Komentář Daniela Kaisera

Zcela oficiální lži

Komentář Daniela Kaisera
Zcela oficiální lži

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Následující komentář je opět o nepokojích v Sasku, kde část veřejnosti po incidentech s „uprchlíky“, hlavně když mají fatální zakončení, demonstruje na ulicích, a protože s nimi demonstrují i skupiny skinheadů a neonacistů, ocitá se východní Německo plošně v podezření z „pravicového extremismu“. Nejprve je třeba vypořádat se s námitkou, proč takhle lokální dění v cizím státě detailně sledovat. Důvod je takový, že na těchto případech můžeme zblízka a dopodrobna sledovat, jak funguje lhaní, když se lže z dobrého důvodu, z takříkajíc vyššího zájmu, a když se lží dopouštějí úřady spolu s velkými médii.

O případu „Chemnitz“ se tu už psalo opakovaně. Pro účely tohoto textu o státní a veřejnoprávní propagandě stačí zdůraznit, že „videonahrávky“, které měly dokumentovat „štvanice“ na občany neněmeckého vzezření, o nichž v pondělí po bouřlivém víkendu kancléřka Angela Merkelová tvrdila, že je má k dispozici, se neobjevily ani za čtrnáct dní.

Tento víkend přišla další tragédie, do níž byli zapleteni azylanti, respektive žadatelé o azyl, a na jejímž konci ležel mrtvý člověk s německým pasem. V centru sasko-anhaltského městečka Köthen se v noci ze soboty na neděli mezi sebou hádali Afghánci (o to, kdo je otcem dítěte, jež se narodí přítomné těhotné ženě). Čím dál vyhrocenější spor přišel z vedle probíhající oslavy zprostředkovávat 22letý Markus B. Po chvilce nezvaný mediátor ležel na zemi, muži ho kopali do hlavy a on podle svědků marně volal: „Nekopejte už, nemůžu popadnout dech.“ Sanitka ho posléze převezla do nemocnice, kde zemřel.

Státní zastupitelství – pozor, blíží se trik – vydalo v neděli večer dvě oznámení: 1) do vazby byli vzati dva podezřelí, 2) Markus B. nezemřel na kopance, ale na „akutní selhání srdce, které není v přímé kauzální souvislosti s utrpěnými zraněními“.

Televize, servery a noviny s úlevou sázely titulky typu „Muž z Köthenu zemřel na selhání srdce“ nebo přímo „Muž nezemřel násilnou smrtí, ale na selhání srdce“. Vznikal dojem, že noční hádka na ulici byla pro jeho život nepodstatná a že by té noci zemřel tak jako tak.

Jenže oba Afghánci dosud (psáno 11. září večer) sedí ve vazbě pro podezření z „tělesného poranění s následkem smrti “ – takto trestný čin, z něhož je podezírá, definovalo totéž státní zastupitelství, které souběžně s tím v oznámení, zřejmě predestinovaném pro větší mediální pozornost, popírá přímou kauzální souvislost se smrtí.

Takříkajíc na sichrovku jsme se – tentokrát už péčí novinářů, kteří si proklepávali Markusovo okolí – dozvěděli, že bratr mrtvého je soudně trestaný pravicový extremista. Mimo lokální noviny se naopak nedostala zpráva, že Markus byl z pěti dětí a sám coby kardiak pracoval v chráněné dílně.

Návod pro toto lhaní ve vyšším zájmu se zdá prostý: v první fázi vynechat nebo překroutit některé zásadní informace a trochu počkat. Skupina holohlavých debilů, kteří zahajlují, někomu budou vyhrožovat a spustí všeobecné pobouření, už je na cestě. A ono to zatím funguje.

Všichni jsme vyrůstali s příslovím o lži, co má krátké nohy, většinou předpokládáme, že pravda se nakonec prosadí. Ale co když ne, co když lidstvo vstupuje do takové fáze saturované a současně roztříštěné společnosti, kdy žádný trest za lhaní nepřijde? Proto je tak důležité věnovat pozornost dění v Německu, kde se dnes kvůli dobré věci lže asi nejvíc na světě.

12. září 2018