Karel Komárek, miliardář český a moravský, jenž se narodil stejně jako Tomáš Garrigue Masaryk v Hodoníně, bryskně zakoupil klavíry, které si u hradecké firmy Petrof objednali Číňané (z ČLR), ale po Vystrčilově návštěvě na Tchaj-wanu za ně odmítli zaplatit.

Stálo ho to pět a půl milionu korun, což – jak na sociální síti vypočítal jeden mladý levicový matematik – při odhadovaných Komárkových 67 miliardách činí 0,0082 procenta z majetku. To je, připsal, jako kdyby on daroval na dobročinné účely patnáct korun, což by ostatně mohl, a člověka by zajímalo, jestli to někdy dělá.

Na tom, že původ velkých majetků po roce 1989 je v této zemi leckdy problematický, něco opravdu je. Způsobily to však právě ty historické procesy, o kterých naše nová levice nyní už opět tiše a někdy i hlasitě sní.

Likvidací majetných tříd po únoru 48 došlo k tomu, že bez peněz byli všichni a nikdo by rozhodně pět milionů na klavír nikdy nedal (šel by hned do lochu), takže když se pak zase pustili do soutěže, vyhráli největší dravci, kteří šli po nejsnazší kořisti. Třeba právě po hazardu a sázkovém průmyslu, na němž vydělal pan Komárek.

Staré Bati, Preisse a Škody, kteří na to šli přes průmysl a přidanou hodnotu, jsme si díky proletářské revoluci zlikvidovali, tak máme miliardáře, jaké si zasloužíme. Optimista doufá, že není všem dnům konec a že, jak to učí historie, dojde k procesu kultivace, kdy se mořští piráti stávají mecenáši vzdělání a milovníky umění, což se u pana Komárka již docela projevuje. (Líbí se mi jeho nadace na podporu úprav veřejného prostoru, ještě by to mělo být někde vidět – měl bych pro ni mnoho tipů.)

Bylo by jistě přehnané napsat, že se pan Komárek koupí klavíru zasloužil o stát, ale určitě se zasloužil o finanční bilanci tradičního českého výrobce, který se tím třeba nedostane do potíží – nebo menších, než se obával: českých výrobců hudebních nástrojů už moc nezůstalo.

Klavíry si Komárek neponechá, nevybaví jimi kasina či herny, nýbrž je poskytne školám, aby si na ně brnkali učitelé hudební výchovy, případně i talent projevivší děti. Možná u toho bude cedulka s jeho jménem, což se dá docela snést. A naši kulturní Číňani ať si trhnou pedálem.