Bojovat s průměrností, všedností nebo lidskou malostí lze mnoha způsoby, často jsou to bohužel boje s větrnými mlýny a výhry bývají jen krátkodobé. O to víc si ceníme lidí, kteří na ně vydávají svou celoživotní energii a jejichž stopa, přestože třeba ne pro masovou část populace, zůstane výrazná a nepřehlédnutelná.

František Štorm v sobě spojuje několik osobností, které by svým dopadem hrály výraznou roli každá sama za sebe. Typograf, který od roku 1993 vede vlastní písmolijnu Storm Type Foundry, se mimo jiné zasloužil o digitalizaci historických českých fontů, vytvořil stovky vlastních písem, mezi nimiž najdeme v pestré škále znaky bezpatkové, ale i barokní až po velmi kresebné či typicky metalové litery. Typografií se zabýval v minulosti jako asistent, později i pedagog pražské VŠUP a dodnes je součástí této respektované komunity.

Vedle navrhování písmen a jejich striktních pravidel Štorm pravidelně odbíhá ke kresbě, malbě, akvarelu a rytinám, které jsou ozdobou dnes již nemalého množství knih, včetně jeho vlastních. Výraznou vizuální tvář dal hororovým povídkám H. P. Lovecrafta, Draculovi, Deníku Henryho Davida Thoreaua, románu Alejandra Jodorowského Tanec reality nebo zpracoval i nikdy nepublikované rytiny ke Stéblům trávy Walta Whitmana. Většina těchto ilustrací vznikla jako rytiny do plastové destičky gravoply, kterou můžeme přirovnat k soudobé verzi linorytu, tedy až na jemnost linek a nástrojů, jež k tomu autor používá. František Štorm sám ve spolupráci s nakladatelstvím Volvox Globator vydává nepravidelně i vlastní deníkové záznamy, naposled výňatky z cest po Indii (Namaste), která je téměř jeho druhým domovem, nebo zoufalé příběhy z rekonstrukce vlastní chalupy na jihočeské samotě (Stavitelé). Obě knihy pak výstižně ilustruje lehkou rukou ve víru příběhů a vlastní fantazie, která občas přechází do surreálných až mírně psychedelických rovin.

Výčet Štormových aktivit nekončí v ateliéru, ale ve zkušebně a na pódiu, protože dalším prostředím, kde se cítí jako ryba ve vodě, je svět metalové (písňové) poetiky. Jeho košatý autorský přístup se výrazně podepsal mimo jiné na dnes už legendární kapele Master’s Hammer, původně založené na sklonku 80. let; díky němu opět vstala z mrtvých v roce 2012 a s deskou Vracejte konve na místo získala hudební cenu Anděl. A protože máj už je skoro za dveřmi, můžeme si s ním zanotovat: Na zahrádce nihilismu narkoticky voní květ, / přívrženci okultismu chodějí sem přivonět. / Kolik barev, tvarů, vůní, zakázaných druhů ráj, / zmijí mládě sladce vrní, čmelák chválí vlhký máj. / Okultisto, nihilisto, / vracejte nám konve na místo! Tyto texty znají nezřídka nazpaměť i jeho zahraniční fanoušci.