Teroristé u moci

Teroristé u moci

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Unie. Když řečník v Británii vysloví toto slovo, téměř nikdy nemá na mysli Evropskou unii, jak je tomu na kontinentě. V Británii to značí spojení čtyř zemí, které dohromady tvoří Spojené království Velké Británie a Severního Irska, tedy Anglii, Skotsko, Wales a Severní Irsko. Unionistické strany jsou ty, které chtějí zachovat celistvost království, nacionalistické naopak chtějí pro jednotlivé části nezávislost. Zhruba poslední desetiletí se za nejpravděpodobnější považovalo odtržení Skotska. Nyní se však začíná vážně mluvit o odpojení jiné části Spojeného království, totiž Severního Irska. Poprvé v historii tam ve volbách do místního parlamentu zvítězila nacionalistická strana Sinn Féin. Ta vznikla jako politické křídlo teroristické organizace IRA.

Pochopení irské politiky se neobejde bez historického výkladu. Od roku 1167 angličtí králové vládli Irsku z titulu pána Irska (Lord of Ireland), ve skutečnosti ovládali pouze Dublin a okolí. To se změnilo roku 1530, kdy se Jindřich VIII. prohlásil za irského krále a rozhodl se obnovit skutečnou vládu nad celým ostrovem. Následovala desetiletí krvavých válek. Nejodbojnější byla provincie Ulster. Angličtí monarchové se to rozhodli vyřešit přesunem obyvatelstva. Nejrůznějšími pobídkami lákali do Ulsteru loajální protestanty z Británie a snažili se vytlačit vzbouřenecké katolíky. Časem se Ulster stal nejloajálnější částí Irska.

Co s protestanty?

Následovalo několik století pravidelných vzpour a rebelií. Poslední vypukla o Velikonocích 1916 a vyústila v irskou válku o nezávislost, ve skutečnosti rozsáhlou teroristickou kampaň vedenou Irskou republikánskou armádou (IRA). V roce 1921 Británie přiřkla Irsku status dominia, tedy rozsáhlé samosprávy. Problém byl, co s protestanty na severu, kteří s novým státem nechtěli mít nic společného.

Výsledkem bylo vyčlenění šesti z devíti hrabství tvořících Ulster do samostatné entity zvané Severní Irsko, jelikož těchto šest hrabství dávalo protestantům pohodlnou většinu 60 % ku 40 %. I když termíny „protestanti“ a „katolíci“ označují většinové vyznání těchto skupin, v Severním Irsku jde spíš o politické a etnické označení, kdy katolíci se identifikují s Iry a nacionalisty a protestanti s Brity a unionisty. To platí zvlášť v posledních několika letech, kdy i Severní Irsko zasáhla silná sekularizace. IRA a Sinn Féin se dřív hlásily i ke katolické víře, teroristé se běžně chodili vyzpovídat ze svých činů do kostela, dnes Sinn Féin zastává stanoviska jdoucí proti učení církve, například ohledně práva na potrat.

Ne všichni Irové se s rozdělením smířili. V šedesátých letech IRA využila hnutí za práva severoirských katolíků k rozpoutání mnoholeté teroristické krvavé kampaně. Po 3532 mrtvých konflikt v roce 1998 ukončila Velkopáteční dohoda, která v podstatě zmrazila sektářské rozdělení Severního Irska.

Dohoda mimo jiné nařizuje, že vláda musí být vždy složena z nejsilnější unionistické strany a nacionalistické strany. Těmi od roku 2003 jsou Demokratická unionistická strana (DUP), jež byla napojena na loajalistické bojůvky vraždící katolíky, a Sinn Féin (česky My sami), politické křídlo IRA. Kvůli klauzuli, že ve vládě musejí být zastoupeny obě strany, byla často naprosto nefunkční, v letech 2002–2007 a 2017–2020 bylo Severní Irsko pod přímou správou Londýna.

Od Velkopáteční dohody to byla vždy unionistická strana, která byla tou silnější. To nyní přestalo platit. Znamená to, že sjednocení Irska je na spadnutí? Zatím ne. Referendum o sjednocení má právo vyhlásit ministr pro Severní Irsko, pokud pro něj existuje všeobecná podpora. Ta zatím není.

