O příčinách a důsledcích nedostatku energie

Hlavním viníkem plynové krize je Německo

O příčinách a důsledcích nedostatku energie
Hlavním viníkem plynové krize je Německo

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V pátek 22. července měla skončit technická odstávka plynovodu Nord Stream 1. Panovaly však obavy, že Rusové odstávku z politických důvodů protáhnou (dodávky nakonec opět začaly 21. 7., plynovod nicméně dál pracuje s omezenou kapacitou – pozn. red.). Jisté je, že Kreml používá evropskou závislost na jeho plynu jako zbraň a snaží se kontinent přimět k ústupkům ohledně ukrajinské krize. Je to opravdu hektické období, zřejmě proto nikdo z představitelů státní správy neměl čas. Rovněž předseda rady Českého plynárenského svazu Martin Slabý na poslední chvíli účast z pracovních důvodů odvolal. Nakonec o problematice diskutovali pouze dva hosté. Pavel Janeček, bývalý předseda představenstva Pražské plynárenské a současně konzultant, a Jiří Gavor, majitel konzultační firmy ENA a ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií.

Nakolik reálně hrozí výpadky dodávek plynu z Ruska?

Janeček: Je to víc než reálná možnost. A dokonce myslím, že se to stane. A pokud přece jen dojde k obnovení dodávek plynu přes Nord Stream 1, technická odstávka se totiž zjevně stává politickou, tak se domnívám, že nebude proudit obvyklých 167 milionů kubíků denně, ale třeba jen 40 % tohoto množství. Takto omezené dodávky rozhodně nebudou stačit na doplnění zásobníků v jednotlivých evropských zemích na požadovaných 80–90 % a budou v podstatě sloužit jen k jakémusi údržbovému provozu Evropy.

Gavor: Já jsem trochu větší optimista, nicméně v jednom souhlasím. Zřejmě bude obnoven provoz Nord Stream 1, já si myslím, že je to pravděpodobnější varianta, byť to může být s mírným zpožděním. Ale pár dnů zpoždění v celkové bilanci Evropy nehraje roli, i když to bude pochopitelně zvyšovat nervozitu. Ale také se domnívám, že nebude obnoven provoz na sto procent smluvní kapacity, určitě ne hned po skončení odstávky. Koneckonců pro Rusko je výhodné udržovat napětí na trhu, aby cena byla vysoká. Ideální situace pro něj je, že se dodává 40 %, ale inkasuje se 150 %, což je zrovna doba, ve které žijeme. Pokud by totiž byla totální nula, tak i příjmy jsou totální nula, a to by pro Rusko nebyla ta nejvýhodnější varianta.

Janeček: Já to opravdu takto nevidím. A pustím se i do politického hodnocení situace. Jsem už znám tím, že se řídím heslem Follow the money čili Sledujte peníze. Rusku se nelíbí poplatky za tranzit plynu přes Ukrajinu, které činí ročně zhruba 2,5 miliardy dolarů. Raději by tedy Ukrajinu obešlo dodávkami přes Nord Stream. Podle této logiky by Nord Stream 1 měl být obnoven v plném rozsahu. K tomu však jistě nedojde ve stanoveném termínu 21. července, protože turbína, jež byla odeslána k opravě, ještě neopustila Kanadu. Procedury se zdržují. Zároveň dochází v tomto kontextu k nejrůznějším protestům ze strany Ukrajiny.

Němci s Kanaďany se ale přece dohodli na návratu turbíny.

Janeček: Ta turbína popluje lodí deset dní. Kolikátého je dneska? (14. července – pozn. red.) Umíme počítat.

Pokud by Nord Stream fungoval na 40 %, jak odhadujete, co přesně by to znamenalo pro Českou republiku?

Janeček: Rozhodně by tu nebylo takzvané sucho. Dnes tu máme sucho, přes Waidhaus (místo, kde na území Česka vstupuje plynovod z Německa – pozn. red.) máme nulu. Znamenalo by to, že by došlo k omezení průmyslově výroby a že bychom nenaplnili zásobníky před zimou.

