Před pondělním jednáním Bezpečnostní rady státu, která projedná další zostřená opatření, jsme přijímali avíza, varování, výhrůžky. Je třeba úlevně konstatovat, že pátečního vrcholu, tedy úvah premiéra Babiše o lockdownu, kdy by lidé mohli nanejvýš tak chodit do práce, z práce a nakoupit jídlo, o víkendu dosaženo nebylo. Ekonomiku se ještě vláda vypínat nechystá, chce „jen“ nějak omezovat naše životy ve volném čase.

Ovšem pokud jde o tón, byl páteční Babiš ještě překonán. V nevyhlášené soutěži premiéra s vicepremiérem o největší jobovku jde, tak jak se stávalo už na jaře, hlavní cena ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi. Ten na konto avizovaných opatření vlády Novinkám.cz mimo jiné řekl: „Reálně hrozí Itálie, hrozí New York. Chápu, že vláda v některých věcech dělá chyby, špatně komunikuje, ale to gros je naprosto jasné: pokud to neuděláme, budou v ulicích mrazáky na mrtvoly.“

To je naprosto skandální výrok. S New Yorkem, odkud pocházejí březnové záběry mrtvol nakládaných do chlazených náklaďáků, jsme – v tomto ohledu naštěstí – nesrovnatelní. Začíná to hustou a skladbou obyvatelstva (minimální etnická různorodost u nás; v New Yorku černoši, kteří z nějakého důvodu tomuto viru statisticky významně častěji podléhali), končí kvalitou zdravotní péče. Můžeme si vychutnávat jeden ze vzácných momentů, kdy má „socialističtější“ model ve srovnání s „kapitalističtějším“ své výhody. V USA zhruba deset procent obyvatelstva nemá žádné zdravotní pojištění, v New Yorku, kde žije mnoho nelegálních přistěhovalců, to bude ještě víc. Takoví lidé jsou v takové situaci ohroženější.

Ale aby z toho levice u nás zastupovaná Hamáčkem nevyšla tak dobře – katastrofu v New Yorku zbytečně přiživil tamní guvernér Andrew Cuomo. Ten až v půli května zrušil instrukci pro nemocnice posílat pacienty, kteří přišli z domovů důchodců, zpátky (i s covidem). Z 33 tisíc mrtvých s covidem v Cuomem řízeném státě jich v domovech důchodců zemřelo víc než šest tisíc. A Cuomo je z Demokratické strany, českému levicovému politikovi o tolik bližší než Republikánská strana Donalda Trumpa.

Ve výčtu rozdílů mezi Českou republikou a státem New York by šlo pokračovat. Ale tato Hamáčkova chuť strašit nás horory z jara si koleduje o základní otázku: A vy jste se od té doby nic nenaučili? Dnes nejde o to, jestli virus zastavíme, česká populace se s ním v nějakém časovém rozmezí stejně bude muset potkat. Jde především o kapacitu nemocnic, která zatím v celostátních číslech rozhodně nebyla naplněna. Nicméně naplnit se časem může a nejpozději pak bude zaznívat otázka, čím tato vláda přispěla k vyšší kapacitě zdravotnictví, notabene když nám od jara opakovala, že druhá vlna se republice nevyhne.

Pro vyšší kapacity léčby pacientů s covidem (a brzy chřipkou) neudělala pořádně nic. A to bude hlavní důvod, proč se nás teď rozhodla vyděsit tak, abychom šli ráno do práce a z práce mazali rovnou domů. Temné rady Romana Prymuly – také z víkendu – mrtvé s covidem nepohřbívat do země, ale spalovat nemají silné racionální zdůvodnění, pokud neuvážíme možnost, že vláda chce dnes šířit děs.

Jak ukazuje příklad Velké Británie, jejíž premiér na jaře přistoupil vědomě k přehánění nebezpečí, je to krajně nebezpečná hra. Boris Johnson se obával, že společnost se podle nařízení nebude chovat, takže spustil bezprecedentní vládní kampaň strachu. Výsledkem je největší strach v celé Evropě při jen průměrném výskytu infekce. Británie jde mezitím ke dnu ekonomicky i společensky. Tohle někdo chce napodobovat? Kdo u nás za současné situace mluví o mrazácích mrtvol, měl by se sám co nejdřív stát politickou mrtvolou.