Čínskému komunistickému režimu se povedlo uvěznit jedno celé etnikum bez většího povšimnutí světa. V autonomní oblasti Sin-ťiang žije zhruba deset milionů Ujgurů, jejichž většinovým náboženstvím je islám. Někdy v roce 2014 čínská vláda začala přesouvat Ujgury do „přeškolovacích“ táborů. Podle americké vlády jsou v nich umístěny až tři miliony lidí. Ti Ujguři, kteří zůstávají na svobodě, jsou podrobeni neustálému sledování a omezování práv. Čínský režim tvrdí, že je to nutné kvůli boji proti islámskému terorismu. Kritici upozorňují, že přes ujgurskou oblast má vést většina tras nové hedvábné stezky a že za čínským autoritářstvím je spíš snaha pojistit si klid ve strategické oblasti. O potlačování práv Ujgurů a o čínské mocenské politice se rozhovořila Rushan Abbasová, americko-ujgurská novinářka a aktivistka, ředitelka organizace Campaign for Uyghurs, která nedávno přijela do Prahy přednášet na pozvání spolku Sinopsis a americké ambasády.

Jaká je přesně v Číně situace kolem Ujgurů?

Celý ujgurský národ je kolektivně perzekvován. Je to kvůli naší etnicitě, našemu náboženství, ale hlavně je to proto, že jsme původní vlastníci země, která je klíčová pro Si Ťin-pchingovu novou hedvábnou stezku, která je základem pro světovou dominanci komunistické Číny. Naše domovina je branou do Střední Asie a dále do Evropy a Afriky. Komunistická vláda hledí na Ujgury jako na překážku v tomto plánu. To, co čínská vláda dnes pod záminkou islámského extremismu a války proti teroru Ujgurům provádí, je pomalá genocida. Tři miliony Ujgurů jsou indoktrinovány v koncentračních táborech. Lidé jsou tam vystaveni psychickému a fyzickému mučení a nuceni brát neznámé léky. Vše, o čem mluvím, víme díky propuštěným vězňům. Propuštěni byli jen díky tomu, že jsou to cizí občané, například Kazaši, Egypťané nebo Kyrgyzové. Nyní mluví na veřejnosti a odhalují, co se v táborech děje. Tři miliony vězňů je tam zadržováno bez jakéhokoli obvinění. Nejsou to zločinci, jsou to normální lidé jako vy nebo já.

Za co tedy čínská vláda vězní Ujgury?

Do koncentračních táborů je zavírají za obyčejné, jednoduché náboženské aktivity, na které je nahlíženo jako na islámský extremismus nebo na zakázané aktivity. Například za modlení nebo držení půstu během ramadánu nebo za vlastnění koránu nebo modlitebního koberečku. Nebo když máte verše z koránu na svém smartphonu. Nebo když máte nějakou spojitost se zahraničím, třeba když příbuzný studuje v muslimské zemi, v Turecku, Egyptě, Dubaji, Emirátech, Saúdské Arábii, nebo dokonce Střední Asii. Stačí, když jenom cestujete do těchto zemí. Zakázané je také muslimské oblečení, pro ženy hidžáb, pro muže vousy. To vše mohou být důvody, proč skončíte v koncentračním táboře. Když jsou rodiče posláni do koncentračních táborů, jejich děti jsou poslány do státních sirotčinců, kde z nich vychovávají komunisty. Jsou vychovávány tak, aby zapomněly na své náboženství a svou kulturu. V podstatě z nich vychovávají Číňany. Většinu mužů zavřou, ženy zase nutí, aby si braly etnické Číňany. Pokud dívka nebo její rodina řekne, že ne, jdou do koncentračního tábora.

Kdo přesně jsou Ujguři?

