V BUBLINĚ

Babišovi užiteční uživatelé

V BUBLINĚ
Babišovi užiteční uživatelé

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Se suverenitou starého praktika ovládl koncem minulého týdne českou část sociálních sítí Andrej Babiš. Lidé mu to s chutí baštili. Ve čtvrtek oznámil, že následujícího dne „řekne pravdu“. A vydal předvolební spis napsaný žoviální a „kámošovskou“ babišovštinou, jak ji už umí používat premiérův PR tým. Uživatelé spolupracovali docela ochotně, udička asi byla příliš velká a návnada příliš lákavá na to, aby nezareagovali – nejprve na premiérovo ohlášení přicházející pravdy a pak na obsah té publikace.

Mezi ty vtipnější prognózy toho, jak bude ta Babišova na druhý den ohlášená pravda vypadat, patřil odhad jednoho z uživatelů: „Včera som pil.“ Po zveřejnění „pravdy“ pak následovaly screenshoty z toho propagačního materiálu samotného, lidé z mé bubliny nad jejich stylem i obsahem pobaveně kroutili hlavou. Několik málo uživatelů upozorňovalo, že ti pobavení a pobouření tímhle způsobem jenom naplňují premiérovo zadání, že Babiš ty prudké reakce potřebuje, protože jeho potenciálním voličům ukážou, jak moc lidem z toho opačného tábora vadí, rád se stylizuje do role mediálního mučedníka a na jeho elektorát to docela funguje.

Jenomže z hlediska těch Babišovi bezděky nahrávajících uživatelů by takové, řekněme, prozíravější jednání nemělo smysl. Lidé se do dění na sítích většinou nezapojují proto, aby něčeho dosáhli – třeba někoho o něčem přesvědčili nebo napomohli dosažení nějakého politického cíle, vítězství tamtěch či porážky oněch. Chtějí si udělat dobře – slastně se pobouřit, dosáhnout libého (a většinou neoprávněného) pocitu, že to někomu natřeli. Sítě navíc jsou prostředí, které slibuje okamžitou gratifikaci potřeb uživatelů, je potřeba se okamžitě vyjádřit, reagovat, prokázat příslušnost ke své skupině a dočkat se okamžitého ocenění – nechť prší lajky.

A v tom ohledu je proti smyslu existence sociálních sítí to uspokojení odkládat, třeba nezveřejňovat, co se člověku zveřejnit chce, protože by se tak dalo nějakým malilinkým dílem přispět k tomu, že za pár měsíců dopadnou volby tak, jak by si ten který uživatel přál. A to pak – logicky – nezbývá než jít Babišovi na ruku bez ohledu na to, že mu tím člověk třeba trochu pomůže. No nic. Mezi všemi těmi screenshoty mě zaujala pasáž o nějakém super balonu, který díky Babišovi česká armáda vypustí do stratosféry a on tam bude bdít nad vlastí a  chránit ji před migranty. Dá se v tom vidět jistá naděje. Historie učí, že mobilizování podpory mas pomocí slibů zázračných zbraní je vlastní těm garniturám, které jsou už, řekněme, za zenitem.

Omluvu týdne, možná dokonce měsíce, zformulovala Asociace amerických knihkupců (ABA). Do jakési promoakce, jež upozorňuje na stovky nových titulů, zahrnula i knihu novinářky Abigail Shrierové Nenapravitelné škody. Je to kontroverzní dílo, kritizované především ze strany transaktivistů. Autorka v knize tvrdí, že dochází k prudkému nárůstu genderové dysforie mezi mladými dívkami a že za ním je také nějaká forma „sociální nákazy“, k takovým dívkám by se podle ní mělo přistupovat obezřetněji, neposkytovat jejich tranzici medicínskou podporu (podávání hormonů, blokátorů puberty a podobně) okamžitě.

Jedna pokrokářsky orientovaná členka asociace na Twitteru dala průchod svému pobouření a zděšení, oficiální reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Omluva to byla převelice ponížená a formulovaná způsobem i dnes docela zarážejícím. „V mailu pro naše členy byla uvedena kniha zaměřená proti translidem. Došlo tak k vážnému násilnému incidentu, který protiřečí cílům ABA, její politice, hodnotám a všemu, v co věříme a co podporujeme.“ Situace, v níž svaz knihkupců označuje existenci knihy za „násilný incident“, nepostrádá značnou a v důsledcích také hrozivou ironii. Zároveň ale prohlášení plně odpovídá momentálně populárnímu heslu Slova jsou násilí, které umožňuje vykolejit debatu o svobodě projevu poukazem na to, že společnost nemůže tolerovat násilí (tedy podle některých nevhodná slova).

Přes veškerou okázalou poníženost se omluva ABA nedočkala vřelého přijetí. Profesní magazín Publishers Weekly přinesl zprávy s výmluvným titulkem Omluva ABA nešla dost daleko. Píšu to tady pořád. V takových situacích omluva nepomůže. I kdyby se „hříšník“ ponížil sebevíc, nikdy to nebude dost. Tak už by to někdo do té Ameriky měl vyřídit.