KOMENTÁŘ

Volnočasová aktivita za pět set

KOMENTÁŘ
Volnočasová aktivita za pět set

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Takže já jsem se zabýval celý život volnočasovou aktivitou…! To je fakt v prd…i. Opravdu jsem hluboce uražen a nasr…n. Když to slyším, tak mám chuť s tím vším seknout a odejít někam na samotu číst si klasiky. Fakt mě to uráží – žít v takové zemi. A nejvíc mně asi vadí, že si to lidi nechají líbit.

Bylo to v pátek, ministr Prymula se někde vyjádřil o volnočasových aktivitách, že je bude nutné utlumit. A myslel tím divadla, kina, muzea. Hlas mého dávného kamaráda, historika umění, pořadatele mnoha významných výstav, autora řady knih a studií, osobnosti, která opravdu nespadá do kategorie lidí, které lze lehce odbýt jako zahálčivé pseudovzdělance, zněl v telefonu velmi ponuře. Ponuře a naštvaně.

Já ho chvíli chlácholil a uklidňoval, ať se na to vykašle, ne tedy na svoji práci, ale na ty řeči, že oni to ani tak nemyslí, oni taková slova používají, protože to je takový lampasácký newspeak, prostě jejich ptydepe, kterým se snáze dorozumívají. A chtějí tím asi říct, že po práci mají lidi sedět doma a nikam nechodit, a že tedy je to místo volna a toho chození, což je ta aktivita volnočasová. Ale to samozřejmě můj vzdělaný a inteligentní přítel věděl, a stejně ho to neuklidnilo. A tak pokračoval:

Já mám pocit, když to slyším, jako když na mě někdo plivne a řekne, že to, co jsem celý život dělal, byla jen taková blbost, taková hra, něco jako bych celý život půjčoval někomu loďky na rybníce, roznášel pivo nebo obsluhoval lyžařský vlek. Tím se nechci dotknout vlekařů nebo číšníků.

Ale přece jenom snad něco jiného to je! I když pro ně asi teda ne. Pro ně je to všechno jedno, hodinky nebo holinky, jak říkal na vojně náš podplukovník Brabec, obojí se to natahuje. Chlastáš v baru nebo jdeš na filharmonii, prostě volnočasová aktivita… Jdeš se vyřvat na fotbal nebo zpíváš ve sboru, všechno jedno... Že já spíš nechodil hrabat listí do parku nebo se rýpat v záhoně, což by možná bylo fakt užitečnější. Opera nebo skákání v pytli. Muzea nebo kolotoče. Fitness nebo divadlo. Solární studio nebo galerie, teda ne ta obchodní. Všechno je to volnočasová aktivita. Přijdeš z práce, kde něco moc užitečného děláš, třeba srovnáváš tabulky a vyhodnocuješ křivky, a tak si říkáš: Mám volno, naláduju do sebe nějakou tu kultůru. Co já bych tak dneska pojedl? Janáčka nebo Šostakoviče? Nebo že bych dal přednost folkloru? A co jazz, to už jsem dlouho nekonzumoval, naposled mi po něm bylo trochu špatně od žaludku. A v neděli, to bude klid, že bych si dal symbolisty? Nebo toho Rembrandta… Ten by šel, ten je ideální pro volný čas, ty jeho frňáky, jak maloval, to jednoho pobaví. A o zábavu jde hlavně, volnočasovou, něco jako opalování na pláži nebo stavění sněhuláka. Dejte pryč pasivitě, do muzea hbitě! Dovedeš si představit, že třeba Platon nebo Masaryk by o kultuře řekli, že to jsou volnočasové aktivity?! Tohle je v zemi, kde byl nedávno prezident Havel? Když mám volno a chci být aktivní, zajdu si na Shakespeara. Nebo na Aischyla, jestli ho někde dávaj. Jo, super, dávaj Becketta, to zažene nudu! A když delší dobu nemusím dělat nic užitečného, připravím mezinárodní výstavu o kubismu. A když se budu hodně nudit, uspořádám konferenci o postmoderních tendencích v evropské malbě. A pak ve volném čase napíšu esej o dekadenci. Mezitím udělám několik výstav. Volnočasových, pochopitelně. Lidi, kteří na to přijdou, si asi s sebou vezmou špekáčky a nafukovací matrace a večer si udělají oheň. A tam ty špekáčky kulturně sežerou. Pak si zazpívají Stravinskýho nebo Stockhausena, zarecitují Ezru Pounda, pohádaj se o Kunderu a ožralí se svalí na bok. Volnočasová aktivita byla naplněna.

Teď ji musíme ale načas omezit, zatnout jí tipec neboli žílu u samého pytlíku, jak kdysi říkal jeden ministr, který ji měl na starosti kdysi dávno v padesátých letech. Kulturu nebo volnočasovou aktivitu. Ono to vlastně vyjde nastejno, jíst se musí, soudruzi, a jesť čelavěka, jesť prablemy, nět čelavěka, nět prablemy, soudruzi, inženýři lidských duší… Stojí to všechno za hovno.

To už neříkal můj přítel, ale mohl by…

12. října 2020