Ujguři jsou turkická minorita, která většinově vyznává islám. Ujgurština je velmi blízká turečtině, uzbečtině, kazaštině. Jsme spřízněni s obyvatelstvem středoasijských republik. Naše historie, naše etnická identita, náš jazyk, naše víra, naše kultura, to vše je velmi propojeno. V té oblasti žijeme již velmi dlouho. Kolem roku 800 př. Kr. jsme založili několik říší. Vláda nyní ničí budovy staré tisíce let, ničí mešity staré pět set, šest set let. Ničí naše dějiny. Jsme původní vlastníci té země. První čínská invaze přišla během Velké hry (soupeření Ruska a Británie o Střední Asii během 19. stol. – pozn. red.). V roce 1884, když se Rusko rozpínalo do Střední Asie a přebíralo všechny -stány, Británie se rozšiřovala z druhé strany. V podstatě Británie zaplatila tehdejší čínské vládě, aby zabrala naše území, protože se báli, že ho zabere Rusko. Stali jsme se obětí hry mocností. Ale Ujgurům se podařilo dvakrát dosáhnout nezávislosti. Poprvé v roce 1933, podruhé v roce 1944. Ale kvůli spolupráci Mao Ce-tunga a Stalina byl v roce 1949 Východní Turkmenistán pokojně předán komunistickému režimu. Takže od roku 1949 jsme součástí Číny. Historické a symbolické jméno oblasti je Východní Turkmenistán, ale od čínské okupace byla přejmenována na Sin-ťiang. To v čínštině znamená Nové teritorium. Od okupace v roce 1949 se komunistický režim neúnavně snaží perzekvovat a asimilovat Ujgury. V různých letech a různých fázích na to měl různé výmluvy. Ujgurská kultura, náboženství a jazyk vždy byly cílem. Ujgurští intelektuálové, náboženští učenci, spisovatelé vždy byli cílem.

V posledních letech se útlak nějak změnil?

Nyní je to jen extrémní verze toho, čemu byli vystaveni po celá léta. S pomocí technologií. Používají vyspělou sledovací techniku ke sledování lidí. A teď nemluvím o těch, kteří jsou v táborech, ale o normálních lidech, jako jste vy nebo já. Lidem jsou násilím odebírány vzorky DNA. Lidé jsou 24 hodin denně monitorováni. Kamery všude, checkpointy všude, stráže se samopaly na každém rohu. Jsou rozmístěny kolem škol, univerzit. Je to psychologická válka vedená proti lidem. Software na rozpoznávání tváří je všude, skenování zornic všude, kam jdete, sledování pomocí GPS na každém vozidle, dokonce umísťují QR kódy na ujgurské domy, aby mohli 24 hodin denně sledovat, kdo vchází a vychází. Je to bezprecendentní kdekoli na světě a v historii. Když to popisujete, zní to jako něco ze sci-fi dystopie. Ale tohle je dnešní realita. Číňanům to prochází před celým světem. 1984 George Orwella je dnešní realita pro Ujgury.

Řekla byste, že čínské technologické firmy jsou za to spoluzodpovědné?

Rozhodně. A nejde jen o čínské firmy. Kdokoli, kdo obchoduje s Čínou v této oblasti. Například v USA je institut, který spolupracuje na sbírání DNA vzorků. Dále společnosti, které exportují sledovací systémy. Společnost Huawei, která je přímo podporována vládou, implementuje spyware všude, v podstatě do každého telefonu. Systém, který vyvinuli ve Východním Turkmenistánu, tam nezůstane, je to pilotní program, testovací území. Exportují to do celého světa. Pokud se bude pokračovat a nikdo to nezastaví, bude to budoucnost světa. Podívejte se na Ujgury – a jaký svět zanecháváme svým dětem a vnoučatům, protože takové to bude, pokud Čínu nezastaví.

Nová hedvábná stezka je podle vás klíčová. Proč?

Jak jsem říkala, Východní Turkmenistán se nachází v epicentru tohoto plánu. Nová hedvábná stezka, tento plán Si Ťin-pchinga na světovou dominanci, začíná právě tam. Přes naši zemi šla již historická hedvábná stezka, takže je to velmi strategická lokace. Úspěch nové hedvábné stezky je podle Si Ťin-pchinga pevně propojen s Ujgury. Pokud se je podaří eliminovat, tak se podle čínské vlády eliminuje jedna z hlavních překážek stezky. Takže pokud se lidé přihlásí k projektu nové hedvábné stezky, měli by vědět, za jakou je to cenu.

Vy osobně máte nějakou zkušenost s čínskou perzekucí?

