Komentář Lenky Zlámalové

Lidovci chtějí zbavit voliče svéprávnosti

Komentář Lenky Zlámalové
Lidovci chtějí zbavit voliče svéprávnosti

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Představa, že člověk je bezbrannou obětí a je ho potřeba chránit přes rozsáhlý pečovatelský stát před sebou samým, není výsadou levicových progresivistů, toužících regulovat, jak mají lidé mluvit a před jakými názory by je měl stát chránit.

Se svým příspěvkem přišli tento týden křesťanští demokraté, sami sebe považující za konzervativní stranu. Chtějí prosadit zákaz reklamy na úvěry a půjčky. S výjimkou těch na bydlení. Argumentují čistou lidskou nesvéprávností. Nebožáci se stali obětí finančníků. „Reklamy často mluví o rychlých a snadných půjčkách a lidé mnohdy jednají impulzivně,“ vysvětluje nápad lidovecký poslanec Marek Výborný. Podle lidovců se stává, že se dostatečně neseznámí s podmínkami půjček, jako je výše úroků nebo pokuty při neplacení. „Lidé se tak čím dál tím častěji dostávají do dluhových pastí a řeší splacení jedné půjčky jiným úvěrem. To je velmi špatné řešení. V KDU-ČSL jako jednu z možností vidíme právě omezení  reklam půjčky.“ Zakázány by podle nich měly být ve všech médiích včetně internetu.

Hitem politické debaty v posledních měsících je teorie, že je tady příliš mnoho frustrovaných dluhy a exekucemi zavalených lidí, které jejich finanční tíseň a zoufalé životní situace vedou k volbě extremistů a populistů.

Podle dostupných informací má na krku exekutora 863 tisíc lidí. Tedy zhruba jeden z deseti Čechů starších patnácti let. To vypadá na první pohled skutečně hrozivě. Jako národ nezodpovědných finančních negramotů. Jen do chvíle, než začneme srovnávat s jinými. Zlom, v němž přichází exekuce, insolvence a osobní bankrot, jsou v různých zemích výrazně odlišné. Stejně jako podmínky pro půjčky.

Dá se ale srovnávat, jak velké jsou dluhy v přepočtu na obyvatele ve vztahu k jeho příjmům a u kolika těch půjček a úvěrů jsou problémy se splácením. Z tohoto poměru vycházíme ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, stejně jako se Spojenými státy nebo vyspělými zeměmi Asie, velmi dobře. Česko má páté nejnižší dluhy domácností ze všech zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), sdružující nejbohatší země světa. Průměrné česká rodina dlužila podle posledních dat z roku 2016 celkově částku na úrovni 67 procent svých čistých ročních příjmů. Méně zadlužení byli ze zemí Evropské unie jen Lotyši, Litevci, Poláci a Maďaři. Finančně velmi obezřetní Němci mají nejen více exekucí v přepočtu na obyvatele, ale také podstatně zadluženější rodiny. Ty splácí částku na úrovni 93 procent svých čistých příjmů. Francouzi jsou na 109, Američané na 111 procentech. Britové mají napůjčováno 150 procent svých příjmů. Skuteční dluhoví rekordmani jsou ale z ekonomicky výkonných zemí severní Evropy. Švédové dluží 176, Švýcaři 213, Norové 220, Nizozemci 276 a Dánové 293 procent svých ročních čistých příjmů.

Dá se to říct i tak, že průměrná česká rodina má víc než čtyřikrát nižší dluhy než dánská. Tomu samozřejmě odpovídá a výrazně větší počet těch, kdo mají potíže se splácením půjček.

Dluhové pasti se u nás vytváří tím, že je velmi těžkopádné řešení těch dluhů. Osobní insolvence a bankroty a nové starty po nich. Ve většině zemí jsou schopni věřitelé zasáhnout proti dlužníkovi ve výrazně časnějších fázích. Proto ty dluhy nemohou tak narůst v čase a dostat se do stadia, kdy už jsou různé pokuty a penále podstatně vyšší než původní dluh. Tady je velký prostor pro lidoveckou tvořivost. Jsou země, které nabízí inspirativní, velmi pružné modely osobních bankrotů, jež zároveň nejsou úplně bezbolestné, takže nehrozí morální hazard.

Od věci není ani přísnější regulace, jak velkou část příjmů můžou lidem sebrat splátky půjček a úvěrů. Když jsou na hraně, nikdo další by jim neměl půjčit. Centrální banka chce příští týden přijít s návrhem, aby splátka půjček nemohla být vyšší než 40 procent čistého příjmu.

V Evropě dnes není země, která by paušálně zakazovala reklamu na půjčky a úvěry. A z dostupných dat rozhodně nevychází, že by Češi byli takoví finanční analfabeti, aby podobný extrém potřebovali.

Určitě je tady část společnosti, která neschopnost nakládat s penězi prokazuje. Kvůli tomu ale není potřeba šmahem zakázat reklamu na půjčky. Je to podobné, jako když progresivistické křídlo v sociální demokracii v čele s Kateřinou Valachovou prosadilo povinný poslední rok školky. Nasadila tvrdou plošnou regulaci na to, aby přitlačila k řádné výchově dětí problémové společenské vrstvy.

Jejich problémům, stejně jako problémům lidí v exekucích, je potřeba věnovat pozornost. Není ji ale potřeba rozšiřovat na celou společnost.

Ochrana lidí před jejich vlastním rozhodováním vytváří nebezpečnou spirálu. Už teď kuloáry sněmovny létají návrhy, aby nebylo možné uzavírat smlouvy bez fyzické přítomnosti podepisujícího. To by fakticky odstřelilo celou digitální ekonomiku.

Lidovci navíc opakují politickou chybu sociálních demokratů z předchozího volebního období. Povinný poslední rok školky jim žádné voliče nepřinesl. Stejně jako je zákaz reklamy na půjčky těžko přinese lidovcům. Toho, koho chcete chránit před sebou samým, tím nikdy nenadchnete.

7. června 2018