Komentář Daniela Kaisera

Strana Helmuta Schmidta a Gerharda Schrödera se radikalizuje doleva

Komentář Daniela Kaisera
Strana Helmuta Schmidta a Gerharda Schrödera se radikalizuje doleva

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Před měsícem se v Praze na fakultě sociálních věd konal obzvlášť povedený workshop pro novináře. Školitel byl z univerzity v Darmstadtu, cílem bylo naučit české novináře, jak pojímat klimatickou krizi a jak ji co nejpůsobivěji nebo nejhysteričtěji, záleží na úhlu pohledu podat českému čtenáři. Za to, že takové akce už i na našich univerzitách jdou téměř vždycky jedním, pokrokovým směrem, má odpovědnost konkrétní vedení škol. Avšak tito organizátoři konformity mají polehčující okolnost. Nebýt partnerů zvenčí, většina takových akcí se prostě neuskuteční. A ti partneři zvenčí jsou ve svém celku uniformní stejně jako univerzity. Zmíněný workshop podpořila pražská pobočka Nadace Friedricha Eberta.

Je to malá ukázka, jak německá politika může vytrvale, kousek po kousku, ovlivňovat dění u nás. Nadace Friedricha Eberta je nadací Sociálnědemokratické strany Německa (SPD), která prochází těžkou krizí a na dramatický úbytek voličstva reaguje kombinací kulturních válek a posunu vlevo v ekonomické a sociální politice. Tento víkend členstvo ve stranickém hlasování volilo nové vedení.

Musel vyhrát pár muž–žena (už to ukazuje odtrženost od světa, ale budiž), vyhrál nakonec ten levicovější, v tomto případě můžeme snad přímo sáhnout po dryáčnickém slovu levičáčtější, a méně známý pár. Jména Saskia Eskensová a Norbert Walter-Borjans před víkendem nic neříkala podstatné většině Němců, natož českému čtenáři. Jsou to dvě starší osoby, pán byl ministrem financí v největší spolkové zemi Severní Porýní – Vestfálsko a přímočaře tam porušoval ústavní dluhovou brzdu. Paní je dosud řadová poslankyně parlamentu, do dění na celostátní úrovni zatím výrazněji nepromluvila. Nicméně když se podíváme na její zázemí – kromě SPD je i v Greenpeace, v německé sekci Unie evropských federalistů a podobně –, známe asi i její názory. Nové vedení naznačuje, že by SPD mohla odejít z vlády Angely Merkelové, pokud se nezvýší minimální mzda a taky nedávno přijatá uhlíková daň, pokud se nepřijmou další velké investice do infrastruktury i za cenu rozpočtového schodku a podobně. Zdá se, že všechny programové oběti křesťanských demokratů a posun CDU vstříc sociálním demokratům z jejich pohledu téměř nic neznamenají. SPD, kdysi masová strana v posledních letech s preferencí přes 15 procent, jen když se zadaří, jako by se vnitřně chystala na budoucí tvrdě levicové koalice: se Zelenými a stranou Die Linke, což jsou nástupci SED Ericha Honeckera. Bývalí komunisté už nejsou tabu ani pro některé politiky CDU, natož na levici.

Proč by nás vývoj sociálních demokratů v Německu měl zajímat? Jako součást širšího vývoje v EU i západním světě jako takovém. Znamená to, že německé blouznění o záchraně klimatu není zatím u konce, ale že jestli něco, bude se nastavovat, což je zlá zpráva pro nás jako členskou zemi Evropské unie. Na Západě obecně se nejslovutnější strany tradiční levice poslední dobou radikalizují, vracejí se k některým socialistickým nápadům pro hospodářství, přičemž si ale ponechávají genderovou i zelenou komponentu. Tu část jejich voličů nestráví a uteče jim k tzv. populistické pravici. Což zase dál vybudí bojovníky proti populismu a fašismu, takže zahájí nové kolo kulturních válek, a tak to jde pořád dál.

Po této cestě už německé sociální demokraty předešla Demokratická strana v Americe nebo labouristé v Británii. Ti jdou do voleb za necelých deset dní se slibem vyšších daní, částečného vyvlastňování a šikanování soukromých firem, které by se zdráhaly upsat klimatické a genderové ideologii.

Klíčová otázka příštích let pro celou západní Evropu zní takto: povede posun levých centristů doleva k tomu, že se konzervativci na levý střed přestanou fixovat, vrátí se v programatice o nějakých dvacet let nazpátek a připustí možnost spolupráce s rozumnější částí tzv. populistického hnutí? V Německu by to znamenalo spolupráci CDU a Alternativy pro Německo, něco dnes zdánlivě nepředstavitelného. Při výhradách k některým národovcům v AfD je to poslední možnost pro rozumnou politiku v Německu, a tedy i  v EU, tak se poměry v posledních letech vyhrotily.

2. prosince 2019