Jaký dopad budou mít kroky USA na českou ekonomiku

Co může Trump vyhrát v obchodní válce

Jaký dopad budou mít kroky USA na českou ekonomiku
Co může Trump vyhrát v obchodní válce

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Navzdory často uváděným stovkám miliard dolarů zasaženého zboží a desítkám miliard dolarů budoucích cel vůči ročním obratům se dá říci, že dosavadní podoba obchodní války mezi Čínou a Spojenými státy světovou ekonomiku podstatně nenarušila. To samé platí o stávající podobě sankcí mezi USA a EU. Další eskalace obchodní války a její šíření na další teritoria však již může být nebezpečné. USA a Čína jsou ale dnes – při vší úctě k ekonomické síle EU – dvě hlavní konkurující si teritoria v nejdynamičtěji se rozvíjející části světového ekonomiky – pacifické oblasti. Zajímavou analýzu možného dalšího vývoje v ní, vycházející ze závěrů teorie her, zveřejnil 16. července na serveru agentury dnešní komentátor Bloombergu a bývalý šéf jedné z nejvýznamnějších investičních skupin, ekonom M. A. El-Arian (What Game Theory Says About Trump’s Trade Strategy). Pokud jde o dopady na českou ekonomiku, jeden z prvních pokusů o kvantifikaci přinesla americká investiční banka J. P. Morgan (What would higher US auto tarrifs mean for CE4 – J. Carviera). Základní závěry obou zmíněných textů určitě
stojí za shrnutí.

Na obchodní válce se nedá vydělat

Nejzávažnějším důsledkem omezení volného obchodu, jak už před dvěma stoletími konstatoval Ricardo, je snížení produktivity práce v zemích, kterých se taková změna dotýká. Tento závěr ekonomické teorie je mimořádně robustní. Méně robustní jsou pak závěry týkající se relativní distribuce nákladů takového počínání. Většinou však – jak ekonomická teorie z určitých předpokladů dovozuje a ekonomická historie ze zkušeností konstatuje – otevřenější ekonomiky ztratí relativně více a slabší, menší ekonomiky ztratí méně. S trochu menší jistotou lze pak očekávat, že ekonomika s obchodním přebytkem ztratí více než ekonomika s obchodním deficitem, ale tady už nejde o nic jistého. Obecně lze tedy říct, že za určitých podmínek se dá obchodní válka vyhrát, vydělat však na ní nelze. Vrátíme-li se zpět k tomu, co je jisté, sankce v oblasti zahraničního obchodu nepochybně mění obchodní rovnováhu s obchodními partnery země, která je zavádí, ale celkový deficit běžného účtu prakticky neovlivňují. Ten Jaký dopad mohou mít Trumpovy kroky na českou ekonomikuje primárně daný rozdílem mezi tím, co země vyrobí a spotřebuje, ať už na prostou spotřebu, nebo na investice.

Lze tedy s jistotou čekat nižší ekonomický růst doprovázený vyšším růstem cen, obchodní válka přináší propad produktivity práce a ten má vždy stagflační důsledky (pokles růstu a nárůst cen). Růst cen pak povede centrální banky ke zpřísnění měnové politiky (k růstu sazeb), což dále zpomalí růst světové ekonomiky. Donald Trump a jeho administrativa však oprávněně očekávají, že cena, kterou z obchodní války zaplatí ekonomika USA, bude nižší než ta, kterou zaplatí Čína. Dále je pravděpodobné, byť s podstatně menší jistotou, že to platí i o případné eskalaci obchodní války s Evropou (EU). Naopak, očekává-li prezident Trump a řada jeho příznivců, že v důsledku takového vývoje dojde ke snížení obchodního deficitu USA, budou prakticky jistě zklamáni. Obchodní válka celkový deficit neovlivní a jediný pro celkový obchodní deficit USA významný krok spojený s osobou stávajícího prezidenta – daňová reforma – ho může jen zvýšit. Trumpova daňová reforma totiž mimo jiné prostřednictvím rozpočtového deficitu zvyšuje domácí spotřebu a investice v USA.

