Daně se sníží podstatně méně, než se zdá

Volební hypermarket za stovky miliard korun

Daně se sníží podstatně méně, než se zdá
Volební hypermarket za stovky miliard korun

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Začala volební kampaň, která spojí letošní volby krajské a sněmovní napřesrok. Bude rekordně dlouhá a podle všeho rekordně drahá. Andrej Babiš se rozhodl využít koronavirové krize a pojímá kampaň jako velký volební hypermarket, ve kterém hodlá utratit stovky miliard korun daňových poplatníků. Prodá je pod hesly vyšší důchody, nižší daně. K tomu výrazně vyšší podpora v nezaměstnanosti, která nese krycí název Antivirus. To vše dohromady vyjde na stovky miliard. Místo aby Andrej Babiš řešil restart ekonomiky po koronavirovém vypnutí a prudkém pádu a pokoušel se vytvořit prostředí pro nový model ekonomiky, který bude schopen v příštích letech živit, soustřeďuje se na distribuci peněz svým voličům.

I velmi nevýrazného guvernéra České národní banky Jiří Rusnoka tím vyprovokoval k nejrazantnějšímu politickému komentáři, jaký si v tomto ohledu velmi zdrženlivá centrální banka dovolila od chvíle, kdy se v roce 1997 tehdejší guvernér Josef Tošovský převtělil v politika. „Vláda minimálně nesnižuje nejistotu v ekonomice. Chrlí nápady ve spojitosti s nějakým politickým cyklem. Dělají se věci, které vypadají líbivě. Je ale třeba zajistit do budoucna přiměřenost veřejných financí s ohledem na nejistý ekonomický vývoj. Je třeba, aby se vláda soustředila na několik málo věcí, které mají zmenšit nejistotu, a ne řešit spoustu věcí.“ Kritiky guvernéra ČNB si všimla i finanční agentura Bloomberg, která se běžně detailům z české politiky příliš nevěnuje.

Rusnok napadl především aktuální vládní návrh, který se tváří jako snížení daní z příjmů, ale fakticky uleví jen některým skupinám. Mezi dvěma třetinami lidí vydělávajících méně než průměrný plat, který aktuálně dosahuje 34 287 korun, ušetří jen ti, kdo žijí singl a nemají ženu a děti. Skutečně uspoří lidé s výrazně nadprůměrnými příjmy. V této kategorii nejen singlové, ale i ti, kdo mají manžela či manželku a děti. Česko už dnes patří k zemím, kde lidé s podprůměrnými příjmy a rodinou platí výrazně nižší daně než aktuálních 15 procent, které Andrej Babiš navrhuje.

Lidé s nízkými platy neušetří

A přestože Babišův vládní partner, sociální demokracie Jana Hamáčka, chtěl snížit daně především lidem s nižšími příjmy, sníží je hlavně těm s nadprůměrnými. Babiš s Hamáčkem nejspíš počítají s tím, že voliči bude stačit hezký slogan s 15 procenty na Facebooku nebo billboardu a už nebude řešit skutečný dopad na svou peněženku. Guvernér Rusnok to popsal dost trefně. „Všichni se předhánějí, jak chtějí daně snižovat v zemi, kde se skoro žádné daně z příjmů už neplatí. Daň z příjmů v kontextu české daňové soustavy by se měla zvyšovat, a ne snižovat, protože ji máme extrémně nízkou. V kontextu Česka je to zbytečně řada vyhozených desítek miliard korun,“ řekl guvernér. Snižovat by se podle něho mělo sociální pojistné, které celkově prodražuje práci. Takový krok by skutečně výrazně zvýšil čisté příjmy všem lidem. To ale Babiš odmítá, přišlo by to na tak vysokou částku, u které se i on sám obává, že by mohla rozvrátit veřejné finance. Proto přichází s plakátovým návrhem na snížení daně z příjmu.

Vláda už se dohodla, že od příštího roku by daň z příjmů měla klesnout ze současných 20,1 na 15 procent. U příjmů nad čtyřnásobek průměrného platu, zhruba 140 tisíc hrubého měsíčně, zůstane zachována druhá daňová sazba 23 procent. Celá operace se odehrává pod klišovitým a nesrozumitelným sloganem zrušení superhrubé mzdy. Daň z příjmu se dnes nepočítá z hrubého platu, který má člověk uvedený v pracovní smlouvě, ale z částky, k níž se připočtou ještě odvody, které za zaměstnance platí zaměstnavatel; dosahuje to 28 procent. Vláda Mirka Topolánka po roce 2006 změnila výpočet tímto stylem, aby lidé viděli, jak obrovské jsou odvody zaměstnavatele, což není nic jiného než skryté daně. Nápad se bohužel nedotáhl do konce, protože do pracovních smluv už se tuto částku prosadit nepodařilo. Cílem bylo, aby lidé viděli, kolik si skutečně stát za jejich práci na daních bere. Inspirací tehdy bylo Dánsko, kde je vidět úplně všechno. Žádné skryté odvody tam nejsou.

