Týden před koncem školního roku odvysílalo Rádio Junior Českého rozhlasu coby novou četbu na pokračování první část seriálu Erben Cup. Zbylé díly následovaly v dalších dnech, aktuálně je celá série zájemcům k dispozici na příslušném webu. Celkem jde o šest pohádek Karla Jaromíra Erbena, které pro jejich nynější uvedení vtipně upravila spisovatelka, dramaturgyně a dramatička Tereza Verecká, jež s ČRo spolupracuje pravidelně.

A upravila je na míru rozhlasovým žánrům a pořadům, jež v rádiu – přinejmenším na veřejnoprávních stanicích – lze slýchat běžně. Hru s autentičností výsledku ještě podtrhuje, že kromě herců účinkují v některých pohádkách ve svých obvyklých šaržích rovněž moderátoři ČRo. V rozpětí od deseti do třinácti minut jsou tedy k dispozici politický nebo přesněji konfrontační publicistický rozhovor (Červená karkulka), dále krimi či investigativní reportáž z dějin českého zločinu (Sněhurka), pořad o vaření (Hrnečku, vař!), přenos sportovního zápasu (Otesánek), magazín pro mládež Kometa, nazvaný tak patrně podle oblíbeného komiksového magazínu z osmdesátých let (Pták Ohnivák) a podcast (O kohoutkovi a slepičce). Šíře parodovaných žánrů je dost bohatá, aby si každý našel svého oblíbence a současně postřehl, co mu chybí a co by snad stálo za pokračování série. Mohl by jím být cestopis, relace o zdraví, písničky na přání, sváteční duchovní slovo nebo zprávy včetně sportu, počasí a dopravního přehledu – ještě na jednu zrovna tak dlouhou řadu by to myslím vyšlo.

Ačkoli předestřené adaptace odvysílala stanice určená dětem, jsou určeny spíš dospělému posluchači, protože ten žertovné pohrávání si s formáty pravděpodobně ocení víc. Otázka samozřejmě je, který rámec vstupuje do kterého: zintenzivňují v daném případě kvality pohádky kvality rozhlasu, nebo je to naopak? Anebo na to každá část jde jinak? Například úvodní Červená karkulka, v níž se tazatel snaží na základě písemného pohádkového pramene dostat z vlka, jak přesně se celé neštěstí v lese odehrálo, nevyužívá k vyprávění pouze zázemí pořadu Dvacet minut Radiožurnálu, nýbrž vztahuje se k jednomu konkrétnímu vysílání a jeho jazyku: doslovnými replikami připomíná, jak loni neustál rozhovor v ČRo s Vladimírem Krocem exprezident Václav Klaus a uraženě odešel ze studia. To sportovní Otesánek je rozvolněnější – staví na hlavu rozhlasové sportovní vysílání jako celek a tematizuje onen neobyčejný a obdivuhodný um přednést živě a dostatečně dramaticky a poeticky atmosféru zápolení. Dokládá přitom, že není podstatné, o jaké zápolení jde, protože posluchače takové relace mají strhnout k poslechu zvuk řeči a zvuk prostředí. Seriál tedy celkově připomíná a podtrhuje, jak podstatnou roli v každodenním užití má jazyk – o což se ostatně snažil i sám Erben.

Zároveň je to průzkum, nakolik jsou staré texty nadčasové a použitelné v současnosti, v kombinaci s novými médii a soudobým životním stylem. Čas od času se takové snahy objeví, nejde o nový přístup ke klasice. V literatuře tytéž kejkle s pohádkami zkoušel už Josef Lada, v televizi máme z téhož ranku pohádku Ludvíka Ráži O chytrém Honzovi (1985). Ačkoli se první vydává a druhé občas reprízuje, jde přece jen o kuriozity (nikoli v hanlivém smyslu slova). Rovněž série Erben Cup, tvůrci záměrně vyslovována tak, aby snadno šla zaměnit za familiární domáckou Erbenku, je svým připoutáním k současnému způsobu rozhlasového vysílání a k současným obratům, užívaným v češtině, dílo příliš dočasné, než aby bylo nadčasové. Ale tím raději lze využít toho, že mu je dokonale rozumět a že se u něj lze dobře pobavit. Zkrátka: je to chytré pátrání, jak aktualizovat tradiční pohádky.

Erben Cup. Napsala Tereza Verecká, hrají Ivana Uhlířová, Hynek Chmelař, Jakub Albrecht, Marie Štípková, Marek Mikulášek, Jiří Pokorný, David Nyč, Veronika Ruppert a další, dramaturgie Lenka Veverková, zvukový mistr Ladislav Reich, zvukový design Jan Trojan, režie Martina Schlegelová, premiéra 25. června 2022.