Velké internetové společnosti jako Google, Facebook a Twitter dnes mají moc tak velikou, jakou by žádná soukromá firma mít neměla. A je vlastně jedno, jestli jí dosáhly jaksi ctnostně, jejich příběh je story o velikém podnikatelském úspěchu, geniálních nápadech, jejichž realizaci začal s chutí využívat celý svět, až se na produktech těch firem stal závislým. Anebo jestli jsou v tom příběhu taky temné kapitoly, jestli ty báječné produkty – jak naznačují svědectví některých insiderů – nejsou konstruovány, vyladěny tak, aby závislost působily a kromě generování zisku mohutně přispívaly k rozeštvávání společnosti. Tak či tak, věci dospěly až sem.

Dnes jsou ty velké firmy pod dvojím tlakem, chce se po nich, aby nebyly cenzory a zároveň něco dělaly s nenávistným obsahem, který umožňují šířit. Obojí najednou ale není možné. Za rozumnější bych v téhle situaci považoval řídit se heslem Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Už jenom z toho důvodu, že udělat z firem, které provozují sociální sítě, moderátory obsahu, arbitry přijatelného vyjádření, by fakticky znamenalo tu už teď nezdravě velikou moc ještě výrazně zvětšit.

Potvrzuje to i česká virtuální kauzička z minulého týdne – Facebook zamezil šíření fotky titulní strany týdeníku Reflex a jeho šéfredaktoru Marku Stonišovi za ně dal krátkodobý ban.

Bylo na ní vyobrazení Hitlera jako černocha s afro účesem a nápis Black Lives Matter. Ať už si o Reflexu myslíme cokoliv, je to v téhle zemi vlivné periodikum, nějak ho omezovat je silný zásah do zdejší debaty. Není na něm zhola nic výchovné, jak by si snad někdo mohl namlouvat. A lidi, kteří mu aplaudují, z pro mě ne docela pochopitelných důvodů nechápou, že jednou by se podobný zásah mohl týkat i jich.

To, že se někdo stane obětí facebookové cenzury, z něj ale nedělá mučedníka. Svoboda slova platí pro všechny, včetně těch, kdo se vyjadřují stupidně. Způsob, jímž Facebook naložil s titulkou Reflexu, není špatný, protože ta titulka byla úžasná. To tedy nebyla. Spíš se v ní dá vidět výraz mělkého (ne)myšlení (nebo jak to říct slušně) kombinovaného s vědomím, že Hitler zabírá. Stejný týdeník taky podobné číslo předvedl už víckrát – Hitlera udělal i z Davida Ratha. To reductio ad Hitlerum je jeden z nejprotivnějších rysů virtuálních debat, znak hysterie a snahy vyřídit oponenta nesmyslnou asociací, šlápnout na pedál hysterie. V případě té obálky nebyl ten hitlerovský knírek přilepený nějaké konkrétní osobě, ale skupině lidí. Svobodná společnost by měla unést i hloupost a buranství, to jistě. Možná se za ně i postavit, když jsou mocensky omezovány. Do praporu si je kvůli tomu vetknout nemusí.