Gavor: Naštěstí ta ukrajinská trasa nebyla přerušena. Přes Ukrajinu proudí necelých 40 milionů kubíků denně, což je vítané přilepšení, takže my dostáváme něco kolem 10 milionů. Vzhledem k tomu, že jsme naštěstí v letní sezoně, kdy se netopí, dokonce i průmyslové aktivity jsou tak trochu utlumeny dovolenkovým obdobím, tak k mému příjemnému překvapení i v této mizerii zbylo i trochu na přilepšení do zásobníků. Nebylo zcela zastaveno plnění, i když je nyní pochopitelně v daleko menší míře. Takže pokud by k těmto 40 milionům kubíků z Ukrajiny přibyl i ten, byť omezený, přítok skrz Nord Stream 1, tak bychom se aspoň v letním období vyhnuli vynucené regulaci a omezování spotřebitelů. Nabízí se samozřejmě takový ten opatrný postup, který zvolilo Německo, Rakousko, Maďarsko, přípravu na nezbytné šetření. Nicméně to má negativní aspekty, zvyšuje se panika na trhu.

Janeček: Přijde mi úsměvné, když slyším pana ministra Síkelu hovořit o tom, že plníme zásobníky nejrychleji ze všech a že v době, kdy, jak zmiňuje tady kolega, je kvůli dovoleným utlumena průmyslová výroba, tak ČEZ plně provozuje plynovou elektrárnu Počerady namísto toho, aby se zásobníky plnily. ČEZ vyrábí na plné obrátky, protože elektřina stojí 350 eur za megawatt. To je podle mého názoru drancování na úkor možného plnění zásobníků.

Gavor: To je ale logický důsledek toho, že ČEZ musí jednat jako komerční subjekt. Přestože je ČEZ většinově státní, musí maximalizovat zisk. Z tohoto hlediska ČEZ jedná logicky. Pochopitelně jak nastoupí regulace, tak Počerady by byly asi první na řadě.

Janeček: Tady nesouhlasím. ČEZ se buď chová komerčně, ale pak nemůže dostat od státu půjčku 74 miliard korun za zvýhodněných podmínek. Takže buď je to plně komerční subjekt, nebo ne. Ale pak je nutné, aby po něm stát vyžadoval v současné situaci i jiná než komerční řešení. Co se týče odstavování a regulací, tak ve chvíli, kdy byla uhelná elektrárna Počerady prodána skupině Se.ven, tak mají Počerady jenom jedno IČO a v případě, že je budete odstavovat, musíte odstavit celý průmysl. Jediné, co můžete udělat, je pěkně požádat představenstvo ČEZu, aby zastavilo špičkovou elektrárnu.

Gavor: V tom už je určitá výjimka...

Janeček: To se dnes řeší v parlamentu. Je to v návrhu na změnu. Ale to, co říkám já, zatím platí. V tom návrhu jsou i jiné zhůvěřilosti. Třeba že se v případě vyhlášení nouzového stavu umožní komerčním subjektům, prodejcům energií, aby se necítily vázány fixními kontrakty u svých odběratelů. To ale znamená, že se jako rakovina ten problém rozleze do veškerého průmyslu. Představte si, že máte firmu, ta firma má nasmlouvaný kontrakt třeba do roku 2024 za 25 eur za megawatt a nyní dostane ceny DPI, to znamená klidně 150 nebo 160 eur za megawatt. Na úkor energetických společností, které se v tomto případě nechovaly zodpovědně, rozšíříte tento problém do celého průmyslu.

Gavor: Problém je, že pod jedním IČO je typicky sklárna, ale má tam tři provozy, z toho jeden je mimořádně citlivý. Je to sklářská pec, když se zastaví dodávka, tak se nenávratně zničí. Navržená úprava umožní, že ze tří odběrných míst se dvě zastaví. Sklářská pec bude udržována v provozu, což, myslím, je pozitivní.

Janeček: Určitě je to pozitivní. Má to ale také obrovský korupční potenciál. Přece někdo bude rozhodovat, co ano a co ne…

Vláda ohlásila nákup kapacity LNG terminálu v Nizozemsku. Co to znamená?

Janeček: To bych se ptal pana ministra Síkely, co to znamená.

Gavor: Znamená to, že je to podmínka nutná, nikoli však dostačující.

