Low přichází s novinkou Double Negative

Ta nejhlasitější tichá kapela

Low přichází s novinkou Double Negative
Ta nejhlasitější tichá kapela

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Lidský život se v moderní době prodlužuje, bohužel ale na tom „nesprávném“ konci, kdekdo by asi bral prodloužené mládí namísto delší penze. S kapelami je to podobné, vydrží teď o dost déle než v dřívějších časech, taky těžko říct, jestli jim to je ku prospěchu. A velká část těch zasloužilých stejně přitahuje publikum písničkami z těch dávnějších dob. Málokdy se stane, že by nějaká kapela řekla svoje zásadní slovo až v pozdějších fázích své kariéry, že by v ní přišla s něčím skutečně novým. Koketování s aktuálními trendy může skončit jako trapas, křečovitá snaha ulovit další generaci posluchačů tím, že prokážeme marnou snahu mluvit jejím jazykem… Jistě, najdou se výjimky, z těch světoznámých třeba David Bowie. Anebo skupina Low, jejíž čtvrtstoletá kariéra zákonitosti showbyznysu jako by popírala – možná taky proto, že nějaký skutečně velký byznys to trio z Minnesoty se svými písněmi nikdy neudělalo. Jejich nová deska Double Negative na tomhle faktu zjevně nic nezmění. Představuje ale další krok na jedné skutečně pozoruhodné hudební cestě, postup pozvolné evoluce Low, kteří se během těch dlouhých roků dokázali proměňovat a zůstat přitom sami sebou. 

Jejich nové album Double Negative může v kontextu diskografie Low působit až extrémně. - Sub Pop

Základem Low jsou manželé Alan Sparhawk a Mimi Parkerová, v něčem nesourodá dvojice. Drobný a trochu rozevlátě působící chlapík, se kterým hudba na pódiu často docela zamává, a mohutná sošná žena, která na velmi redukovanou bicí soupravu zvolna a jemně odklepává jednoduché rytmy, zpívá k tomu hlasem znějícím křehce a přitom velmi jistě, někdy snad až andělsky. Jejich první desky kritika řadila do subžánru „slow-core“, hudby extrémní, avšak jiným způsobem, než je v rokenrolu obvyklé, velice tiché a úsporné, taky dost pomalé. Pro Low byla vždycky charakteristická zvláštní kombinace tísně a povznesení, snad i oduševnělosti – praktikující mormoni, kteří na sebe poprvé upozornili předělávkou písničky Joy Division (Transmission), jež zněla snad ještě hypnotičtěji než originál. Z Low se stala kapela pověstná svou tichostí, posluchače na jejich koncertě může skutečně rušit několik metrů vzdálená polohlasná konverzace. Zároveň byla jejich hudba vždycky dost dramatická, drobné crescendo či změna tempa v ní mohou působit, jako kdyby se třásla země, nic nezasáhne srdce posluchačovo hlouběji než přesně umístěná a trochu protažená pauza. Je v ní také často přítomné napětí – mezi chladem a něhou, strohostí a vášní… Postupem let se jejich zvuk zlehka proměňoval, základní charakter písní zůstával podobný, aranžmá se ale stávala košatější a někdy také méně „písňová“, od průzračnosti se Low pomalu dostávali téměř ke zvukovým stěnám. Stala se z nich ta nejhlasitější tichá kapela, která nemusí posluchačstvu trhat bubínky, aby ho ohromila, někdy až zavalila zvukem. 

Jejich nové album Double Negative může v kontextu diskografie Low působit až extrémně. Ve spolupráci se známým producentem BJ Burtonem jako kdyby kapela na svoje písně podnikla soustředěný útok, podrobila je jakýmsi elektrošokům. Vokály znějí zastřeně a někdy jsou elektronicky zkreslené, některé skladby (třeba úvodní Quorum) nese kromě bicích Parkerové také dunivý a stísňující elektronický pulz, na nějž jsou nalepeny roztříštěně znějící klávesy a opět fragmentární vokály. I pro Low charakteristická píseň Disarray musí být nějakým způsobem „napadena“. Je to zároveň hudba klidná a nervní, je v ní neustále přítomná akutní hrozba rozpadu, spolu s ní ale i jakási ohrožená a občas na povrch vyplouvající krása. Koncertní provedení písní z Double Negative je – mohu potvrdit – velice působivé. Může to znít jako klišé, ale Double negative od Low je výrazem nějakého skutečného hledání, snahy dojít dál, třeba i do míst, kde se kapela může fanouškům trochu ztratit, ale nedá se nic dělat. Pokud hudba Low na jejich novém albu prochází nějakou destrukcí, je to „ničení“ velmi kreativní, takové, z něhož se cosi rodí a na té desce je to slyšet jakoby v přímém přenosu. Pro někoho je změna marketingové rozhodnutí, kariérní volba. V případě skupiny Low zní jako skutečná vnitřní nutnost, která vede k čemusi ne úplně očekávanému a možná ani ne úplně srozumitelnému. Někdy ale také k nečekaně krásnému a vzrušujícímu.

Low: Double Negative. Sub Pop.    

13. září 2018