Senátem tento týden prošel návrh ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana. Hlavní tváří návrhu je nezařazený senátor Václav Láska (Policie ČR, Transparency International, do loňska zelení), známý také jako zástupce neproduktivního aktivismu. Ale téma je důležité. Prezident se na okraji ústavního pořádku pohybuje po většinu svého období. A protože účelem žaloby je sehnat dostatečnou podporu ve sněmovně a současně prezidenta vylekat tak, aby se vrátil bezpečně do ústavního středu, máme právo očekávat, že akce s žalobou bude co nejpřesvědčivější.

Samotný Láska v doprovodném stanovisku píše, že z původních osmnácti bodů, jimiž se má dokazovat hrubé porušení ústavy, jich v návrhu zbylo osm. Zhruba řečeno je návrh kratší o Zemanovy verbální úlety. Senátor Láska jednak potřeboval co nejširší podporu napříč Senátem, jednak mu poradili právníci, že slovní úlety samy o sobě k vážnému narušení ústavního pořádku vést nemohou. A nakolik je tedy ústavně relevantní ten zbytek?

Z osmi bodů se o to prvních sedm opravdu pokouší. Bod a je nejstarší i historicky, jde v něm o půlrok Rusnokovy poloúřednické vlády bez důvěry; bod b je spornější, týká se Zemanových manévrů po volbách 2013 (tzv. lánský puč) a stojí na tvrzeních, která jsou proti jiným tvrzením; bodem c se senátoři vrací na jistější půdu, k Zemanovým výhrůžkám premiéru Sobotkovi z jara 2017, že neodvolá ministra financí Andreje Babiše. Bod d si o ústavní žalobu říkal už před rokem, kdy Zeman otálel se jmenováním řádné Babišovy vlády a půl roku Babiše nechal vládnout – opět – bez důvěry sněmovny; v bodě e jde o prezidentovo odmítnutí loni jmenovat ministrem zahraničí kandidáta ČSSD Miroslava Pocheho. Bod f je sporný, protože se také opírá jen o tvrzení, totiž o tvrzení bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, že se ho Zeman loni v květnu pokoušel ovlivnit kvůli konkrétní soudní kauze; a konečně s bodem g jsme došli do současnosti, k neochotě prezidenta odvolat ministra kultury a jmenovat za něj už vybranou náhradu.

Ty body jsou s částečnou výhradou (b, f) relevantní. Nejasnost okolo toho, co si ve chvíli jmenování a odvolávání členů vlády může prezident dovolit, vyplývá z toho, že autoři ústavy volili oznamovací způsob („prezident jmenuje“) místo rozkazovacího. Ani dva předchozí prezidenti si nenechali sebrat jistý prostor, který tu ústava omylem skýtá, byť v menší míře než Zeman. Ústavní soud by měl udělat jasno jednou provždy, ale poskytnout odpověď může, jen pokud bude tázán. Takže je dobře, že se Láska ústavní žaloby ujal, když už k tomu neměl motivaci ani premiér, ani ČSSD.

Bohužel návrh žaloby obsahuje ještě jeden, osmý bod, jímž Láska svou práci devalvuje. Pod bodem h najdeme seznam dalších prezidentových činů smetených sem na jednu hromadu: jiné akcenty v zahraniční politice (rusko-ukrajinská válka, Krym, novičok, vydání ruského hackera Nikulina do USA), odmítnutí jmenovat profesorem Martina Putnu a další, dokonce příležitostná kritika soudů – a zatímco pro popis prvních sedmi bodů stačily Láskovi a spol. dvě strany, osmý bod, tato politická skládka, zabírá dvacet (!) stran.

Co má ten bod h znamenat? Představme si, že by třeba v přímé volbě loni vyhrál Marek Hilšer – začal by po něm jeho senátorský kolega Láska vyžadovat kopírování zahraniční politiky Babišovy vlády? A je zakázané zkritizovat nějaké konkrétní rozhodnutí NSS? Jeden druh novičoku se pro potřeby Vojenského výzkumného ústavu skutečně vyrobil, kdo si chce v této bizarní historce zjednat jasno, měl by si přečíst rozhovor Novinek.cz s expertem Ladislavem Středou. Ani prezident nebyl tak šílený, aby naznačoval, že malé u nás vyrobené množství novičoku bylo nasazeno v Anglii. Každopádně kdo se tváří, že takové prkotiny „hrubě ohrožují“ ústavní pořádek, asi neumí česky. Nebo taky jen dělá symbolickou politiku.

Senátor Láska pochopitelně ví, že sněmovnou návrh žaloby neprojde. Víc ho zajímá, že v jeho pražském obvodu budou příští rok senátorské volby. Návrhem ústavní žaloby bohužel potvrdil svou pověst.