Janeček: Ale PR pana ministra Síkely to představuje úplně jinak. Ve skutečnosti je to plovoucí odpařovací stanice, která má kapacitu až dvě miliardy kubíků ročně. Ale není ještě ani spuštěna. Je to virtuální věc, která by měla být spuštěna v září, v lepším případě. A ta kapacita ještě ani není vyprodána. Pronajal si ji Shell a ČEZ, druhá půlka kapacity je zatím volná. Ke stanici nejsou připojeny žádné trubky. Navíc vůbec nevíme, jaká komodita se tam bude odpařovat. A protože žádné potrubí není propojeno s naším systémem, tak to bude muset být takzvaně „vyswapováno“ s ruským plynem. To znamená, že nakonec dostaneme ruský plyn, akorát za výrazně vyšší částku. A to je přesně ten vtip. Politici apelují, abychom se odstřihli od ruského plynu, ale děláme všechno pro to, abychom ho koupili přes prostředníky.

Gavor: To nemusí být vyswapováno, to znamená obchodně vyměněno, pouze s ruským plynem, může to být také vyswapováno s norským plynem.

Janeček: A jak sem ten norský plyn dostaneme?

Gavor: Ten sem dostaneme.

Janeček: Ale v jakém množství?

Gavor: Tady jde o to, že je potřeba najít dodavatele, který má kontrakt k tomu terminálu. Navazující infrastruktura LNG terminálu se musí dobudovat tak, aby se vytvořila fyzická cesta k odběru již zplyněného potrubního plynu. Je otázka, jestli se to stihne k září, říjnu, nebo ještě později. Pokud najdeme partnera na swap, tak ten nám přepustí svůj díl norského plynu a odebere si náš nasmlouvaný LNG, který ještě ale nemáme.

Janeček: My ale nevíme, za jakou cenu tam bude.

Gavor: To samozřejmě nevíme. Ať je to, jak je to, rozhodně tam musí být kontrakt na dodávky zkapalněného plynu. Myslím, že to může být větší problém než nasmlouvání terminálové kapacity.

Janeček: Já se vymezím proti norskému plynu. Ten je nereálný, protože jeho kapacita a objemy jsou v podstatě vyprodány. Plus nové potrubí mezi Norskem a Polskem, tzv. Baltic pipe. Norové vždy balancují množství vytěženého plynu a ropy. Vůbec nemají zájem těžit více než 120 miliard kubíků ročně. Celá tato kapacita je vyprodána.

Gavor: Pro swap nepotřebujete navyšovat kapacitu těžby. Jiná věc je komerční jednání s Norskem, tam jsou možnosti opravdu omezené. Norové sice na jednu stranu přislíbili, že dají navíc až 7 miliard kubíků ročně, když to všechno dobře dopadne. A to nemusí dobře dopadnout, například v posledních dnech byla stěží zažehnána stávka v norském ropném a plynárenském průmyslu. Zaplaťpámbu, že toto je za námi. To by byla další rána. Tak dají navíc třeba 7 miliard kubíků ročně. Ale my potřebujeme nahrazovat 150 miliard. To jsou ty dimenze, které limitují potrubní plyn. Stejná výhrada je k Ázerbájdžánu a stejná výhrada k Alžírsku. Kromě toho zdaleka neplatí, že by Alžírsko bylo pro EU superpartner. Se Španělskem je ve vážných rozporech. Takže zvýšené dodávky Alžírska do Evropy jsou dost podmiňovány politickými ústupky.

Janeček: To jsou samozřejmě zásadní věci. Ale já jsem tady chtěl demonstrovat to, že vláda využívá pro své PR informaci, že zajistila přes ČEZ část plovoucího odpařovacího zařízení. Tento krok ale vůbec neřeší naší kritickou situaci před touto zimou.

Bylo možné se na tuto situaci v uplynulém desetiletí nějak připravit? Například sousední Polsko s touto situací počítalo a dlouhodobě se snaží o energetickou bezpečnost.

