Jaká je politika největšího z technologických gigantů

Koho volí Google?

Jaká je politika největšího z technologických gigantů
Koho volí Google?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

„Nebuď zlý“ je neoficiální motto Googlu. Když v roce 2004 firma vstupovala na burzu, její zakladatelé Sergey Brin a Larry Page tvrdili, že heslo je zavazuje k objektivitě a vyhýbání se střetu zájmů a zaujatosti. Vznešené a krásné ideály, nutné zejména pro firmu, jejíž vyhledávač je nejpoužívanější na světě, tedy má moc třídit a určovat, jaké informace se dostanou k většině lidí. Jenže zvlášť v posledních letech lze o této názorové neutralitě úspěšně pochybovat.

Minulé úterý si britští uživatelé internetu všimli něčeho zvláštního. Když zadali do vyhledávače název určitých pravicových webů, Google jim nenabídl odkaz na tento server. Například při vyhledávaní RedState nabídl stránku na Wikipedii o tomto konzervativním blogu. Podobný osud potkal i odkazy na weby jako Breitbart, Daily Caller nebo Human Events. I pár levicových webů se najednou ocitlo mimo dosah Googlu, jako třeba MintPress News. Ve všech případech jde spíš o alternativní projekty. Zavedená média, jako je třeba New York Times, to neovlivnilo. Když se lidé začali bouřit a tvrdit, že Google se dopouští cenzury, společnost informovala, že došlo k technické závadě, kterou již odstranila. Stránky začaly být znovu vyhledatelné.

Není to poprvé, kdy Google něco, co vypadá jako cenzura, svádí na závadnou technologii. Zrovna v době, kdy vrcholila vlna kácení soch a v hledáčku radikálů se ocitl i Winston Churchill, přestal Google v některých případech zobrazovat jeho fotografie, třeba při hledání seznamu britských premiérů.

Oficiální vysvětlení Googlu bude nejspíš i pravdivé, proč by vyhledávač cenzuroval fotografie Winstona Churchilla, ale přitom zachovával podobizny Adolfa Hitlera? Příliš to nedává smysl. Nicméně pečlivě pěstované zdání nezávislosti je již natolik nahlodané, že řada lidí byla o cenzuře ze strany Googlu ochotna uvažovat.

K pochopení se stačí podívat na nějaký oficiální komunikační kanál firmy, například na Twitteru. Mezi korporátními příspěvky najdeme řadu postů, které jednoznačně směřují doleva. Dobrým příkladem je účet Google UK, zaměřený na Británii. Na něm firma ujišťuje o svém závazku pomáhat uprchlíkům, sdílí video o tom, jaké to je, chodit s transchlapcem, a oslavuje Marshu P. Johnsonovou (vlastním jménem Malcolm Michaels), známého amerického transvestitu.

Pak je tu případ demonetizace dvou konzervativních webů, ZeroHedge a The Federalist. První byl Googlem vyhozen z jeho platformy pro poskytování reklamy, druhý dostal varování. Oficiálně kvůli nevhodnému obsahu v jejich diskusních fórech.

Nelze si také nevzpomenout na kauzu Jamese Damora, inženýra Googlu, který nechal kolovat v červenci 2017 memorandum o vnitřní kultuře firmy. Věnoval se především tomu, že ne všechny nerovnováhy musejí být nutně způsobeny diskriminací. Poukazoval hlavně na rozdíly mezi muži a ženami a proč to vede k tomu, že v technologickém průmyslu je vysoce nadproporční počet mužů. Chtěl firmu nasměrovat k řešením, která by učinila práci pro ženy přitažlivější, místo toho, aby od nich očekávala stejný postoj jako od mužů. Byl označen za sexistu a vyhozen.

Odděleně se všechny tyto incidenty dají vysvětlit jako pochybení, dohromady již ukazují trend.

Vysvětlení se možná skrývá ve světonázorech zaměstnanců firmy. Na první pohled Google jako firma politicky dokonce mírně upřednostňuje pravici. V roce 2019 to bylo s příspěvky firmy na politické kampaně tak, že 56 % putovalo k republikánům, 44 % k demokratům. Rozdělá částka však byla relativně malá, lehce přes milion dolarů, což je při zisku 34,3 miliardy dolarů za rok 2019 spíš kapka v moři. Hlavně jde o korporátní politiku s cílem zavázat si obě dvě hlavní strany. Google tak kopíruje ostatní technologické giganty. Amazon, Microsoft a Facebook dělí svoje dary stranám přesně napůl. Apple pro jistotu nepřispívá vůbec.

Když se však podíváme, jak přispívají zaměstnanci osobně, hned se vyjeví jiný obrázek, 95 % peněz, jež lidé pracující v Googlu v minulém roce poslali na politické účely, skončilo u demokratů. V roce 2016 lidé z Googlu poslali víc peněz Hillary Clintonové než zaměstnanci jakékoli jiné firmy. Loni byla jejich favoritkou Elizabeth Warrenová, i když v posledním čtvrtletí jí předstihl Bernie Sanders, tedy aspoň podle objemu obdržených peněz. Celkově zaměstnanci Googlu v roce 2019 poslali demokratům přes 2,3 milionu dolarů.

Podpora Warrenové i Sanderse je dost paradoxní. Oba dva během kampaně byli dost kritičtí vůči technologickým gigantům a zvlášť Warrenová se netajila plány je tvrdě regulovat.

