KOMENTÁŘ JIŘÍHO PEŇÁSE

Hokej, záhada české existence

KOMENTÁŘ JIŘÍHO PEŇÁSE
Hokej, záhada české existence

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Hraje se mistrovství světa v hokeji. Zdá se mi to, nebo ne, že to už skoro nikoho nezajímá? Se zpožděním několika dnů se dovídám, že jsme zatím projeli, co jsme mohli. Diví se tomu někdo? Bolí to někoho? Před dvaceti lety by to byl skandál a národní potupa. Teď je to co? Jedna z mnoha věcí někde na okraji zájmu, na periferii stále rozptylovanější pozornosti. Něco přežilého jako Oscary nebo tradiční zdvořilost.

Nebo je to jinak, a to já, kterého zatím zaujalo jenom to stahování vlajek, jsem mimo? Mimochodem klekají si taky hokejisti před zápasem? Má hokej také nějaký rasový problém, když na ně není skoro vidět? Nebo jak se do něj promítá naše doba? Už tam hrají transsexuálové? Budou smíšená družstva? Není moc bílý? Ne, pardon, to se mi jen tak rozjelo...

Moje generace na pozorování a prožívání hokeje ještě vyrostla. Někdo ho i hrál, nebudete tomu věřit, ale i já, takže jsem nosil od deseti do dvaceti let zlatý zub. Vypadal jsem jak ukrajinský montér. Dostal jsem do zubů pukem. Hráli jsme na zamrzlém rybníku Kačák, branky byly vyznačené školními taškami, brusle byly primitivní želízka, skutečnou hokejku měl jen někdo. Puk se často ztrácel v rákosí a v harampádí, tak se někdy hrálo s botou, penálem nebo třeba se zmrzlou žábou...

Bylo to někdy i hezké a krvavé, ale každý správný chlapec se těšil na jaro, kdy se bude moci konečně hrát kopaná. Jenom brutálnější hoši dávali přednost ledu... Inu, sport pro tvrdé chlapy se zubními protézami.

Jednou z velkých záhad české moderní existence je, proč se právě zde těšil hokej takové oblibě. Je to velmi nelidový sport, pro který, aby se hrál pořádně, se musejí stavět velkomrazírny. Naučí se ho jen někdo, navíc ještě za cenu celorodinné investice. Esteticky to za moc nestojí, muži mají vycpané zadky, které trčí vzhůru při buly. Vyloženě komické jsou ty trenýrky. Předmět hry – puk – není většinu času vidět. A to věčné přerušování... Ano, občas se podaří klička.

Proto není divu, že hokej je sport v celosvětovém měřítku spíše okrajový, nevýznamný a méně známý. Hned za hranicemi mu nepřikládají zvláštní význam. Němci jej sice pro formu hrají (kdyby byl pro ně důležitý, jistě by byli lepší), zato Rakušané skoro vůbec (možná šlo u nás původně o jakési antihabsburské gesto), o Polácích, natož Maďarech ani nemluvě. U Slováků jde samozřejmě o český koloniální export, což by ale nepřiznali. Ve Francii nebo ve Velké Británii je pak lední hokej téměř zcela mimo obzor zájmu, asi stejně jako my se zajímáme o jejich ragby nebo kriket. V Holandsku jsou přesvědčeni, že nejlepší hokej se přece vždycky hrál u nich, a také v Pákistánu a v Indii. Teprve pak pochopí, že myslíte tu směšnou metanou na ledě, na kterém oni rychlobruslí. Ano, hraje se v Rusku, v Americe a v Kanadě, protože jsou to velké země a je tam zima. Zima je také ve Švédsku a Finsku, jež jsou s námi srovnatelné alespoň velikostí.

Kdysi to byly ty naše náhradní války s Rusáky. To už asi taky není. Tak co to je? Možná slábnoucí ohlas těch časů a sport, ve kterém jsme měli jedinou globální sportovní hvězdu, českého Achilla Jaromíra Jágra. Loni jsem ho pozoroval na hlavním nádraží v bufetu, měl kabelu a kupoval si cappuccino. Nevěřil bych, že je to on. Ale byl, se vším všudy. Prodavačovi se tak třásly ruce, že ho Jarda musel uklidňovat. Jarda si pak vzal kelímek a šel na vlak. Dobrý, ne?

P. S. Se zpožděním se tedy dozvídám, že jsme všechno neprojeli, ale vydřeli vítězství nad Běloruskem. Válka s menším Ruskem možná pokračuje.

P.P.S. A s úžasem se dozvídám, že na mistrovství hraje Velká Británie a dokonce ne špatně! Svět už není, co býval. Kdy přijde Afrika?

27. května 2021