„Je to horší než zločin, je to chyba.“ Tato slova, připisována Talleyrandovi, člověka napadnou při sledování dění okolo bezprecedentní razie FBI ve floridském sídle bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa. Všeobecný předpoklad v prvních hodinách po domovní prohlídce byl, že federální policie by se do něčeho takového nepustila, kdyby neměla slušně „nabito“. Jenže od té doby je komunikace z oficiálních míst téměř nulová a z úniků do médií vyplývá, že federální agenti si do komplexu Mar-a-Lago došli pro pár složek, které Trump nevrátil do národního archivu. A přitom vleklou krizi americké politiky zase o kus prohloubili.

Podle všeho se razie u Trumpa týká porušení zákona o prezidentských záznamech, který nařizuje šéfům exekutivy uložit všechny relevantní dokumenty do národního archivu poté, co odejdou z úřadu. Dále měl být porušen zákon o nakládání s tajnými dokumenty.

Trump s archiváři vede spor od doby, co opustil Bílý dům. V únoru vrátil 15 krabic dokumentů, národní archiv však vyžadoval vrátit i zbytek. Podle Wall Street Journal agenti FBI odnesli z Mar-a-Lago dalších zhruba 10 krabic. Proč si Trump chtěl tyto dokumenty nechat? Jedna z odpovědí muže být jeho ješitnost a narcismus. WSJ hlásí, že mezi dokumenty, které si Trump ponechal, je dopis od jeho předchůdce Baracka Obamy, psaní, která si vyměňoval se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem, a nejbizarněji mapu z kauzy Sharpiegate. Tehdy šlo o trasu hurikánu, o kterém Trump tvrdil, že zasáhne Alabamu, což rozporovali meteorologové. Trump pak na veřejnosti zveřejnil mapu s předpokládanou trasou hurikánu, na kterou kdosi fixou (Sharpie je značka výrobce psacích potřeb) domaloval čáru tak, aby to vypadalo, že zasáhne i Alabamu. Byl to jeden z nejzábavnějších momentů Trumpova prezidentství, vrchol absurdity a komedie, a proto mapa ze Sharpiegate rozhodně patří do národního amerického archivu.

Pak je tu skutečnost, že Trump by zdaleka nebyl první člověk, který porušil pravidla ohledně nakládání s tajnými dokumenty, jiné známé případy se však domovní prohlídky nedočkaly. Bývalý šéf CIA generál David Petraeus dostal pokutu 100 tisíc dolarů za sdílení utajovaných dokumentů s autorkou (a zároveň milenkou) jeho biografie. Známý je případ Hillary Clintonové, kterou FBI vyšetřovala kvůli špatnému zacházení s vládními e-maily. Nakonec se ji rozhodla neobvinit. Úplně nejkřiklavější je kauza Sandyho Bergera, národněbezpečnostního poradce Billa Clintona. Ten po 11. září z národního archivu ukradl a následně zničil dokumenty dokazující, že Clintonova administrativa podcenila hrozbu al-Káidy, dostal pokutu 50 tisíc dolarů a dva roky podmínky.

Trump byl navíc jako prezident obdařen mocí odtajnit jakýkoliv dokument z jakéhokoliv důvodu. Může tak tvrdit, že u něj uložené složky nejsou tajné, jelikož těsně před odchodem z úřadu je odtajnil.

Proto se nelze zbavit dojmu, že neodevzdání dokumentů je jen zástěrka pro něco jiného. Zde se nabízí pár teorií. Vše, co FBI má, je opravdu jen neodevzdání pár tajných krabic. Rozhodla se však jít s dělem na komára. Trumpovi odpůrci to i tak oslavují. Připomínají, že Ala Caponeho také nakonec nedostali za vraždy a řízení mafiánského impéria, ale za krácení daní.

Další možnost je, že FBI využila povolení k domovní prohlídce, aby se u Trumpa porozhlédla po důkazech ohledně jiných zločinů. Hodně se mluví o útoku davu na Kapitol 6. ledna 2021. Za ten Trump nepochybně nese politickou odpovědnost, ale dokázat mu jakoukoliv odpovědnost právní bude velmi složité či nemožné.

Možná šlo jenom o zastrašení, demonstraci síly, aby se Trump zalekl.