Názorová jednolitost taktéž může vysvětlovat občasné přešlapy Googlu. Firma prostě postrádá lidi, kteří by byli schopni podat pohled protistrany nebo upozornit, že zde se již společnost pouští na tenký led.

Zároveň je tu problém zaměstnaneckého aktivismu. V rámci protestů, které zachvátily USA, kolovala po Googlu petice vyzývající firmu k zastavení veškeré spolupráce s policií. Některé takovéto akce již slavily úspěch. Po nátlaku vlastních zaměstnanců Google v roce 2018 ukončil spolupráci s americkou armádou na vývoji umělé inteligence.

Tyto kroky jsou navíc ze strany Googlu pokrytecké, a to kvůli jeho složitému vztahu s Čínou. V roce 2010 firma nejlidnatější zemi slavně opustila – po čtyřech letech tamějšího působení. Důvodem byla čínská státní cenzura a obří hacknutí Googlu skupinou napojenou na čínskou armádu.

Jenže ve skutečnosti Google z Číny nikdy tak úplně neodešel. Sice tam není dostupný jeho vyhledávač, ale i tak jsou jeho aktivity v Číně obrovské. Přesněji řečeno: aktivity jeho mateřské firmy Alphabet. Ta vznikla v roce 2015 restrukturalizací Googlu. V Číně tak třeba působí Verily, dcera Alphabetu zaměřující se na biotechnologie, Waymo, vyvíjející samořídicí auta, a investiční fondy CapitalG a Google Ventures. Alphabet například investoval 550 milionů dolarů do druhého největšího čínského on-line obchodu JD.com, 120 milionů do mobilní platformy streamující e-sporty s názvem Chushou nebo 1,9 miliardy dolarů do čínského start-upu Manbang, popisujícího se jako „Uber pro velké náklaďáky“.

Pak je tu dlouhodobá spolupráce Googlu s Huawei, která skončila teprve květnu 2019 po zákazu americké vlády.

V souvislosti s Čínou se odehrál i další z incidentů typu „vypadá to jako cenzura, ale přísaháme, že to je jen technická chyba“. Tentokrát se to týkalo YouTube, taktéž patřícího do portfolia Alphabetu. Pokud někdo zadal do komentářů spojení „komunističtí bandité“ nebo „padesát centů“ v čínštině, bylo automaticky smazáno. „Komunistický bandita“ je celkem zjevná nadávka, „padesát centů“ se používá jako označení pro armádu internetových trollů placených za propagandu ve prospěch Pekingu, protože se traduje, že dostávají 50 centů za příspěvek. Na rozdíl od předchozích příkladů, které vydržely neopravené jen pár hodin, tato chyba byla aktivní nejméně šest měsíců. Uživatelé YouTube na chybu poprvé upozornili v říjnu 2019. Teprve když o ní veřejně tweetoval Palmer Luckey, vynálezce přístroje na virtuální realitu Oculus a zakladatel stejnojmenné firmy, tedy celkem známá osobnost v technologickém světě, YouTube v květnu 2020 chybu opravilo.

Nakonec Google dlouho plánoval návrat na čínský trh i na poli vyhledávačů. V srpnu 2018 unikly interní dokumenty Googlu o projektu „Dragonfly“ (česky projekt Vážka, což ale zdaleka nezní tak impozantně). Šlo o vývoj vyhledávače speciálně určeného pro čínský trh, který by splňoval i požadavky komunistické strany na cenzuru. Po veřejném pobouření Google v prosinci oznámil, že projekt zastavuje. Informace uniklé z firmy však hlásily, že na projektu stále pracuje zhruba 100 lidí. V červenci 2019 společnost znovu ohlásila, že veškeré práce na Dragonfly skončily.

Samozřejmě lze namítnout, že byznysové aktivity v Číně jsou čistě jeho věc. Jenže podnikání v říši středu je přece jenom něco jiného než v Evropě nebo v USA, zvlášť v oboru informačních technologií, kde firmy ze zákona musejí předávat čínské vládě informace.

Rok předtím, než ukončil spolupráci na vývoji umělé inteligence s americkou armádou, otevřel Google laboratoř pro výzkum tohoto problému v Šanghaji. Firma tvrdí, že v žádném případě nespolupracuje s čínskou armádou, tento fakt potvrdil i Trumpův ministr financí Steven Mnunchin. Přesto miliardář a legendární investor Peter Thiel, jeden z mála lidí v Silicon Valley podporujících současného prezidenta USA, varoval, že konečné využití umělé inteligence je hlavně vojenské. Jakákoli spolupráce s Číňany na tomto poli je podle něho značně pochybná.

Pro pořádek bychom měli dodat, že svou politikou není Google mezi technologickými giganty nijak výjimečný. Poměr ohledně posílání peněz politickým stranám je podobný i u ostatních. Výše zmíněný Palmer Luckey se taktéž stal obětí svých názorů. Jeho firmu koupil Facebook. Posléze vyšlo najevo, že Luckey daroval 10 tisíc dolarů organizaci bojující proti zvolení Hillary Clintonové. Nedlouho poté byl z původně své firmy vyhozen.

Google a další firmy jenom odrážejí politiku svých zaměstnanců, kteří se řadí k mladé nadšené západní levici. Boj proti pravici a podřízenost vůči Číně patří k typickým znakům. Vlastně nejde o nic překvapivého, ale je potřeba se přestat tvářit, že jde o neutrální platformu.

 

Text vznikl za přispění Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

30. července 2020