Ano, Sinn Féin zvítězila, ale spíš díky chybám svých oponentů než díky nějakým sympatiím obyvatelstva. Získala 27 křesel v 90členném parlamentu, stejně jako v minulých volbách. Procentuálně dostala 29 %, jen o 1,1 % víc než posledně. Zůstává tedy víceméně na svém. To DUP ztratila tři poslance a 6,7 %. DUP poškodily nejrůznější skandály a napojení na konzervativce v Londýně a odkaz brexitu.

Ulice Belfastu v roce 1972. Od konce šedesátých let do roku 1998 zmítaly Severním Irskem krvavé nepokoje. Od té doby většina militantních skupin složila zbraně. Společnost však zůstává rozdělená a k násilí stačí jen krůček. V roce 2019 byla při policejní razii, z níž psala reportáž, zastřelena novinářka Lyra McKee. Za její smrt je nejspíš zodpovědná skupina New IRA. - Foto: Profimedia

Požadavek „tvrdé hranice“

Severní Irsko bylo nejpalčivějším problémem brexitových vyjednávání. EU požadovala „tvrdou hranici“ napříč Irskem, jenže panovaly obavy, že to by nabudilo irské nacionalisty k opětovné teroristické kampani. EU navrhovala vést hranici v Irském moři, což bylo nepřípustné pro Británii, jelikož to považovala na plíživou anexi Severního Irska Bruselem. Kompromisem byl Severoirský protokol. Podle něj na zboží putující z Británie do Severního Irska platí povinnost vybírat clo. Pokud zůstane v Severním Irsku, obchodník dostane vratku, pokud pokračuje do EU, nic nedostane. Je to vlastně rozmazání celého problému. De iure hranice EU probíhá napříč irským ostrovem, de facto je v Irském moři. Výsledkem kontrol a vybírání cla jsou zpožděné dodávky, nedostatek a zdražování v Severním Irsku. Protokol je tam proto velmi neoblíbený. DUP zaplatila cenu za podporu konzervativců. Mimochodem, konzervativci si neoblíbenost protokolu uvědomují a chystají jednostranné odvolání klíčových bodů. Můžeme se těšit na epickou anglo-unijní roztržku.

Ve střednědobém výhledu je status Severního Irska mnohem pochybnější. Pohodlná většina 60 % probritských protestantů je již dávno minulostí. Katolíci je díky vysoké porodnosti dohnali. Podle sčítání lidu konaného v roce 2011 (výsledky toho loňského ještě nejsou známy) se k protestantské komunitě hlásilo 48 % Severoirů a ke katolíkům 45 %. Podle demografických projekcí do roku 2030 katolíci získají převahu. Stále to však neznamená, že sjednocení Irska je v budoucnu nevyhnutelné.

Největším skokanem voleb se 17 poslanci, což je o 9 víc než posledně, byla strana Alliance, jediná velká severoirská partaj, jež se nehlásí ani k unionistům, ani k nacionalistům. Sbírá podporu jak mezi katolíky, tak mezi protestanty. Její růst je snad signálem, že obě rozhádané komunity si po desítkách let krvavých sporů k sobě nacházejí cestu. Alliance v otázce sjednocení nemá žádné oficiální stanovisko.

Pak jsou tu další faktory. Průzkum ze začátku dubna ukázal, že jen 30 % lidí chce sjednocení s Irskem. Průzkum lorda Ashcrofta z prosince 2021 zase ukázal, že katolíci častěji než protestanti mění názor ohledně případného referenda. Nakonec jsou tu přistěhovalci. Dnes 4,5 % obyvatel Severního Irska tvoří lidé pocházející ze zemí mimo britské souostroví. Nejvíc je Poláků. I když zřejmě budou katoličtější než severoirští „katolíci“, nebudou vyznávat jejich nacionalistické cíle. U ostatních přistěhovalců to bude podobné.