Janeček: Podívejme se na to geograficky. Polsko je přímořský stát, my jsme stát na konci trubky. Nemáme moře. Ještě si uvědomme, že Polsko má nějakých 43 milionů obyvatel a spotřebu nějakých 18 miliard kubíků plynu ročně. My máme 10 milionů obyvatel a spotřebu 9,5 miliardy kubíků. To se pak bavíme o naprosto rozdílných podmínkách. Polsko má moře a mohlo stavět terminál ve Svinoústí. Zároveň ale Polsko zablokovalo plynovod Stork, který měl propojit sever Evropy s jihem přes území České republiky a napojit na něj zásobníky. Podívejte, ono se už dlouho v Evropě jedná o tom, komu připlují jaké dotace. Na Stork byla stanovena dotace 75 %, což se vůbec nelíbilo Německu, protože to v té době podporovalo Nord Stream 1 a 2. A také se vůbec v Evropě neuvažovalo o tom, že by mělo dojít k dnešní dramatické situaci. Kdybychom vinili jakoukoli předcházející vládu, tak musíme vinit i celou politickou reprezentaci Evropské unie. A primárně Německo, které je hlavním viníkem současné krize na území České republiky. My se v mnoha věcech chováme jako sedmnáctá spolková země a podle toho také máme nastavenou energetickou politiku, což se nám nyní vymstilo. Němci nedělají malé chyby, nikdy je nedělali.

Gavor: Co se týče Stork II, tam je opravdu potřeba si přiznat, že oficiální vypovězení projektu bylo učiněno 3. 6. 2016 ze strany Polska. Byla to reakce na předchozí dopis pana Raua z Net4gas, který je dodnes šéfem českého národního přepravce, že česká strana je připravena zahájit tento projekt. Nicméně v té době se to Polákům nehodilo. Poláci dlouhá léta věřili, že se stanou plynárenskou velmocí díky těžbě břidlicového plynu. Geologická ložiska jsou tam opravdu rozsáhlá, v zemi plyn je. Nicméně zahraniční investoři zjistili, že geologická struktura je přece jen složitá. Zkrátka polská břidličná těžba se ukázala jako nerentabilní a investoři opustili polský trh. To bylo velké zklamání, Poláci si uvědomili, že vlastně propoj Polsko–Morava by se v praxi používal opačným směrem. V roce 2016–2017 zájem českých obchodníků o import a využití kapacity propojení ve směru z Polska prakticky nebyl. Takže bohužel projekt byl zastaven. Nyní by se ta trubka náramně hodila oběma stranám, ale zejména nám, protože teď jsme ve slabší pozici, nemáme LNG terminál.

Janeček: Ono to má samozřejmě celou řadu souvislostí. Například i kdyby ten slavný Stork byl vybudován, tak kapacita odpařovacího zařízení ve Svinoústí je 5 miliard kubíků, a Poláci mají spotřebu 18 miliard.

Jaké jsou tedy přesně ty krizové scénáře, kdyby došlo na nejhorší a nastal nedostatek plynu? Jak to přesně funguje?

Gavor: Nerad bych nějak strašil čtenáře. Určitě by to byla ekonomická krize pro Evropu. Po začátku ukrajinského konfliktu mnozí evropští politici neuváženě volali po dobrovolném okamžitém odstřižení se od ruského plynu. To bylo v situaci, kdy byla zima a měli jsme vydrancované zásobníky. Já jsem hluboce přesvědčen, že nyní těmto politikům dochází, jaká šílená událost by to byla. To by už asi ve svých úřadech nebyli. Teď je samozřejmě jasné, že této situaci se snaží Evropa vyhnout. Ale všechny scénáře jsou možné. Já jsem v tomto směru opravdu lehký optimista. Spíš budeme mít nedostatek plynu a vysoké ceny, dokud se bude na Ukrajině střílet. Rusko v této situaci využívá závislost Evropy na ruském plynu. Takže určitá naděje je, že v ten moment, kdy se na Ukrajině přestane střílet, tak trh na to zcela jistě zareaguje. Určitě dojde k výraznému poklesu velkoobchodních cen, který se se zpožděním několika měsíců až půl roku promítne do konečných tarifů. Takže to je naděje, protože každá válka jednou skončí.