Má sestra, na kterou nesedí žádná kritéria, která jsem vám popsala, byla unesena. Moje sestra je lékařka, mluví plynnou čínštinou, nikdy necestovala do žádné muslimské země, nemáme žádné příbuzné, kteří by žili v muslimských zemích. Její jediný zločin je, že je moje sestra, že je propojená se mnou. Jsem aktivistka, která mluví o podmínkách v táborech – a za to sebrali moji sestru. Hovořila jsem o tom v rámci panelu v Hudsonově institutu. Šest dnů poté moje sestra a moje teta byly zadrženy ve stejný den. Žijí od sebe asi 1500 kilometrů, ale jen aby mi poslali zprávu, čínská vláda je obě unesla ve stejný den. Tetu prý propustili, slyšela jsem od vzdálených příbuzných, protože se radši s nikým nebavím. Nemluvila jsem se svou sestrou nebo tetou od dubna 2017, ale ani tak jsem je nemohla ochránit. Unesli ji před devíti měsíci. Nemám tušení kam. Bohužel můj příběh není jedinečný.

Jaká je mezinárodní odpověď na tuto krizi?

Jsou to velmi jasné zločiny proti lidskosti a kdokoli, kdo o tom slyší, ví, že jsou to zločiny proti lidskosti. Je to genocida. A přesto nikdo nic nedělá. Je to kvůli čínskému vlivu a čínské hrozbě, že použijí ekonomickou sílu. Není žádná odpověď, svět mlčí. Občas se objeví nějaká kritika. Turecký ministr zahraničí kritizoval Čínu v OSN. A samozřejmě americký ministr zahraničí Pompeo, tomu jsme velmi vděční, že problém neustále vytahuje, a viceprezident Pence velmi správně mluvil o realitě táborů a také senátoři Rubio a Menendez jsou velmi aktivní. Senátor Menendez velmi správně řekl, že jsou to koncentrační tábory, když čínská vláda tvrdila, že jde o přeškolovací centra. Ale kromě slov nejsou žádné reálné činy. Mohli bychom použít globální Magnitského zákon, abychom uvalili sankce na ty čínské představitele, kteří jsou za to zodpovědní. Jenže to je nemožné kvůli obchodním vyjednáváním a ministerstvo obchodu to blokuje. Vlády ostatních zemí jsou taktéž velmi bázlivé. OSN je naprosto neaktivní, protože Čína je druhý největší přispěvatel do jejich rozpočtu. Čína používá novou hedvábnou stezku a diplomacii dluhové pasti. Investuje obří částky do infrastruktury rozvojových zemí a velmi dobře ví, že jim to nikdy nesplatí. To pak používá k tomu, aby je šikanovala a umlčela. Když se podíváte na hedvábnou stezku, OSN a dluhové pasti, tak v podstatě čínská komunistická vláda je raubířem světa. Totalitarismus se šíří, aniž to někdo zaznamenává.

Co americko-čínská obchodní válka? Hraje nějakou roli v ujgurském problému?

Bohužel ne. Měli by ji využít jako páku proti porušování lidských práv. Pokud nezavřete tábor, nedostanete tuhle smlouvu. Pokud nebudete respektovat lidská práva, nedostanete další smlouvu. To by měla být hlavní páka, kterou využívá každá země.

Takže si myslíte, že dalším krokem je přenést systém, který funguje v ujgurském regionu, do zbytku Číny?

To už začalo. A nejen v Číně, ale i ve zbytku světa. Systém sociálních kreditů už používá, myslím, čtrnáct až osmnáct zemí, od Kambodže po Venezuelu. Ovlivňují svět. Pákistán se stává provincií Číny. Středoasijské země jsou ovlivňovány Čínou. V Kazachstánu je lidskoprávní organizace Atajurt. Její šéf Serikžan Bilaš byl před třemi měsíci zadržen kazašskou vládou na žádost té čínské a jeho organizace byla rozpuštěna. Takže to nezůstane v Číně. Je to pilotní program. Čínská vláda ho použije k ovlivňování zbytku světa. Použijí svou ekonomiku a obchod k expanzi. Je to závod mezi demokratickým světem a komunismem.

