EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA

Zlatý most pro predátora?

EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA
Zlatý most pro predátora?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V nadcházejících týdnech se i nadále budeme věnovat volbám a snaze politických stran oslovit občany, aby volili a vyjádřili svou vůli. Pokud ovšem budou mít dostatečně zajímavý výběr.

Názory exprezidenta Václava Klause narážejí na apriorní odpor u části elit a veřejnosti vůči jeho samotné existenci ve veřejném prostoru, nicméně představil publikaci, která za trochu pozornosti stojí. Formuluje zásadní témata, jež by se měla stát tématy letošních voleb. Není podstatné, zda s jeho nastolenými otázkami jeden souhlasí, či nikoli. Klaus vyzdvihuje témata národní suverenity, migraci, opět zdůrazňuje naše postavení v Evropské unii a v této souvislosti je třeba připomenout, že vystoupení z EU není podle něho pro zemi řešení a poškodilo by ji, respektive si nevybavuji, že by tento postoj změnil. Nicméně zdůrazňuje potřebu hájení našich vlastních národních zájmů, a to především v souvislosti s chystaným Green New Dealem. Ten je podle něho v demokratických dějinách politiky prvním programem, který občanům otevřeně slibuje, že se budou mít hůř.

Hrozba poklesu životní úrovně musí být každému, kdo umí počítat aspoň do pěti, zřejmá; za tento šílený plán z Bruselu jako vždy zaplatí nižší a především střední třída. Kdyby nic z Klausových témat nemělo být přijatelné, tak aspoň jeho úsilí o nastolování otázek ve věku, kdy jeho i o pár let mladší vrstevníci jsou na invalidním vozíku, je cenné.

Řeší se to na tomto místě už potřetí, ale jen heslo Změna a Antibabiš pro vítězství opozice nestačí. Změnu ve vládě mohou přinést konkrétní vize vývoje společnosti, odpovědi na rizika, před kterými společnost stojí, a jejich řešení. Musí za ním stát odhodlání vizi prosadit. Občané potřebují cítit, že politik chce skutečně lidi vést, snášet kritiku, umět se přes ni přenést a ukázat sílu. Je to možná překvapivé, ale lidé půjdou i za lumpem, pokud ukáže sílu, přesvědčení a vůli vést. Proti tomu ale může být pracovitost, odhodlání, autenticita opozice. S hesly a slovy si nevystačí. A s podlými útoky na osobní život odpůrce už vůbec ne.

Požádali jsme o rozhovor Mirka Topolánka, někdejšího premiéra a předsedu politické strany, která získala v novodobé historii nejvíc hlasů. Chtěli jsme vědět, jak by on řešil problém opozice, aby opozicí nezůstala, ale stala se vůdčí stranou. Mnohé jeho postřehy jsou zajímavé, ale představa obchodu, tedy postavení zlatého mostu pro predátora, aby mohl vítězoslavně odejít ze scény, evidentně fungovat nebude. Když predátor zase vyhraje, přece nepůjde do zaslouženého důchodu, ale užije si zaslouženého vítězství. Jak to dopadne, nemůžeme nikdo tušit, čtyři miliony nerozhodnutých voličů, to je příliš na jakékoli predikce. Je v rukách soupeřících stran, aby je přesvědčily, žádné nestojí nic v cestě.