Janeček: Ve zkratce bych řekl, že cena plynu je velmi zatížena emočním faktorem. Ale já si vůbec nemyslím, že konec horké fáze války povede ke snížení ceny plynu na předkrizovou úroveň. My jsme nyní „zvykáni“ na vysokou cenu energií, což rozhodně není dobře. Někdy okolo 10. června 2021 byla cena plynu na burze 162 eur za megawatt. To už byl jasný indikátor, že se na trhu něco děje. A to jsme o konfliktu ještě tři čtvrtě roku neslyšeli. Já jsem v tomto velký skeptik. Občan České republiky neznající nic o plynu a elektrické energii se bude ptát, co se vlastně stalo. Teď samozřejmě máme přerušené dodávky plynu přes Nord Stream 1, přes východní trubku nám teče nějakých 35 milionů kubíků denně a elektrická energie je 350 a víc eur za megawatt. Přitom cena jaderného paliva rozhodně nešla nahoru. Nemáme ani žádné vyšší odpisy, nemáme ani dražší uhlí. Proč lidé mají platit takto vysoké ceny? Odpověď je zcela zřetelná a jasná. Je to lipská burza, je to způsob obchodování s elektrickou energií a jsou to emisní povolenky. Je zřetelné, že výrobní cena elektrické energie se nijak dramaticky nezvýšila. Ale zvýšily se marže všech obchodníků, a to dramaticky.

Souhlasíte, pane Gavore?

Gavor: Přes všechny potíže burza je pouze nástroj, který ukazuje bilanci nabídky a poptávky a indikuje stav, kdy je něco v nepořádku. To znamená stav, kdy nabídka nestačí poptávce. Navíc je tam nyní vysoká riziková přirážka ohledně nejistoty dalšího vývoje. Podle mého názoru je přirozené, že cenotvorba se odvíjí od nejdražšího zdroje, který je ale nutný k tomu, aby se pokryla poptávka. Kdyby byl jiný mechanismus, třeba administrativně určená maximální cena, tak by to znamenalo, že na určitou část poptávky se nedostane. Což je také možné, ale v tom případě se poptávka administrativně omezí. Vlastně by šlo o likvidaci volného trhu, tak jak jej známe. Já jsem zastáncem trhu, i s negativy velkých cen, s tím, že jestliže už je to sociálně neúnosné, což je zřejmě současná situace, tak se musíme bavit, jaká forma státní pomoci je namístě. Jednou formou pomoci je třeba umělé zastropování ceny, umělé mechanismy, v podstatě eliminace trhu, ale podle mého názoru je lepší, aby odběratelé věděli, jaká je cena komodity. Takže doporučuji účtovat jim skutečnou cenu, ale tam, kde je to nutné, poskytnout finanční kompenzaci. V první řadě se to samozřejmě týká domácností. Často se argumentuje třeba přístupem Slovenska, Francie atd., kde je dost silná státní regulace. Žádný stát ale nemá takové finanční prostředky, aby zastropoval cenu pro všechny odběratele. To znamená, že i když je ve Francii, na Slovensku, v Maďarsku zastropována cena pro obyvatelstvo, tak tamní průmysl trpí a má vysoké ceny. Paradoxně třeba ve Francii byli v situaci, kdy polovina jejich jaderné kapacity najednou byla mimo výrobu a jejich ceny na velkoobchodním trhu se vyšvihly ještě nad německé ceny v Lipsku a na pražské burze.

Janeček: Dramaticky nesouhlasím. Filozofie a řeč pana Gavora by byla správná za jediného předpokladu: pokud by skutečně existoval volný energetický trh. Je potřeba říct, že neexistuje. Energetické povolenky či připojování různých fotovoltaických a větrných elektráren, které jsou neekonomické, ten trh dramaticky pokřivují. Plus dochází ke špatným zásahům jednotlivých vlád na území Evropy. Energetiku neřídí energetici, ale environmentální asistenti. To jsou lidé, kteří o energetice vůbec nic nevědí. Z toho důvodu například Francie mnoho let neinvestovala do opravy svých jaderných elektráren. Letos se stalo, že ty „zrezivělé“ bloky musejí opravovat najednou a výpadek 50 % těchto zdrojů je dalším faktorem enormního růstu cen elektrické energie.

A emisní povolenky? Jak velký je to problém při tvorbě ceny energie?

Gavor: Trh s emisními povolenkami je opravdu defektní. To se ukazovalo ještě před ukrajinskou krizí. Byl to jeden ze spouštěčů nastartování růstu cen energií. Je něco špatně, když emisní povolenka se najednou za půl roku vyšvihla na násobky své původní ceny, a přitom je to komodita, kde je v naší moci ovlivňovat cenu, na rozdíl od ruského plynu. Povolenka je umělá komodita, politicky vytvořená.

Janeček: Je to finanční nástroj, derivát.

Gavor: Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Toto je klasický případ. Úmysl byl samozřejmě dobrý.

Janeček: Ne, nebyl. Byl diskriminační od prvopočátku.

