotný deník Echo24, se kterým jsme začali jako s prvním, má podle oficiálních statistik 1,2 milionu uživatelů měsíčně. Tak jako ostatní média nás ale ruinuje Google a Facebook, který dramaticky snižuje cenu inzerce, a díky tomu požírá celý trh do té míry, že i tak vysoká čísla čtenářů nám stačí jen na pokrytí technických nákladů.

Naše víra se tak opírá o čtenáře, kteří jsou ochotni si Týdeník Echo kupovat nebo předplácet a doporučovat jej lidem, jimž je naše pojetí světa blízké. Právě aktuální vydání našeho časopisu patří k hodně povedeným. Dan Kaiser zaletěl na otočku do Milána, aby tam udělal rozhovor s předním italským sociologem Nandem Pagnoncellim, který osvětluje výsledky parlamentních voleb na Apeninském poloostrově (velké díky patří italskému velvyslanci v Praze Aldovi Amatimu, jenž zprostředkoval spojení), ze zdravotní dovolené se vrátil Martin Weiss se dvěma texty.

První je titulním tématem a popisuje pozadí napjatých vztahů mezi Londýnem a Moskvou, ve druhém se vrací ke knize Ivana Krasteva, s nímž jsme před rokem přinesli rozhovor (ten si můžete najít i na EchoPrime). Proč to nepřiznat, hradní mluvčí byl inspirací k rezonujícímu tématu o pionýrech a Jiří Peňás zavzpomínal, jak to tenkrát bylo a jak to bylo s těmi, kteří mezi jeden a půl milionu organizovaných dětí nepatřili. Stejný autor dodal rozhovor ze Slovenska o Češích, Maďarech, Slovácích, Tisovi a Husákovi. Jako téměř každé vydání se můžete těšit na filmový příspěvek od Ondřeje Štindla. A jako připomínku toho, že někde je ještě hůř, publikujeme text sinologa Martina Hály o upevňování moci nového čínského vůdce. Bude líp. Čtěte Echo.