Zdálo se, že dvacáté století nadobro pohřbilo Karla Marxe. Zvlášť jeho druhé polovině vévodil střet mezi těmi, kdo se snažili uvést jeho myšlenky do praxe, vždy s tragickými důsledky, a těmi, kdo je považovali za nesmysl. Když v roce 1989 padla Berlínská zeď a komunistické země jedna po druhé přijaly kapitalismus, včetně stále nominálně komunistické Číny, marxismus se zdál definitivně mrtvý. Přežíval jen v pár pekelných dírách, jako je Severní Korea nebo Kuba, jež nikoho nepovažuje za příklady hodné následování. O to víc je překvapivé, že Marx měl pravdu. Tedy pokud věříme Aaronu Bastanimu (35), britskému krajně levicovému novináři, který napsal vlastní komunistický manifest pro 21. století. Jeho nedávno publikovaná kniha Fully-Automated Luxury Communism: A Manifesto (Plně automatizovaný luxusní komunismus: manifest) tvrdí, že kapitalismus se ocitl ve smrtelných křečích a komunismus je na dosah.

Bastani je vlivná postava britské levicové scény. V roce 2011 založil mediální společnost Novara Media. Přestože zaměření této firmy bylo levicové, kritizovala silně Labouristickou stranu. To se změnilo v roce 2015, kdy se lídrem strany stal Jeremy Corbyn. Redakce Novary jeho kandidaturu podporovala od začátku, ještě před svým zvolením jim poskytl rozhovor. Následkem toho Bastani začal být považován za vykladače Corbynovy politiky a byl zván do televizních pořadů jako prolabouristický komentátor. Bastaniho nápady se tak mohou promítnout do politiky této strany. 

Když tedy publikoval svůj manifest, byl brán vážně. Dočkal se recenzí nejen ve velkých britských denících, jako jsou The Times nebo The Guardian, ale i v USA, kde si jeho knihy všiml prestižní měsíčník The Atlantic.  

Kapitalismus umírá

Fully-Automated Luxury Communism je zajímavá kniha v tom, že by se velmi jednoduše mohla stát oslavou svobodného trhu, hospodářské soutěže a libertariánství. Sice začíná dramatickým prohlášením, že kapitalismus umírá, začátek tohoto procesu Bastani datuje rokem 2008, kdy začala poslední velká hospodářská krize. Ta podle něho naplno vyjevila neudržitelné problémy kapitalismu a vedla k jeho odmítnutí velkou částí populace. Podle Bastaniho nejrůznější protesty, zvolení Trumpa a brexit jsou všechno symptomy umírajícího kapitalismu. K tomu všemu svět čelí pěti velkým krizím, jimiž jsou globální oteplování, nedostatek zdrojů (energie, minerálů a vody), stárnutí společnosti, růst počtu chudých a nastupující automatizace, jež připraví o práci miliony lidí. Tyto problémy nemůže svobodný trh podle Bastaniho vyřešit. 

Jenže většina knihy je věnovaná příkladům, že vlastně může. Bastani popisuje tři velké „disrupce“, které změnily průběh lidských dějin. První byla neolitická revoluce před desítkami tisíc let. Druhou velkou disrupcí byla průmyslová revoluce započatá v 18. století, během které Karl Marx formuloval své myšlenky o tom, že dělnická třída svrhne kapitalismus, převezme kontrolu nad výrobními prostředky, což povede k socialismu a časem k utopii komunismu. Historie mu nedala za pravdu. Podle Bastaniho problém není, že by se Marx mýlil, ale pouze předběhl svou dobu. Uvedení jeho teorií do praxe nebylo technologicky možné. Je to stejné, tvrdí Bastani, jako když v 15. století Leonardo da Vinci nakreslil plán teoreticky funkčního létajícího stroje, v jeho době však chyběly technologie k jeho sestrojení. Nyní však doba postoupila. Právě probíhající třetí velká disrupce, totiž informační revoluce, nejen vyřeší všechny světové problémy, ale také umožní uvedení Marxových myšlenek do praxe.