Do sjednocení má co mluvit i Irská republika. Spojení ostrova je oficiálním cílem všech irských vlád od získání nezávislosti. V reálu k tomu má Dublin postoj mnohem ambivalentnější. Po celou dobu trvání konfliktu se třásl strachy, že Britové by to mohli vzdát a ze Severního Irska odejít. Zhruba pětimilionová republika by totiž najednou měla na krku 700 tisíc lidí, kteří s ní nechtějí mít nic společného.

Jenže Sinn Féin může brzy vládnout i v Dublinu. Je to jediná strana působící na obou stranách irské hranice. Volby do irského parlamentu v roce 2020 na procenta vyhrála, měla 24,5 %, ale kvůli složitému přepočtu získala o křeslo méně než s 22,2 % druhá Fianna Fáil. Ta, aby zabránila vládě Sinn Féin, poprvé uzavřela koalici se svou odvěkou rivalkou Fine Gael, se kterou se střídá u moci již sto let.

Obě zkostnatělé strany jsou zodpovědné za finanční krizi z roku 2008. A Sinn Féin se z podporovatelky terorismu přetvořila v socialistickou stranu pro mladé. V europarlamentu je součástí frakce Evropská sjednocená levice, ke které patří i česká KSČM. Díky boji proti krizi bydlení Sinn Féin s 33 % vévodí průzkumům, ale u mladších ročníků je podpora ještě vyšší. U lidí ve věku 18 až 24 let má 46 %, u lidí ve věku 25 až 34 let je to 45 %. Mladé nezajímá teroristická minulost Sinn Féin, přestože není zcela překonána. Řada vedoucích představitelů strany má temnou minulost. Dlouhodobý bývalý lídr Gerry Adams byl členem nejvyššího vedení IRA. Adams se vzdal vedení Sinn Féin v roce 2018, ale stále je považován za vlivného muže v pozadí.

Poslanec Sinn Féin Dessie Ellis strávil 10 let ve vězení za výrobu bomb. Uklidnit nervózní pozorovatele nemohlo ani to, že Sinn Féin dublinský volební průlom oslavovala zpěvem nacionalistických písní oslavujících IRA a démonizujících Brity. Strana se od krveprolití v Severním Irsku nikdy nedistancovala. Spíš se snaží o přepsání historie. Konflikt prezentuje jako nutné zlo v boji za rovná práva. V poslední době se také snaží o změnu image. Adamse v čele strany nahradila Mary Lou McDonaldová, která nemá temnou minulost. Její zástupkyní a šéfkou severoirské odnože se stala rovněž žena, Michelle O’Neillová, příliš mladá na to, aby se teroristických akcí vůbec zúčastnila.

Jenže i nové mladé tváře mají problém s napojením na IRA. Členové organizace od složení zbraní v roce 1998 spáchali několik vražd. Většinou nešlo o terorismus, ale o místní vyřizování účtů. Například v roce 2005 byl v Dublinu zabit devětadvacetiletý Joe Rafferty, který bránil před napadením svoji sestru. Odražený útočník se chlubil svým napojením na IRA. Později byl Rafferty zastřelen. Panuje důvodné podezření, že vraždu spáchal bývalý člen IRA a že Sinn Féin o přípravě zločinu věděla, a nezasáhla.

Téhož roku byl v belfastském baru zavražděn Robert McCartney. Ten se dostal do hádky se skupinkou členů IRA a Sinn Féin, sám přitom prý byl podporovatelem partaje, potyčka skončila jeho podříznutým krkem. Po vraždě IRA vyčistila bar od všech forenzních důkazů a zabavila záběry z kamer. Přestože v hospodě bylo v té chvíli asi 70 lidí, nikdo nepromluvil. Jedna z návštěvnic baru byla Deirdre Hargeyová, další z nových ženských tváří Sinn Féin. V letech 2018 až 2019 starostka Belfastu a nyní ministryně pro komunity severoirské vlády. Ta tvrdí, že onen osudný večer nic neviděla.

Britské zpravodajské služby tvrdí, že není poznat, kde končí Sinn Féin a začíná IRA. Ta teroristické kampaně zanechala, jelikož se začala domnívat, že svých cílů dosáhne spíš politicky. Vydrží jí to, i když se ukáže, že to není pravda?