Komentář Ondřeje Štindla

Když Babiš mluví „po prezidentsku“

Komentář Ondřeje Štindla
Když Babiš mluví „po prezidentsku“

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Prezident Miloš Zeman by za svého nástupce volil premiéra Babiše. Předseda vlády dostal příležitost v rozhovorech pro Novu a Blesk a byla to vyjádření velice neurčitá, hezký příklad toho, co se v médiích popisuje slovy „ani nepotvrdil, ani nevyvrátil“ (což v reálu nezřídka znamená „potvrdil“). Polichoceně se zapýřil, vysvětlil, že svou případnou prezidentskou kandidaturu vůbec neřeší. Následoval proslov o tom, jak by tahle země potřebovala být víc pozitivní a hrdá na svoje úspěchy z posledních let, o tom, co všechno dokázali předkové za časů Karla IV. a TGM a jak málo jsme toho vybudovali za třicet let svobody (jméno Masaryk premiér v rozhovoru pro Blesk opakoval až s jistou úporností). A s, ehm, charakteristickým humorem Andrej Babiš připustil, že sice nevypadá jako Brad Pitt, ale na cestách do zahraničí ve společnosti manželky rozhodně ostudu nedělá, s předními světovými státníky se běžně stýká, i amerického prezidenta Trumpa viděl hned několikrát. Stručně řečeno – poté se nad představou svojí kandidatury upřímně pousmál, promluvil, jako kdyby už kandidoval. Jasně, prezidentské volby budou až v roce 2023, hodně se toho do té doby může stát. 

Zároveň je ale zřejmé, že prezidentská cesta by pro Andreje Babiše mohla být atraktivní a že by v něm současná hlava státu mohla vidět svého „dědice“. Nejenom kvůli účelovému spojenectví, které dnes mezi oběma muži existuje. Na současného premiéra se dá spolehnout v tom, že by prohluboval „poprezidentštění“ českého politického systému, jak na něm v současnosti v mezích svých možností pracuje Miloš Zeman. Babiš je navíc typ politika právě pro ten úřad – stranická politika ho moc nezajímá, jeho hnutí je především servisní organizace jednoho člověka. Prezident je povznesený nad všední politiku a parlamentní „žvanírnu“, již premiér tak těžce snáší, má volnější ruce v tom smyslu, že se mu nedají předhazovat všechny možné zádrhele vládního fungování, může si hrát na deus ex machina, který se snese z výšin a projeví porozumění vůči občanovi, trpícímu proradností „tradičních politiků“. Andrej Babiš by po Miloši Zemanovi mohl zdědit i jeho elektorát, už by nemusel hrát na všechny strany, jak to občas dělá, stal by se praporečníkem jedné ze stran společenského rozdělení. Navázal na dědictví politiky resentimentu, jak ji provozuje Miloš Zeman. Udělal ze sebe gravitační centrum, kolem nějž se seskupí „zdravé politické síly“. Samé krásné vyhlídky. Možná ale Zemanova slova byla především pokusem o jakési ponouknutí. Současný prezident v posledních měsících značně napíná ústavu, od počátku svého prvního období se snaží rozšířit pole působnosti a pravomocí přímo zvolené hlavy státu. Může svými slovy také Babiše vyzývat k tomu, aby mu byl v téhle snaze více nápomocný – jako premiér, šéf nejsilnějšího hnutí v parlamentu, které ani v příštích volbách svůj vliv ztratit nemusí, třeba ho i posílí. Pokud teď Babiš udělá silného prezidenta ze Zemana, jednou se z jeho mocenských výsad bude moci těšit sám. 

9. října 2019