El-Arian ve své analýze konstatuje, že postup Donalda Trumpa může vést k tomu, že světový obchod skončí v podobě, která bude nakonec stále svobodná, ale ve které budou podmínky pro USA podstatně férovější. K tomu, aby toho dosáhl, se ale musí Trump dočasně chovat jako nespolupracující hráč v procesu, který obecně spolupráci vyžaduje. To znamená, aby nejen připouštěl, ale byl ochoten aktivně situaci eskalovat, což zvyšuje pravděpodobnost, že dojde k další eskalaci. Výhodou pro Donalda Trumpa podle El-Ariana ale je, že současná situace v obchodním střetu s Čínou velmi favorizuje USA, a proto je podle něho pravděpodobné, že Čína nakonec ustoupí. Donald Trump by ovšem velmi zvýšil pravděpodobnost takového výsledku, kdyby si vůči Číně hledal významné spojence. A naopak fakt, že tato hra je spojena s veřejným obviňováním a záleží i na detailech jednání a komunikace (implementace je mnohem složitější než vytvoření záměru), existuje velké riziko, že eskalace nakonec skutečně povede k rozpadu systému světového obchodu a přenosu dalších rizik a tenzí do finanční soustavy a politiky. Jako nejpravděpodobnější tedy nakonec vidí situaci, ve které se světový obchod dramaticky nezmění, ale Čína v lecčem ustoupí. Méně pravděpodobný, ale stále bohužel možný velmi je i rizikový scénář rozpadu světového volného obchodu a dramatického růstu politického napětí. Jako nejméně pravděpodobný pak El-Arian vidí pro USA maximálně pozitivní scénář, na jehož konci dojde k závažným změnám v pravidlech světového obchodu, která budou podstatně více vyhovovat zájmům USA.

Donald Trump vede obchodní válku a myslí přitom na svůj další mandát. - Foto: Reuters

K výše zmíněnému si lze dovolit tři poznámky. Jednak je otázka, zda nejvýhodnější scénář pro USA je také nejvýhodnější pro českou ekonomiku. Koneckonců, současná pravidla světového obchodu skutečně Evropu (EU) na úkor USA zvýhodňují. Dále je otázka, kde má Donald Trump hledat v obchodní válce vůči Číně spojence. Ti v Evropě viditelní (jako EU nebo Rusko) jsou buď nejednotní a neschopní racionální akce (EU), nebo ekonomicky bezvýznamní (rozměr ekonomiky Ruska je stále jen o polovinu větší než rozměr ekonomiky Nizozemska). Možná tedy spíše v Asii a pacifické oblasti, nabízí se osa Kanada–Japonsko–Austrálie (či Indie). Rozhodně ale s Kanadou nezačal úplně šťastně. Nakonec El-Arian uvažuje o zájmech ekonomik, ty se ale málokdy shodují se zájmy politiků. V případě Donalda Trumpa je třeba obzvlášť mít na paměti, že šanci politika na znovuzvolení zvyšují splněné sliby a vyhrané války. Mnoho politických komentátorů přehlíží, že Trump sice mění spolupracovníky, ale řadu slibů plní. Pravda, zeď mezi Mexikem a USA nestojí, ale imigrace omezena jest. Daňová reforma byla dodána a krátkodobě americkou ekonomiku stimulovat bude. A v konečném důsledku dojde i ke krokům, které omezí světový obchod a zjevně i nadnárodní instituce. To jeho volič chtěl. I obchodní válka je válkou přinášející body přinejmenším do prvních viditelných ztrát. Vše nemusí skončit po podzimních senátních volbách mírnými ústupky Číny. Donald Trump může tuto válku vést s vědomím, že má, zvláště v podobě obchodní války USA s jejich nejnebezpečnějším konkurentem, Čínou, přinést jeho znovuzvolení. Další postup ovlivní pak především rychlost, s jakou se nepříznivé důsledky obchodních válek, tedy ztráta pracovních příležitostí, a především
růst cen způsobený poklesem produktivity, přenese do podob poškozujících jeho voliče. To nakonec určí, zda mu obchodní válka skutečně pomůže ke znovuzvolení.

