Zavedení mimořádného zdanění, tzv. windfall daně, která vysokou sazbou tvrdě dopadne na několik významných společností a bank, je napadáno ze všech stran. Spolu s uplatněním povinných odvodů pro výrobce elektřiny se česká vláda rozhodla jít oproti jiným státům EU mnohem přísnější cestou. Kromě kritiky tzv. dvojího zdanění míří nejčastější výtky na platnost windfall daně po dobu celých tří let a objevují se také obavy z toho, že se z mimořádné daně stane sektorová a její platnost už bude permanentní.

Windfall tax je velmi vysoká daň, která zasahuje dohromady jen deset firem. Ty na ní odvedou velmi vysoké částky, vyšší desítky miliard korun, proto se jedná o citlivou záležitost. Týkat se bude tří energetických skupin s většinově českými vlastníky, tedy polostátního ČEZ, Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniela Křetínského a energetické skupiny Sev.en Pavla Tykače.

Daň se dotkne také šesti největších bank, tedy České spořitelny, Komerční banky, ČSOB, UniCredit Bank, Monety a Raiffeisenbank, kdy hranice pro uvalení daně je šest miliard korun čistého výnosu z úroků. Platit mimořádnou daň pak bude i největší tuzemská petrochemická společnost Unipetrol, která patří polské polostátní firmě PKN Orlen.

Sazba mimořádné daně je 60 procent ze zisků, které o více než dvacet procent převyšují průměrný zisk let 2018 až 2021. Platit má za roky 2023 až 2025. Česká sazba 60 procent je o dost vyšší než evropské doporučení, kde se mluví o sazbě 33 procent.

Důvodem, proč daň míří i na banky, je to, že vydělávají na velmi vysoké inflaci a vysokých úrokových sazbách. Co se týče energetiky, profituje z mnohonásobně vyšších cen elektřiny a plynu ve srovnání s předchozími roky. Dochází tedy k situaci, kdy rychle rostou zisky, ale nezvyšují se náklady. Kvůli stoupajícím cenám benzinu a nafty byla pak k odvodům windfall daně zařazena i petrochemie.

Podobu windfall daně zatím schválili poslanci. Teď míří do Senátu, kde se dají čekat další pozměňovací návrhy, následně ji musí schválit ještě prezident. Vlna kritiky a poukazování na podstatné nedostatky daně jak od dotčených firem, tak od odborníků je značná a lze očekávat soudní dohru.

Dvojí zdanění?

Kromě zavedení windfall daně vláda uplatní také tržní stropy pro výrobní ceny elektřiny. To vychází z nařízení EU, které stanovuje hodnotu stropu na 180 eur za MWh. Státy si ale mohly rozhodnout o konkrétní výši a česká vláda se rozhodla stropy rozlišovat podle typu výrobního zdroje.

Nejnižší, a poměrně přísný cenový strop by měl být pro jádro, kde bude 70 eur za MWh. U uhlí má být strop vyšší kvůli emisním povolenkám. Hovoří se o rozpětí 170 až 230 eur za MWh podle velikosti elektrárny. U většiny obnovitelných zdrojů 180 eur za MWh.

Právě na to, že na výrobce energií budou uvaleny stropy a do toho ještě vejde v platnost mimořádná daň, míří velká kritika, kdy se mluví o tzv. dvojím zdanění. Upozorňovala na to Legislativní rada vlády, opakovaně to zmiňoval třeba i analytik a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr, který tvrdí, že dvojí zdanění nastane a že kvůli tomu očekává soudní spory.

To odmítá ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), který se však hájí spíše jen dvojím způsobem provedení. „Cenové stropy nemají charakter daně, jsou koncipovány jako poplatek. Když to není daň, těžko můžeme mluvit o dvojím zdanění,“ tvrdí ministr. Řekl navíc, že stoprocentní odvod z ceny elektřiny nad cenovým stropem bude daňově uznatelným nákladem, takže se o něj sníží i část zisku firem, která by jinak podléhala windfall dani. Vláda si pak od windfall společně s cenovými stropy slibuje příliv 100 miliard do rozpočtu, z nichž financovat zastropované ceny elektřiny a plynu pro spotřebitele.

„Nevsadil bych si, že nedojde na transformaci na sektorovou daň“

Odvod pro výrobce nad cenový strop by měl platit celý příští rok, přestože v EU zatím došlo ke shodě pouze pro první pololetí roku 2023. Podle Stanjury je vztažení odvodu na celý rok logické, protože i kompenzace budou vypláceny celý rok. Windfall daň má ovšem platit i v letech 2024 a 2025, což je další z kamene úrazů. Míjí se to evropským nařízení, které u mimořádné daně hovoří o retroaktivním zdanění za letošní rok a o roce 2023.

Poukazuje se navíc na to, že v tom případě se nejedná o mimořádné zdanění a krizovou intervenci, ale zkrátka o novou daň na delší období. Podle Stanjury je to ale logičtější, než daň zavést jen na jeden rok a poté opatření legislativně prodlužovat. Dlouhodobě také odmítá, že by se mělo jednat o sektorovou daň a mluví o dani válečné. I toto druhá strana zpochybňuje.

„Nejhloupější je nazývat to válečnou daní. Ta daň nemá skutečně nic společného s válkou, lidé to chápou, kroutí zbytečně nevěřícně hlavou, a popravdě nechápu, koho mohlo napadnout, že průhledný apel na válku přinese vládě cokoli pozitivního,“ vyjádřil pro Echo24 své pochyby ekonom Petr Bartoň.

Sazba daně je podle Bartoně navíc natolik drakonická, že není realisticky představitelné, že by v budoucnu nedošlo alespoň k jejímu snížení. „Ale že po třech letech nebude daň transformována na sektorovou daň (kdy rozdíl bude jen v názvu a sazbě), na to bych si skutečně nevsadil ani 42 koruny. Solidární daň také měla platit v letech 2012 až 2015, a stala se permanentní. Asi sledujeme nějakou novou konstantu tříletého tzv. zkušebního období,“ domnívá se Bartoň.