Gavor: Úmyslem bylo podpořit výrobu, která je emisně méně zatížena. Nicméně ten dramatický růst ceny povolenky z úrovně pod 20 eur na tunu na téměř 100 v krátkém čase, to je něco, co poškozuje cenotvorbu elektřiny a tepla. To je právě věc, která by měla být příležitostí k sebereflexi. Podle mého názoru Evropská komise má nástroje, jak cenu povolenky ovlivňovat.

Janeček: Ale nedělá to. Vytvořila si dostupný zdroj financování svého provozu a poškozuje tím průmysl na území České republiky. Oba víme, že v roce 2025 jenom tři evropské státy budou platit za emisní povolenky. Bulharsko, Polsko a Česká republika. To je přece úplně absurdní.

Gavor: Zde je příležitost k nápravě situace.

Janeček: Řekněte čísla. Kolik stojí výroba kilowatthodiny v jaderné elektrárně? Kolik stojí v uhelné elektrárně? A jaké procento z toho dělá emisní povolenka?

Gavor: Aby to laicky bylo pochopeno. Při zaokrouhlené ceně povolenky sto eur za tunu a při vědomí, že na jednu megawatthodinu padne v hnědouhelné elektrárně zhruba jedna povolenka, tak výrobní cena včetně povolenky nemůže klesnout pod 100 eur na megawatthodinu.

Janeček: V uhelné elektrárně je 0,25 koruny na kilowatthodinu a 0,35 až 0,40 v jaderné. Ta povolenka dělá 1,60. Jsme na výrobních nákladech okolo 2 korun za kilowatthodinu. A prodáváme to za 13, 14, 15 korun.

Gavor: Je jasné, že výnosy z jaderných elektráren jsou nyní zlatá vejce.

Janeček: Tak to pojďme zdanit. Výnosy z JE jsou extrémní, neboť nejsou zatíženy emisními povolenkami. To je přesně to téma. Bylo tady zmíněno Slovensko. Tam došlo k diskusi mezi majiteli Slovenských elektráren a vládou. Během tří týdnů se dohodli, že zastropují cenu elektrické energie namísto toho, aby zdaňovali extrémní nárůst zisků. A občané Slovenska do roku 2024 platí za MWh 62 eur.

Gavor: Ano, to je jedna cesta, kterou každá vláda má k dispozici. Zdanění patří do kompetence vlád. Mně se nelíbí jako optimální, určitě mi připadá lepší maximalizace dividendového výnosu ČEZu a je mi líto, že tato cesta nebyla využita. Protože zvýšení ze 44 na 48 korun, to je opravdu kosmetická úprava.

Janeček: Souhlasím.

Další řešení, o kterém se nyní diskutuje, je sektorová daň.

Janeček: To je něco, co opravdu nemohu podpořit. Proč sektorovou daň na energetický sektor, proč ne na bankovnictví, vodárenství, finanční služby a podobně? Je třeba řešit příčinu problému, ne následky. Toto řešení mi připomíná spíš snahu saturovat státní rozpočet.

Gavor: Obecně sektorová daň má četné negativní dopady. Je to špatný signál pro investory, zejména zahraniční, kteří hodnotí stabilitu daňového systému. To je důvod, proč ve Velké Británii byla sice přijata sektorová daň na podniky v ropném a plynárenském průmyslu, ale plány na stejné zdanění elektroenergetického sektoru byly staženy. Z prostého důvodu. RWE, která je jedním z největších investorů v Británii, oznámila, že to bude brát tak, že je to výsostné právo každé vlády. Nicméně právo investora je hodnotit celkové ekonomické prostředí, a tedy desítky miliard liber připravovaných investic znovu zvážit. Takže má to vždy svoje negativní strany a já jsem spíš zastáncem byznysově přijatelných modelů. Stát má zkrátka 70 % v nějakém podniku, cash flow umožňuje akumulaci zisků, neohrozí to ten podnik, pojďme to udělat a výtěžek můžeme použít k sociálním účelům. Myslím, že tato příležitost byla zbytečně promarněna. Budeme muset počkat na další rok.