To, že velká část lidí vůbec žádné příjmové daně neplatí, bohužel není většině voličů známo. Odvody daní a pojistného jim splývají. Vědí, jaký mají hrubý plat v pracovní smlouvě a kolik jim chodí každý měsíc čistého na účet. Daňové přiznání za ně dělá mzdová účetní ve firmě nebo na úřadě. Takže se snadno uloví na slib poklesu sazby příjmové daně z 20,1 na 15 procent.

Vůbec nejlepší studie srovnávající výšku daní v nejvyspělejších zemích světa Taxing Wages 2020 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) to ukazuje velmi jasně. Svobodný člověk bez dětí a manželky, který má příjem na úrovni dvou třetin průměrného platu (u nás aktuálně 22 629 korun), zaplatí na dani z příjmů 11 procent. Ten, kdo má stejně vysoký plat a má ženu bez vlastního příjmu a dvě děti, už žádnou daň z příjmů neplatí. Naopak mu stát na bonusu na děti doplatí ještě 6,5 procenta jeho hrubého platu. Jeho sazba daně z příjmů je záporná, minus 6,5 procenta. Žádné daně neplatí ani ten, kdo má plat na úrovni průměru, 34 287 korun hrubého měsíčně, ženu nebo muže bez vlastního příjmu a dvě děti. I on nakonec dostane od státu na bonusu ještě 3,8 procenta svého příjmu. Jeho daň z příjmů je tedy minus 3,8 procenta hrubého platu. A to už jsme u nejbohatší třetiny společnosti.

Člověk, který má průměrný plat necelých 35 tisíc korun a jehož manžel nebo manželka vydělávají 23 tisíc měsíčně, platí daň 5,8 procenta. Ten, kdo má dvě děti, průměrný plat 35 tisíc a jeho manžel či manželka vydělávají také 35 tisíc korun měsíčně, odvádí daň z příjmů 8,1 procenta. Ze srovnání je vidět, že babišovské snížení sazby daně z příjmů by nikomu z těchto lidí nepomohlo. Vůbec nic nepřinese nejen rodinám s nízkými příjmy, ale ani těm s průměrnými příjmy. Těch, kdo žijí osamoceně bez partnera a dětí, je přitom v produktivní generaci, která pracuje, jen málo. Je to snížení daní pro singl osoby s vyššími příjmy. Všechny tyto rodiny, které jako modelové ukazuje OECD, mají už dnes daňovou sazbu nižší než Babišem nabízených 15 procent. Nic jim nepřinese. Primitivní kalkulačky, které se objevují na různých webech, bohužel na rozdíl od precizních výpočtů dopadů daní ekonomů z OECD na konkrétní rodiny neukazují realitu.

Na Babišově návrhu neušetří ani singl, který pracuje za průměrný plat (tedy oněch necelých 35 tisíc hrubého měsíčně). Jeho aktuální daňová sazba, kterou skutečně platí, je 14 procent. Velmi málo ušetří dokonce i ten, kdo má plat výrazně nadprůměrný, vydělává 57 259 korun, částku o dvě třetiny převyšující průměrný plat. Ten dnes na daních státu odvádí 16,4 procenta svých příjmů. Po Babišově snížení ušetří 1,4 procenta.

Zdroje tu nejsou

A to už se bavíme skutečně o velmi úzké vrstvě společnosti. Pro lepší představu. Plat nad 52 tisíc má 15,3 procenta zaměstnanců. Víc než 78 tisíc korun měsíčně vydělávají podle statistiky Českého statistického úřadu necelá čtyři procenta lidí. To je zhruba vrstva, kde Babišovo a Hamáčkovo snížení daní skutečně výrazně pomůže. Je to Babišova snaha přetáhnout tuto vrstvu voličů opozičním stranám, především ODS a Pirátům. Právě je totiž podle průzkumů volí dobře vydělávající lidé. U Pirátů jsou to hlavně mladí singlové. Andrej Babiš tady fakticky chystá snížení daní z příjmů pro voliče občanských demokratů a Pirátů.