Důsledky, jež by krizi nezpůsobily

Pokud jde o nás, mnoho komentátorů zmínilo, že jsme velmi otevřená průmyslová ekonomika a jako taková samozřejmě mimořádně intenzivně propojená do globálních výrobních řetězců. To nám ale v nějaké představě o rozsahu dopadů obchodní války zase tolik informací neposkytuje. Proto je cenná studie investiční banky J. P. Morgan, která se o takovou kvantifikaci pokouší. Je sice omezena tím, že se soustřeďuje jen na sektor výroby automobilů a jejích částí, nicméně právě tento sektor je z našeho hlediska zřejmě tím nejvýznamnějším sektorem s potenciálem negativně ovlivnit výstup naší ekonomiky. Studie se navíc soustřeďuje na čtyři „nové“ ekonomiky EU (ČR, Maďarsko, Polsko a Rumunsko), čímž umožňuje i srovnávat. Pokud jde o její hlavní závěry, především je třeba uvést, že v exportech do USA nejsou exporty aut – ani přímo z uvedených čtyř ekonomik, ale ani nepřímo jako dodávky pro auta vyráběná jinde v EU a pak do USA exportovaná – příliš významné. Naopak velkou roli sehrává export dílů pro výrobu v USA. Zajímavé je, že největší význam má americký trh ne pro nás, ale pro maďarské výrobce. Zde se celkové exporty odvětví výroby automobilů a jejich dílů v objemu rovnají takřka 2 % HDP, u nás pak převyšují 1,5 %, v Rumunsku lehce přes tři čtvrtiny procenta HDP a v Polsku přes půl procenta. To ale samozřejmě není celkový dopad na růst ekonomiky, výroba automobilů a jejich dílů je značně dovozně náročná a dovozy je třeba odečíst a stanovit tak přidanou hodnotu. Čistý dopad po zohlednění dovozní náročnosti přenesení obchodní války způsobem, který by zablokoval dovoz automobilů a hlavně jejich dílů z EU do USA, by tedy pro nás a Maďarsko znamenal pokles HDP asi o tři čtvrtiny procenta, pro Rumunsko zhruba o půl
procenta a pro Polsko asi o čtvrt procenta. To jsou důsledky významné, ale ne krizi způsobující. Samozřejmě, dopady by se mohly přenášet buď přes dodavatele pro výrobce automobilů, nebo přes jejich vlastníky, investory a věřitele i do dalších sektorů ekonomiky, obecně by podobná eskalace přinesla větší nejistoty dále podvazující růsty evropských ekonomik včetně čtyř zmíněných.

A jsou zde i jiná odvětví, která mohou být v rámci případné eskalace obchodního konfliktu mezi USA a EU zasažena. Na druhé straně lze určitě v případě české ekonomiky pochybovat o tom, že výpočet dovozní náročnosti skutečně očišťuje hrubé dopady až na úroveň zasahující HDP. Naši výrobci exportují primárně přes německé výrobce; z hlediska přidané hodnoty je export do Německa vůči exportu na všechny ostatní trhy významně méně výdělečnou (tedy i co se týče růstu HDP) aktivitou. A v neposlední řadě už dnes sledujeme, že plovoucí kurzy měny všech čtyř zmíněných ekonomik reagují na situaci a poskytují těmto ekonomikám včetně té naší přizpůsobovací mechanismus vůči takovému vývoji.

Foto: Shutterstock - Podle ekonoma M. A. El-Ariana v obchodní válce s USA nakonec Čína ustoupí.

Pravda Donalda Trumpa

Závěrem si tedy shrňme – Donald Trump má pravdu v tom, že současný systém světového obchodu znevýhodňuje USA. Může mít i pravdu v tom, že obchodní válku lze především v případě Číny vyhrát a změnit pravidla více či méně významně ve prospěch USA. Přestože obecně obchodní konflikt poškodí všechny zúčastněné ekonomiky, jako politik může americký prezident shledat další eskalaci obchodního konfliktu výhodnou pro své znovuzvolení. Není ale možné, že by české ekonomice jakýkoli scénář vývoje situace, včetně rychlého uklidnění po ústupcích ve prospěch USA, prospěl. Na druhé straně nebudou zřejmě přímé ekonomické důsledky ani dramaticky eskalovaného konfliktu pro českou ekonomiku katastrofou. Tu v takovém případě, jak nás historie učí, mohou přinést důsledky politické. To je ale scénář, který je už mimo rámec tohoto textu.

Miroslav Singer

2. srpna 2018