V umění obecně platí, že začátky poznávání toho, co k nám promlouvá, co se nám líbí a co nás provokuje k opakované potřebě si dílo prohlížet, poslechnout, přečíst, se často liší životním obdobím a znalostí dané oblasti či oboru. Stejně tak jako můžeme opakovaně s radostí poslouchat tytéž záznamy koncertů či skladeb a dopřejeme si zážitek z nenahraditelného poslechu naživo, je to i s výtvarným uměním. Jeho záznamy v podobě reprodukcí on-line, knih nebo i třeba jednotlivých děl, na která se můžeme denně dívat ve svých prostorách, se nevyrovnají návštěvě výstavy či ateliéru daného umělce, kde jsme s uměním přímo fyzicky konfrontováni. Intenzita prožitku je tak navíc umocněna i množstvím děl, která od autora vidíme – díky tomu hlouběji pronikneme do jeho tvorby, témat, techniky… a vytvoříme si lépe svůj názor na něj.

Zbyněk Sedlecký patří mezi výrazné autory na české scéně, kteří zaznamenávají zdánlivě obyčejné děje současnosti, ale v jeho díle je znát odkaz ke kvalitám a technikám či kompozicím z historie dějin umění. Na jeho obrazech můžete vidět silničáře, může stojícího na ulici, odpočívající děti na lavičce, zastavené v momentě okamžiku záznamu, ale zároveň v atmosféře jakéhosi bezčasí, které z kompozice a možností různého úhlu čtení obsahu odkazují k historickým ikonám. V obrazech Sedleckého se tak leckdy snoubí barokní světlo a hloubka prostoru se současným zátiším talířů, pantoflí, studie rukou či nohou, a to za použití soudobých malířských technik, tedy kombinace oleje, akrylu, vrypů do malby, vlepování novin apod. Své předměty zájmu staví autor často do kontrastních světelných podmínek a kompozice rozostřuje podobně, jako se nám rozpíjejí vzpomínky na momenty, které už vzal čas.

Obraz Portrét s helmou je na první pohled trochu nekonkrétní i díky úhlu kompozice; je třeba se na chvíli soustředit na to, co vlastně vidíte. Nejen v době covidu začal autor sám sebe dokumentovat z mnoha stran a na mnoha detailech se zobrazoval s předměty denní potřeby. Vytvořil tak působivou a obsahově semknutou sérii autoportrétů, často zezadu a bez osobního určujícího obličeje, či s hlavou zahalenou v látce, schovanou za dnem kbelíku či maskovanou v lyžařské helmě, kterou v dobách zavřených sjezdovek nemohl použít.

Zbyněk Sedlecký: Portrét s helmou, 2021, akryl a olej na plátně, 85 x 60 cm.