Tyto volby nejsou o Andreji Babišovi. Jak se často píše. Jsou testem schopností opozice odstavit ho po dlouhých osmi letech od moci. Okolnosti a atmosféra by jí měly hrát do karet. Máme za sebou rok a tři čtvrtě pandemie čínského koronaviru s bezprecedentním zavírání společnosti, ekonomiky a omezováním svobody, jaké nezažily celé generace. Covid byl jako každá krize velkým testem schopnosti vlád, které zrovna zastihl u moci. Ta česká v čele s Andrejem Babišem ho zvládla nejhůř z celé Evropy. To jsou fakta, nikoli komentář. Dají se snadno přečíst z žebříčku agentury Bloomberg The Covid Resilience Index, The Best and Worst Places to Be during Covid. Nejlepší a nejhorší místa, kde prožít pandemii. Srovnává se podle řady měřítek. Od počtu obětí přes uzavírky škol a obchodů po omezení mobility. Máme jeden z největších počtů obětí na počet obyvatel.

Školy jsme měli zavřené nejdéle z celé Evropy. Omezení mobility tady patřilo k největším. To vše osobně řízené Andrejem Babišem, který se často chlubil, jak zvládá ten mikromanagement. Výsledky mluví samy za sebe. Babiš, který svou politickou image vždy stavěl na obrazu manažerského chlapáka, se v mnoha chvílích během pandemie ukázal jako chaot naprosto neschopný systematického řízení.

Epidemie čínského viru se přelila do epidemie zdražování. Podstatná část vlivů je globálních, ale Babiš k inflaci sám notně přispěl obrovskými státními dluhy, které za poslední dva roky nahromadil. K tomu se čeká další prudké zdražování především energií, které přináší New Green Deal Evropské unie. Andrej Babiš ho bez toho, aby cokoli vyjednal, schválil hned na třech summitech Evropské unie. Přestože měl ve všech případech právo veta.

To všechno jsou opoziční náboje pro velkou Babišovu porážku. Jenže on si zároveň přízeň svých voličů, kteří jsou z velké části závislí na příjmech od státu, pojistil zvyšováním důchodů, sociálních dávek a platů a dotací. Velmi efektně nasměrovaných přímo do předvolební doby. Právě kvůli tomu víc než kvůli covidovým lockdownům se státní rozpočet za poslední dva roky propadl do bezprecedentních schodků.

V těchto kulisách se o víkendu volí. A přestože ještě těsně před volbami, kdy odcházelo v pondělí 4. října do tiskárny toto vydání Týdeníku Echo, byl podle posledního průzkumu STEM pro televizi CNN Prima News každý sedmý volič stále nerozhodnutý, jestli a komu dá svůj hlas, základní kontury jsou víceméně jasné.

O tom, kdo bude vládnout, víc než vítěz voleb rozhodne to, který blok bude mít většinu. Jestli to bude blok s Babišem, nebo blok bez Babiše. Právě tudy totiž vede červená dělicí linie těchto voleb. Přes ni se voliči téměř nepřesouvají. Migrují uvnitř bloku s Babišem, nebo bloku bez Babiše. O tom, který bude silnější, rozhodne to, kolik stran / předvolebních koalic se do sněmovny dostane. Pokud budou jen čtyři (ANO, koalice Spolu, koalice PirStan a SPD Tomia Okamury), vyjde podle dosavadních průzkumů většina opozičním koalicím. Ty už předem jasně řekly, že chtějí skládat vládu jedině společně. Obě opakovaně a razantně odmítly vládnutí s ANO.

Tato opoziční většina by za určité konstelace mohla vyjít, i kdyby se do sněmovny dostala ještě pátá strana a získala jen velmi málo přes kritických pět procent. Tady mají největší šanci komunisté, kteří nad kritickou vstupní laťku vystoupali v nejvíce průzkumech.

Všechny malé strany balancující na hraně zvolení, tedy komunisté, sociální demokraté a policejní Přísaha Roberta Šlachty, jsou potenciální partneři Andreje Babiše. Čím víc z nich by prošlo, tím je větší pravděpodobnost babišovské většiny. Hlas pro malé strany je hlasem pro příští Babišovu koalici. Stejně jako pro SPD Tomia Okamury, která je v současných poměrech stranou velkou. Zároveň ale platí, že voliči se přesouvají mezi Andrejem Babišem a malými stranami. Co on ztratí, oni získají. A vice versa. Totéž platí u obou předvolebních koalic. I jejich voliči se přesunují už jen mezi sebou. Nebo přemýšlí, jestli vůbec hlasovat půjdou.

Tím se dostáváme k dalšímu významnému fenoménu těchto voleb, jímž je vedle malých hraničních stran volební účast. Čím vyšší bude, tím je větší šance na většinu obou předvolebních koalic. Jejich voliči totiž patří do mladších a středních generací. Tradičně mají menší volební účast než generace starší, které velkou většinou volí Andreje Babiše a malé strany. Volby jsou do značné míry generační, přestože se to přímo v kampani jako téma nehraje. Pokud se koalicím na poslední chvíli podaří mobilizovat mladé, mají výraznou šanci získat většinu.

Až v sobotu večer po sečtení výsledků uvidíme, jestli tady máme většinu s Babišem, nebo bez Babiše, souboj o příští vládu teprve začne. Do hry vstoupí prezident Miloš Zeman. Ten už řekl, že pověří šéfa vítězné strany, nikoli koalice. Pokud se nestane skutečně nic mimořádného, bude jím Andrej Babiš. Pokud bude mít s SPD, komunisty a případně některou z dalších menších stran většinu, začne dávat koalici dohromady. Ani to ale nebude snadné. Tomio Okamura i předseda komunistů Vojtěch Filip už řekli, že Babišovu vládu podpoří (nebo do ní vstoupí) jen v případě, že se vypíše referendum o členství České republiky v Evropské unii. Tím ho budou držet pod krkem. Z druhé strany přijde obrovský tlak z Evropy, že se tady chystá vláda s extremisty a komunisty, která chce Česko vyvést z Unie. To bude pro Babiše jako největšího příjemce eurodotací v celé EU velmi složitá pozice. Do toho ještě zatlačí prezident a bude žádat Andreje Babiše, aby ještě předtím, než mu dá nový premiérský jmenovací dekret, vystřídal v čele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelku. To je v této chvíli nejvyšší prezidentova priorita.

Pokud většinu budou mít obě koalice, je cesta k nové vládě ještě složitější. Může trvat až do prezidentských voleb v lednu 2023. Je dobré mentálně se připravit na rozpočtová provizoria a dlouhé měsíce vlád bez důvěry.