Při letní krizi kolem neochoty jmenovat ministra kultury, kdy se prezident Miloš Zeman dostával za hranu ústavy, Andrej Babiš moc dobře věděl, proč se tak urputně brání vůbec začít uvažovat o tom, že by na hlavu státu podal kompetenční žalobu. Moc dobře ví, jak moc je na prezidentovi republiky závislý. Nejen proto, že ho může kdykoliv potřebovat, kdyby se mu rozpadla jeho vláda visící na kohabitaci se sociálními demokraty a komunisty. Mnohem podstatnější je, že ho potřebuje k obraně osobní svobody své a svojí rodiny. 

Prezident republiky má podle ústavy právo dávat milost a amnestii. Může v jakékoliv chvíli zastavit trestní stíhání, soudní proces nebo dotyčnému zrušit už pravomocný trest. Miloš Zeman už při nástupu do prvního mandátu řekl, že bude s touto pravomocí šetřit. A je v jejím využívání skutečně zdrženlivější než oba jeho předchůdci na Pražském hradě. 

Otázky, jestli by ji využil na zastavení trestního stíhání Andreje Babiše, vždy odrážel jednoznačným odmítnutím. Ne, o ničem takovém prý opravdu neuvažuje. Jenže, jak Miloš Zeman s oblibou říká: Jen blbec nemění své názory. 

Poté, co se v pondělí 2. září objevila dezinformace Deníku N, že dozorový státní zástupe Jaroslav Šaroch zastavil trestní stíhání Andreje Babiše, prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček hned ohlásil na Twitteru, jak hlava státu zastavení trestního stíhání vítá. Když se pak z dezinformace situace projasnila ke skutečnému stavu, kdy víme jen to, že Jaroslav Šaroch nějak změnil právní názor a požádal o schválení tohoto kroku šéfa Městského státního zastupitelství v Praze Martina Erazíma, Zeman už nijak nereagoval. 

To si schoval do svého pořadu na televizi Barrandov, kde pochválil Šarocha jako „statečného státního zástupce, který proti všem rozhodl o Babišově nevině“. A rovnou ohlásil, že pokud by se náhodou žalobci opravdu rozhodli poslat Andreje Babiše před soud, je připraven vstoupit do hry. „V mém případě je samozřejmě možné zvažovat kroky. Ale ty kroky budou aktuální teprve tehdy, když bude ukončeno, ať už s jakýmkoliv výsledkem, toto posuzování na úrovni státního zastupitelství. Jinak bych chtěl dodat, že mně je Andrej Babiš sympatický, neboť ho pokládám za druhého nejlepšího premiéra české vlády. Hned po mně.“

U Miloše Zemana nikdo nikdy neví, co je provokace a co myslí vážně. Rád si s lidmi a jejich nejistotou pohrává. Má rád, když se na něj útočí. Je jak kotě, které provokujete. Baví ho to. 

Proto je velmi snadno představitelné, že by Andreji Babišovi trestní stíhání zastavil. Hlava státu má ráda teatrální gesta. Jistě by chtěla tento svůj kontroverzní čin podat v nějakém širším příběhu. Po pražských kuloárech už se spekuluje o tom, že  by Babiše jen zamíchal do širšího balíčku několika až několika desítek abolicí a amnestií. Martin Nejedlý a Vratislav Mynář jistě rychle ochotně dodají jména adeptů. Spojil by je příběhem o tom, jak se tady stíhá na objednávku, a on statečný prezident proto svou pravomoc při této velmi vzácné příležitosti využije. 

Amnestie (abolice je jednou z jejích forem) musí být podle ústavy podepsaná předsedou vlády, který ale může svou pravomoc přenést na jiného člena kabinetu. Představa, jak si Andrej Babiš zastavuje své vlastní trestní stíhání, vypadá absurdně. Ve vládě ale sedí ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která to jistě ráda vezme za něj. Sama připravila před několika měsíci pro Miloše Zemana ještě v roli jeho poradkyně analýzu, jak se tady stíhá na zakázku. 

Zní to trochu jako sci-fi, ale do pár měsíců, pokud se žalobci skutečně rozhodnou odeslat Andreje Babiše k soudu, to může být realita. 

Nabízí se pragmatická otázka, co tím hráč Miloš Zeman získá. Potřebuje přece pro své hrátky oslabeného Andreje Babiše, kterého peskuje jako školáka, jak to předváděl od května kolem ministra kultury. A kdy může být Babiš slabší, než když bude stát kvůli dotačnímu podvodu v přímém přenosu před trestním soudem? 

U Miloše Zemana ale čistá racionalita nikdy nefunguje. Pro něj je nejvyšším cílem hra a provokace. Ne výsledek, k němuž vedou. 

Další články autorky Lenky Zlámalové najdete zde.