Právě při popisu této disrupce působí jako nadšený geek, který žasne nad tím, čeho všeho je moderní věda schopná. Signifikantní je také, že pro tyto procesy používá název disrupce, což je oblíbené slovo digitálních mágů ze Silicon Valley, a naopak se vyhýbá zavedeným termínům obsahujícím slovo revoluce, u přesvědčeného marxisty by člověk čekal opak.

Podle Bastaniho díky obřím pokrokům v technologiích brzy dosáhneme konce těžké práce, překonáme nedostatky v energii a minerálních zdrojích, mnohonásobně zlepšíme lidské zdraví a vymýtíme hlad. Obří pokroky v robotice povedou k nahrazení průmyslové práce. Ta vymizí stejně, jako zmizela obří zaměstnanost v zemědělství. Zatímco v 19. století v Itálii a Francii pracovalo až 60 % zaměstnanců na farmách, dnes jsou to 4 % v Itálii a 3 % ve Francii. Něco podobného podle Bastaniho postihne nejen průmysl, kde to již začalo, ale i služby. Uvádí příklady, kdy roboti již nyní pomáhají chirurgům nebo právníkům. Otupělá a těžká práce tak vymizí.

Všechno zařídí soláry

V případě energie Bastani vkládá velké naděje do solárů. Nejdřív popisuje velký pokrok, k němuž v této oblasti došlo. Zatímco podle Bastaniho v polovině sedmdesátých let jeden watt solární energie stál 100 dolarů, nyní ve slunečných zemích může stát i jen 50 centů. Soláry nejen vyřeší globální nedostatek energie, ale také globální oteplování, jelikož se přestanou těžit fosilní paliva. Přestože Bastani ignoruje některé velké problémy solární energie, třeba obří plochy, které jsou potřeba pro sluneční elektrárny, nebo neschopnost regulovat výrobu elektřiny z nich, je sympatické vidět levičáka, který netvrdí, že globálnímu oteplování se dá předejít jen obří společenskou změnou, ale i technologickou adaptací.

Nedostatek minerálního bohatství se podle Bastaniho vyřeší vesmírnou těžbou. Připomíná, že zatímco odpálení rakety Saturn V, používané v programu Apollo, stálo 3,5 miliardy dolarů, start rakety Falcon Heavy vyjde jen na 100 milionů dolarů. Toto obří stlačení nákladů je díky zapojení soukromých společností do výzkumu vesmíru. Nedělají to jen z touhy po dobrodružství, ale proto, že v kosmu se potenciálně točí velké peníze. Například předpokládá se, že asteroid dlouhý 500 metrů by mohl obsahovat ekvivalent 150 procent světových zásob platiny. Zde se poprvé naplno projevují Bastaniho marxistické tendence. Je totiž naprosto zděšen představou, že na vesmírné těžbě by mohl někdo vydělávat. Ignoruje, že velké pokroky v dobývání vesmíru v nedávné době nastaly hlavně díky zapojení soukromých společností, které na to bez možnosti astronomických zisků rezignují. Bastani žádá, aby byla soukromá vesmírná těžba zakázána ještě předtím, než začala, a kosmické zdroje patřily všem. 

Dále si všímá dalších dvou probíhajících změn. Pokroků v genetické medicíně s potenciálem vymýtit závažné nemoci a prodloužit život ve zdraví, a snah o zvětšení světové produkce potravin. V druhém případě dokumentuje, jak se svět ve 20. století vyhnul globálnímu hladomoru díky moderním postupům v zemědělství a šlechtění, v jejichž důsledku vznikly nové odrůdy pšenice a rýže. Tyto postupy se podle Bastaniho rozšíří i do produkce masa. Pasení krav a ovcí bude nahrazeno buď „masem“ vytvořeným z rostlin, nebo vypěstovaným v laboratoři. 