Janeček: Nemusíme čekat na příští rok. Může dojít k mimořádné valné hromadě a peníze se stáhnou. Dokonce se dá využít nakumulovaný zisk z minulých let. Máte 40 dní na svolání mimořádné valné hromady a za 40 dní máte peníze na účtu. Dokonce si myslím, že by to bylo záhodno, protože na stávající valné hromadě se řešilo, „co s ČEZem“. Rozdělení ČEZu, nebo vykoupení minority. Místopředseda představenstva Cyrani tam řekl, že se tím budou zabývat na další valné hromadě. Další regulérní valná hromada má být příští rok v červnu. Já bych to umožnil už na konci srpna. Pak by skutečně ukázali, jestli chtějí tuto kritickou situaci řešit, nebo ne.


Při hodnocení energetiků buďme, prosím, spravedliví
Současná situace na trhu s energiemi není dobrá. Ceny elektřiny a plynu jsou na sedminásobku toho, na co jsme byli zvyklí, nadcházející zima je očekávána s obavami, zda vydržíme s plynem. Viníkem tohoto stavu je Putinova agrese na Ukrajině a to, že využívá závislost evropských zemí na plynu, který buď pošle, nebo ne. Vedlejším efektem tohoto stavu jsou velké zisky energetických společností, které tím pádem nejsou veřejností vnímány pozitivně. Vysvětlit občanům, že tento vedlejší efekt vyšších zisků je nevyhnutelný, je velmi obtížné. Vím, o čem mluvím, pracuji ve společnosti ČEZ už 29 let a naprostou většinu tohoto času mám na starosti komunikaci. Nemohu se zlobit na někoho, kdo poukazuje na příliš vysoké zisky ČEZu ani na někoho, kdo navrhuje nereálná, nezákonná či dlouhodobě devastující řešení, která sice vypadají na první pohled krásně, ale fungovat nemohou a nebudou. Lidé mají právo této složité situaci nerozumět. Jsem ale opravdu citlivý na to, když nás někdo, kdo vystupuje a je vnímán jako odborník, v této pro nás nepříjemné situaci častuje nepravdivými obviněními.
Naposledy to udělal v Týdeníku Echo pan Pavel Janeček, bývalý předseda představenstva Pražské plynárenské. Obvinil ČEZ z toho, že plně provozuje plynovou elektrárnu Počerady, místo aby plnil zásobníky. Je to zlé a nepravdivé tvrzení. Pravda je totiž taková, že plynové zásobníky se nedají plnit libovolným tempem, právě naopak. Zásobníky se dají plnit stanovenou maximální rychlostí. Vzhledem k tomu, že plynu k nám nadále z Německa přitéká více, než dokážeme do zásobníků tlačit a než dokážeme aktuálně v létě spotřebovat, můžeme z tohoto přebytku vyrábět elektřinu v plynové elektrárně, a to rozhodně ne na úkor rychlosti plnění zásobníků. Jsem si jist, že pan Janeček ví, že když odstavíme elektrárnu v Počeradech, plnění zásobníků se tím rozhodně nezrychlí. Nevím, proč pan Janeček veřejně a nepravdivě obviňuje ČEZ a nebudu o tom spekulovat.
ČEZ je především výrobce a prodejce elektřiny a je jistě tak většinou vnímán. U plynu jsme byli dosud jen obchodníkem. Ale náš silný nadnárodní trading, kde máme pracovníky z 15 zemi a který dlouho obchoduje i s plynem, nás v teto tíživé situaci posunul a jsme ti, kteří pomáhají realizovat řešení pro nejbližší období, kdy reálné hrozí vypnutí plynu z Ruska. Což pro zimní topnou sezónu je zásadní hrozba. A ta řešení nejsou nijak jednoduchá a nasazení mnoha lidi je značné. Pomohli jsme zajistit kapacitu v holandském LNG terminálu i dopravní cesty pro tento plyn přes Německo, plníme zásobník v Dambořicích, který nechal ruský vlastník prázdný.

Ladislav Kříž, mluvčí ČEZ


Co nás čeká v zimě?

Janeček: Zima. A myslím, že velká.

Gavor: Doufám, že bude mírná.

Janeček: V zimě nás čeká zima a v noci tma. Ale vážně. To, co nás čeká v zimě, budeme vědět v říjnu. Do té doby nezkoumejme a nestrašme lidi.

Gavor: Tentokrát souhlasím. Je zodpovědné se připravit na černé scénáře, ale strašit nemusíme.

 

 

22. července 2022