I přesto, že na dani ušetří jen některé vrstvy zaměstnanců, přijde to podle odhadů ministerstva financí minimálně na 74 miliard korun ročně. Ministryně Alena Schillerová přiznává, že vůbec netuší, kde by ty peníze jinde ušetřila nebo seškrtala. Nižší daně se automaticky přetaví ve vyšší schodek rozpočtu. „Já samozřejmě neumím říct, a říkám to otevřeně, že to vezmu tady a tímto výpadek příjmů vyrovnám. Prostě my jsme v situaci, kdy se nacházíme v bezprecedentní krizi, která se dá srovnat jenom s 30. lety minulého století,“ přiznává ministryně financí pro iDNES.cz. Rovnou říká, že na obří schodky rozpočtu za volební taháky je potřeba si zvyknout jako na realitu. „Je to investice do spotřeby, vrátí se to ne hned, ale postupně v dlouhodobém ekonomickém růstu. Podpoříme spotřebu, lidé se nebudou bát utrácet, získají rychlý efekt a postupně se to bude vracet. Bude to samozřejmě na úkor toho, že v těch příštích letech ten schodek ještě bude vyšší.“

Kdyby vláda skutečně chtěla snížit všem daně, šla by dolů se sazbou sociálního pojištění. To na rozdíl od daně z příjmů funguje jako rovná daň a není v ní vůbec žádná progrese, slevy ani bonus. Všichni s platy až do 140 tisíc korun hrubého měsíčně odvádějí na sociálním pojištění stejně. Celkem 31,5 procenta svého platu. Přímo na výplatní pásce ale vidí jen 6,5 procenta. Dalších 25 procent je ta skrytá daň, kterou platí zaměstnavatel. To je ta vysoká zátěž práce, o které mluví také Rusnok. Nad 140 tisíci začíná strop, od něhož už se sociální pojištění neplatí. Zatímco daň z příjmů, se kterou chtějí teď Babiš s Hamáčkem hýbat, je u nás na evropské poměry nízká, sociální pojištění je čtvrté nejvyšší v celé Evropské unii.

Politici ze všech stran se na jeho výši už dlouhé roky bojí sáhnout. Oficiálně to vysvětlují tím, že to nejde, protože se právě z něj financují důchody. To je ale fikce. Česko žádný speciální důchodový účet nemá. Peníze, které se na pojistném vyberou, míří do rozpočtu úplně stejně jako peníze z daní. Nemají žádné speciální označení. Nikde není žádný zákon, že z pojistného se mohou platit jen důchody. Když se vybere víc, než se vyplatí v konkrétním roce na důchodech, přebytek se nikde nešetří. Utratí se v rozpočtu za jiné věci. Když se naopak vybere méně, důchody se doplatí z daní. Politici se bojí sociální pojištění snižovat proto, že je to největší zdroj rozpočtu. Celkové výdaje rozpočtu letos dosáhnou 1377 miliard korun. Na sociálním pojištění se má vybrat 538 miliard korun. Na daních z příjmů fyzických osob 130 miliard korun. Sociální pojištění je víc než čtyřikrát tučnější zdroj rozpočtu. Kdo by ho chtěl snížit, musel by už v rozpočtu skutečně škrtat, aby ho nerozvrátil. A to Andrej Babiš před volbami určitě dělat nebude.

Kdyby chtěli Babiš s Hamáčkem těmto lidem skutečně snížit daně, mají vedle sociálního pojištění ještě jednu elegantní možnost. Zvýšit slevu na dani, čímž se lidem s podprůměrnými platy automaticky zvýší také daňový bonus na děti. Jejich záporná daň bude vyšší a stát jim bude doplácet víc peněz. Sleva na dani se nezvedla už od roku 2008. V té době průměrný plat dosahoval 23 542 korun hrubého měsíčně. Za těch dvanáct let se zvedl víc než o polovinu, na současných téměř 35 tisíc korun.

Tím, že stagnovala sleva na dani, se velmi výrazně zvyšovaly skutečné daně. Říká se tomu studená progrese. Kdyby se měla udržet výše daní, musela by se sleva zvedat stejně rychle jako průměrný plat. Dnes by dosahovala zhruba 37 tisíc korun ročně. Jenže se stále drží na těch 24 840 korunách. Každý rok se tak zvedají daně všem, kdo je platí. A nejvíc lidem s nejnižšími příjmy, u nichž hraje sleva větší roli než u těch, kdo vydělávají víc. Opozice ve sněmovně se zrovna ve chvíli, kdy Babiš ohlašoval snížení daní, marně snažila daňovou slevu zvednout. Babišovci a sociální demokraté byli proti. Přitom je to vůbec nejjednodušší cesta, jak daně snížit.

8. září 2020