editorial

Babiš, jeden z nich

editorial
Babiš, jeden z nich

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jeden by se měl vždycky mít na pozoru před spikleneckými teoriemi, které provázejí všechny významné dějinné události. Jsou spojeny i se sametovou revolucí v listopadu 1989. Nejpopulárnější je ta, že šlo o plánovaný a připravovaný převrat uvnitř komunistické moci. Podobné události se samozřejmě vždycky vydají směrem, který lze těžko uřídit – a konečně historici takový scénář odmítají. To ale nevylučuje, že prozíravá a informovaná část komunistického establishmentu byla na změnu připravená.

Nedávno jsem mluvil s jedním tehdy významným představitelem ekonomické a politické transformace v raných
devadesátých letech, který je i dnes společensky činný. Komentoval vítězství Andreje Babiše v posledních sněmovních volbách: „Víš, oni nám nikdy neodpustí, že reformu nedělali oni, ale my z Prognostického ústavu. Oni si mysleli, že k tomu mají větší kompetenci, zkušenosti s obchodem, že mají peníze. A teprve až teď, po pětadvaceti letech, tu příležitost dostali.“ Měl na mysli lidi ze zahraničního obchodu, lidi spojené s nepolitickou částí tajných služeb, která disponovala velkými prostředky v zahraničních bankách, nebo lidi napojené na nejvyšší špičky komunistického strany. Řada z nich v byznysu uspěla, například poslední šéf SSM Martin Ulčák, někteří si udrželi politický vliv – jako právník Miroslav Jansta nebo další svazácký funkcionář a dlouholetý klíčový poradce Miloše Zemana Miroslav Šlouf. A také Andrej Babiš, který nebyl spojen s výkonnou politickou mocí, ale patřil k „pézetkářům“ (podniky zahraničního obchodu). Jeho obrovské impérium mu pomáhali budovat lidé s podobným společensko-politickým backgroundem – spojení s StB nebo komunistickou nomenklaturou (psali jsme o tom v Echu několikrát). Všichni jmenovaní jsou kromě své minulosti obdařeni nezpochybnitelnými schopnostmi, ale zároveň jsou k dosažení svého cíle
schopni všeho a účel pro ně světí prostředky. Je samozřejmě mnoho těch, kteří se neprosadili ekonomicky ani politicky, jako právě Vasil Mohorita, který byl velkou nadějí dosluhujícího režimu a tváří revoluce té druhé strany. Jeho popis událostí může být rozostřen tím, že se neprosadil jako výše jmenovaní soudruzi, ale jeho výpověď přesto zajímavá je. Proto také s ním přinášíme rozhovor v nejnovětším vydání Týdeníku Echo. Je to také důvod k zamyšlení, proč ani po třiceti letech ve společnosti není politická elita, která by nedovolila nástup k moci silám minulosti. To, co v posledních dnech sledujeme, je strašlivý obraz stavu společnosti, výpověď o tom,  jak jsme naložili se svobodou, kterou přinesl listopad 1989.