Znepokojivou otázkou je, kdo razii schválil. Bílý dům tvrdí, že se o akci dozvěděl až z médií. Tomu lze celkem věřit. Prezident Joe Biden byl zhruba 14 dní mimo službu, jelikož byl v izolaci s covidem. Asi není náhodou, že se jednalo o 14 nejúspěšnějších dnů pro demokraty od začátku Bidenova prezidentování, kdy se jim podařilo prosadit zásadní kus legislativy. Každopádně to, že je Biden prezidentem, nutně neznamená, že má exekutivu plně pod kontrolou.

Pokud na prohlídku u Trumpa nekývl prezident, musel tak učinit minimálně generální prokurátor a ministr spravedlnosti v jedné osobě Merrick Garland, pod kterého FBI spadá. Ministerstvo spravedlnosti zatím mlčí a nesděluje žádné podrobnosti. Což celou situaci jen zhoršuje, u takto bezprecedentního zásahu by jeden očekával maximální transparentnost.

Je samozřejmě možné, že Garland se o razii také dozvěděl z médií a celé to byla sóloakce nějakého oblastního státního zástupce. Pak to ale znamená, že na americkém ministerstvu spravedlnosti vládne chaos a nikdo nic neřídí.

Republikáni samozřejmě razii u Trumpa hned označili za politický útok „hlubokého státu“ na bývalého prezidenta, kterého se chtějí zbavit buď ze msty, nebo aby mu zabránili kandidovat znovu. A je třeba uznat, že Trump je pod drobnohledem o samého počátku. Několik let trvající vyšetřování o údajné spolupráci s ruskými tajnými službami nic neobjevilo. Trump je rovněž vyšetřován pro podezření z krácení daní. Média mu jdou po krku dlouhodobě. Pocit, že establishment chce Trumpa zaříznout, je tak oprávněný.

Informace, že pokud by byl Trump podle zákona o nakládání s vládními dokumenty odsouzen, bylo by mu zakázáno kandidovat, je nejspíše mylná. Sice v něm stojí, že kdo bude podle něj usvědčen, „ztratí svou funkci a bude zbaven práva zastávat jakoukoli funkci v rámci Spojených států“, jenže podmínky pro kandidaturu na prezidenta Spojených států určuje přímo ústava. Většina právníků se tak shoduje, že jejich změnu by vyžadoval ústavní dodatek, a uvedená věta se tak úřadu prezidenta netýká.

To však neznamená, že razie u Trumpa nebude mít důsledky. Jeden z nich je posílení samotného Trumpa. Jeho hvězda v rámci Republikánské strany vyhasínala. Republikáni hledali někoho, kdo by měl trumpovské názory, ale zároveň nepůsobil jako naprostý šílenec a měl dostatek disciplíny, aby dotáhl věci do konce. Tímto člověkem se jevil floridský guvernér Ron DeSantis. Domovní prohlídka ale z Trumpa udělala mučedníka, republikáni cítí povinnost bránit svého lídra. Šance na opětovnou Trumpovu kandidaturu notně vzrostly.

Nakonec to bude mít tragický dopad na americkou politiku i společnost. Doposud vládlo nepsané pravidlo, že na bývalé prezidenty a odpůrce se nesahá. Nebylo to kvůli tomu, že by stáli nad zákonem, ale kvůli politickému smíru. Pro společnost je lepší, když se politici vzájemně nesnaží dostat do basy. První toto pravidlo nalomil Trump, když tvrdil, že po volbách nechá zavřít Clintonovou. Nakonec však zůstalo jen u slov. Nyní je to ale demokratická administrativa, kdo udělal další krok a nechal vyšetřovat exprezidenta. Jak už tolikrát, demokraté osočují republikány z autoritářství a ohrožování demokratických norem, ale když to oni posunou na další level, je to pro záchranu republiky.

Negativní důsledky jsou vidět již nyní. Republikáni slibují, že pokud vyhrají listopadové kongresové volby, rozpoutají peklo. Otevřeně prohlašují, že budou chtít prošetřit okolnosti razie. Na kongresové vyšetřování se může těšit rovněž prezidentův syn Hunter Biden, který je zapletený do podezřelých obchodů. Situace, kdy se dvě hlavní americké strany donekonečna předvolávají před kongresová slyšení, prohledávají si byty a vyhrožují zatčením, nemůže nakonec nikomu prospět. Politici se raději uchýlí k zákopové válce, než aby řešili opravdové problémy.