Pokud by Bastani byl libertariánský technologický geek, mohl v tuto chvíli skončit, spokojen s budoucností, ve které vymizel nedostatek a těžká, ubíjející práce, kde zdraví lidé budou polehávat u bazénů, zatímco je budou obsluhovat roboti. Bastani ale identifikuje dva problémy, které prý může vyřešit jen jeho pojetí komunismu. 

Zaprvé velkou nezaměstnanost způsobenou robotizací. Tohoto problému si všímají i jiní myslitelé. Jedni tvrdí, že problém nikdy nenastane, protože zatím automatizace vždy vytvořila dostatek zaměstnání v jiných sektorech. Nad druhou možností, univerzálním zaručeným příjmem, kdy stát každému bude vyplácet základní plat, což zaručí důstojný život i nezaměstnaným, se Bastani zamýšlí, ale pak odvrhuje, hlavně proto, že myšlenku podporovali i pravicoví ekonomové Milton Friedman a Friedrich Hayek, takže se bojí, že v nesprávných rukách by vedla k posílení kapitalismu. Řešení nakonec nenabízí, předpokládá, že v jeho komunismu práce stejně nebude potřeba. 

Dostatek všeho, služby zadarmo

Druhým problémem je podle něho to, že nastane dostatek všeho a zboží díky technologickým pokrokům bude téměř nebo úplně zadarmo. Aby si kapitalisté zaručili zisky, začnou zboží dávkovat, čímž vytvoří umělý nedostatek. Kristian Niemetz z britského protržního Institute for Economic Affairs ve své recenzi pro server Quillette zmiňuje, že to je naprostá hloupost. Hospodářská soutěž by zaručila, aby se to nedělo. Uvádí příklady zboží, jehož cena masivně klesla, ale nevedlo to k jeho dávkování. Některé firmy jako Facebook a Google nabízejí své služby zcela zdarma, a i tak patří mezi nejbohatší na světě. 

Bastani místo toho nabízí složitý systém, který by znamenal expanzi státu téměř ve všech oblastech. Chtěl by zavést protekcionismus na co nejmenší úrovni, aby veškeré služby a zboží byly lokální a peníze za jejich prodej se investovaly zpět v oblasti. Dále chce zvrátit privatizaci a ukončit outsourcování. Potom zavést univerzální základní služby, které by nabízel stát zcela zdarma. Zpočátku má na mysli transport, ubytování, školství, zdravotnictví a informace (myšleno internet a média). Podotýká, že soukromé vlastnictví domů by nerušil, ale podle něho časem přirozeně vymizí. Chce však nahradit soukromé finanční instituce státními, které by financovaly tuto expanzi. Centrální banky by se měly podle něho zpolitizovat a stát se v podstatě plánovacími komisemi pro ekonomiku. To by dohromady zajistilo plně automatizovaný (práci obstarají roboti) luxusní (všichni žijí v dostatku) komunismus. 

Ve skutečnosti by to spíš zvrátilo monumentální pokrok, který Bastani dobře vylíčil v první polovině a jenž se vytvořil hlavně díky kapitalismu a svobodné soutěži. Niemetz podotýká, že většina toho, co si Bastani naplánoval, byla vyzkoušena například ve Venezuele, kde to bylo financováno penězi z ropy, a stejně ekonomika zkolabovala. Bastani i nepřímo přiznává, že se může očekávat hospodářský pokles. Měření růstu ekonomiky pomocí HDP totiž označuje za zastaralé a chce ho nahradit jiným ukazatelem. Ten by měřil třeba míru spokojenosti obyvatelstva, ekologické znečištění atd. Bastani se domnívá, že roboti umožní splnit Marxův sen, neboť nahradí dělnickou třídu – a ta se bude moci věnovat osobnímu rozvoji. Zapomněl ale, že roboti nepřepíšou ekonomické zákony. Spíše znovu dokážou, že Marx pravdu neměl.