Český prezident Miloš Zeman je velkým podporovatelem projektu nové hedvábné stezky.

Češi ještě nedávno žili pod komunismem. Váš prezident by si měl uvědomit, že když se přihlásil k nové hedvábné stezce, když pokračuje ve spolupráci s Čínou, tak je to, jako by vedl Českou republiku zpět do komunismu.

Čínská vláda tvrdí, že tyto kroky jsou nutné kvůli boji proti islámskému terorismu, že je to součást války proti teroru.

Dva měsíce před 11. zářím čínská vláda tvrdila, že nemá žádný problém s terorismem nebo islámem. Tvořili propagandistická videa, ve kterých zvali západní země, aby investovaly ve Východním Turkmenistánu jako v bezpečném regionu. Co se pak stalo? Země, která neměla žádné problémy s terorismem nebo islámem, se najednou přes noc, po 11. září, stala obětí islámského terorismu. Je to prostě záminka pro Čínu, jak ještě tvrději perzekvovat Ujgury. Samozřejmě že se stalo několik incidentů. Nechci to bránit, ale každá společnost má své zločince. Několik incidentů neopravňuje Čínu, aby stíhala celý národ jako islámské extremisty nebo teroristy a kolektivně ho trestala. Neopravňuje to k uzavření tří milionů lidí v koncentračních táborech.

Kdy začala stavba těchto táborů?

Podle expertů a návštěvníků regionu to začalo v roce 2015. Čchen Čchüan-kuo není začátek. Čchen Čchüan-kuo je stranický tajemník, kterého přivezli z Tibetu (kde proslul jako expert na potlačování vzpurných oblastí – pozn. red.). Poté, co přijel, tak se to opravdu zhoršilo, ale začalo to rok před jeho příjezdem. Svědci říkají, že začali vozit jejich příbuzné na přeškolování už v roce 2015. Ale tehdy používali bývalé školy přebudované na tábory. Za Čchen Čchüan-kua v roce 2016 začala výstavba samotných táborů. V dubnu 2017 se to opravdu zhoršilo, když začali masivně zatýkat. Čtvrti a oblasti dostaly kvóty na zatýkání. Například v jednom kraji, kde žije 10 000 lidí, dostali za úkol jich pozatýkat 4000. Máme lidi, kteří tam tehdy jeli a bavili se s ujgurskými policisty. Říkali, že nemají již koho zadržet. Že zůstali už jen babičky a dědečkové. Poté začali svolávat lidi zpět. Ujguři hodně cestují, hodně obchodují. Po celé Číně mají restaurace a malé obchody s kebabem. Čínská vláda je začala povolávat zpět, aby je mohla zatknout a naplnit kvóty.

Co víme o podmínkách v táborech?

Podle bývalých zadržených je to horší než vězení, protože ve vězení vás vyslechnou a pak vás nechají být. Ale v táborech jste podrobeni čtyřiadvacetihodinové indoktrinaci. Nedá se tam spát. Cely jsou tak přeplněné, že si nemůžete lehnout a usnout, takže se spí na směny. V malé místnosti je třeba sto lidí. Takže padesát lidí spí, pak jdou na indoktrinaci, kde musejí číst a vštěpovat si komunistické poučky ze stranických učebnic. Zbytek je uzavřený v té místnosti, kterou otevírají jednou za čtyři hodiny, aby mohli na záchod. Lidé nedostávají dostatek pití, takže jsou dehydrovaní, je tam špatná hygiena, fyzické a psychické týrání, spánková deprivace a deprivace z nedostatku jídla. Lidé dostávají pouze 600 kalorií na den. Takže je to opravdu špatné. Nutí je, aby si brali neznámé léky. Protože se nyní objevují zprávy o táborech, tak vězně rozmísťují do vězení ve zbytku Číny, kde je nechávají umřít. Musejí být v metrových klecích, ve kterých se nemohou ani postavit, nesmějí ven. Ostatní čínští vězni, i vrazi, mohou aspoň na hodinu denně na vzduch, trochu se protáhnout. Ale Ujgury drží v klecích a dávají jim jen jedno malé jídlo denně. V podstatě je trýzní k smrti. Takto bylo přesunuto asi 500 000 lidí.