KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

Austrálie a Nový Zéland odpískaly „zero covid“ strategii

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
Austrálie a Nový Zéland odpískaly „zero covid“ strategii

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Když se v předjaří roku 2020, v době, kdy obvykle člověk prská a kašle jen kvůli běžnému nachlazení nebo staré známé chřipce, začal do světa šířit covid-19, různé země na něj zareagovaly různým způsobem. Česká republika, nacházející se uprostřed hustě osídleného kontinentu, si nemohla dělat velké naděje, že epidemii ujde. Zato Austrálie a Nový Zéland, dva relativně geograficky izolované státy, mohly přijmout strategii „zero covid“ jako uskutečnitelnou – a také tak učinily.

Obě země se od zbytku světa oddělily téměř neprodyšnou zdí, letecký provoz poklesl na minimum a „venku“ zůstali i mnozí australští a novozélandští občané, které začátek krize zastihl mimo domov.

Izolace protinožců od zbytku světa nepochybně oběma státům ušetřila tisíce, snad desetitisíce životů, které by si jinak epidemie nejspíš vyžádala. Vedla ale zároveň k sérii značně nepopulárních opatření, dlouhých a striktních lockdownů, kdykoliv se někde objevil jednotlivý případ.

Nejdelší kumulativní lockdown postihl velkoměsto Sydney: 245 dní během roku a půl, zhruba polovina veškerého času, který za tu dobu uplynul. Další velkoměsto, Melbourne, si odtrpělo šest lockdownů o srovnatelné délce.

Pocit izolace vedl oba jinak velmi vyspělé státy k tomu, aby ve věci očkování postupovaly jen pomalu. Zatímco těžce postižené státy jako Izrael a Velká Británie vyvinuly ohromné úsilí, aby se k vakcínám dostaly co nejdříve, ve vzdálené Oceánii nebyl dojem naléhavosti tak silný. Strategie byla jasná: nějak to přežijeme stranou, daleko od epicenter zuřící nákazy. Ale neměla žádný jasný konec.

Varianta delta nakonec prorazila zavřené brány. Je příliš snadno přenosná na to, aby se dala udržet venku. A oba státy jsou na proražení bran připraveny jen částečně. Míra proočkovanosti je u nich nižší než v Turecku a srovnatelná s Brazílií. A místní obyvatelstvo, které zažilo mnoho otravných lockdownů, ale žádné velké umírání, potřebuje o něco více přesvědčování k tomu, nechat se naočkovat.

Obě vlády, australská i novozélandská, už akceptovaly novou situaci a strategii „zero covid“ prohlásily za oficiálně skončenou. Austrálie otevře svoje mezinárodní hranice na sklonku roku, kdy je na jižní polokouli léto. Nový Zéland zatím termín neohlásil, ale bez spojení s Austrálií by se malému národu fungovalo jen těžko, takže se asi bude muset přizpůsobit. Podobný odklon od nulové strategie oznámilo Thajsko, Vietnam nebo Indonésie.

Tím zbývá jen jedna velká a významná země, která se strategie „zero covid“ drží i nadále. Je to Čína, která je ochotna kvůli jednomu nakaženému dělníkovi zavřít celý přístav a zavedla velice striktní hromadné testování obyvatelstva. Ta se zatím nulové tolerance vzdávat nehodlá.

Bude to velký souboj. Na jedné straně jediný stát světa, který je schopen masově mobilizovat desítky milionů členů strany ke kolektivnímu úsilí, a kdyby nad deltou zvítězil, získal by tím určitou mezinárodní prestiž. Na druhé straně virus, který zmutoval do fantastické přenositelnosti a nikde jinde na světě se jej na uzdě udržet nepodařilo. A do toho všeho přichází studený podzim a ještě studenější zima.

Osobně se zdržím jakýchkoliv sázek.