Lidovci zažívají těžké časy, když vyklízejí pozice v zastupitelských orgánech všeho druhu a opět se propadli ke hranici zvolitelnosti do sněmovny. Dobře na tom ale není ani republika, kde jedinou alternativu pro vládu představuje trestně stíhaný oligarcha. Když o víkendovém sjezdu našli lidovci naději do příštích let v osobě nového předsedy Marka Výborného, je to v jistém ohledu dobrý signál také pro republiku.

Nástup nového předsedy byl suverénní, když protikandidáta Mariana Jurečku porazil rozdílem třídy. Všichni na sjezdu rozuměli, proč se tak stalo. Jurečka jako dosavadní první místopředseda měl sice zásluhy na tom, že se křesťanská strana vrátila roku 2013 do sněmovny, ovšem spolu s tím nese odpovědnost za to, že vstoupila do vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD), kde byl vicepremiérem oligarcha Babiš a která právě Babišovi posloužila jako odrazový můstek k volebnímu triumfu v roce 2017.

„Věděli jsme, že nás to zničí, nemohli jsme však dělat nic jiného,“ vysvětlují obvykle svůj manévr z roku 2013 sociální demokraté a obdobně zdůvodňují svou chybu a svůj následný propad ve sněmovních i komunálních volbách lidovci. Na tomto bezpochyby upřímném vysvětlení zaráží jistá iracionální nota, kterou může pozorovatel zvenku hodnotit také jako pokrytectví. Přijal jsem vysokou funkci, ve skutečnosti to ale byla oběť. Ovšem zatímco sociální demokraté tento svůj postoj po roce 2017 ještě prohloubili úvahou Jana Hamáčka, podle níž jsou poslední hrází na ochranu právního státu před trestně stíhaným premiérem, vystoupil kandidát Výborný na sjezdu lidovců s úplně jiným projevem na téma účasti ve vládě s Babišem.

„Vstoupili jsme do vlády s koaličním partnerem, kterému jsme pomáhali s dotacemi biopaliv, mlčeli k jeho zasahování do médií, tolerovali jsme jeho dotační podvod a nakonec spolkli i daňový fígl s dluhopisy. Takto se nechová hodnotová strana,“ řekl Výborný, který posléze s náskokem vyhrál předsednickou volbu. Mohl se vyjádřit ještě razantněji a třeba upozornit, že lidovci schovaní za rétorikou oběti pomohli oligarchovi uskutečnit delikátní operaci, při níž úspěšně propojil svou ekonomickou moc s politickou mocí. V každém případě delegáti sjezdu přijali Výborného přednášku jako reflexi toho, co učinili v minulých letech. Tím spíše, když jeho volbou zároveň odmítli kandidáta Jurečku, který byl jako ministr Sobotkovy vlády protagonistou na poli zemědělství, kde se Babišův Agrofert propojil se státem nejhlubšími vazbami.

Kam míří nový předseda

Na Výborného výrocích není ani nejdůležitější, že se vymezil proti Babišovi. Sám na to také upozornil. „Dlouhodobě tvrdím, že žádná antipolitika – Antibabiš nebo Antizeman – v Česku nefunguje a fungovat nebude,“ prohlásil. To je úplná pravda. Vzestup Babiše není jádrem ponížení tuzemské demokracie, podstatnější je výpadek zdravého rozumu, který postihl debatu o veřejných záležitostech. Vysávání státu se svého času označovalo za prospěšnou privatizaci a někdy se tak označuje dodnes, snaha jedné vlády zasáhnout proti korupci skončila jejím panoptikálním svržením od státních zástupců, kterým stejná vláda uvolnila ruce, boj proti ovládnutí politiky ekonomickými zájmy se uzavřel volbou politika, který tento trend dovršil, kapitulantství se začalo označovat za oběť ve jménu veřejných zájmů a tak by se dalo pokračovat.

Když teď politik shrne selhání minulých let slovy „Takto se nechová hodnotová strana“, pak to neznamená nic menšího než návrat zdravého rozumu. Nový předseda zároveň vypočetl několik věcných úkolů, které může strana odkazující na rozum a hodnoty vyřešit, včetně pozice rodiny ve společnosti, důchodů a zadluženosti obyvatelstva, se kterými si současná reprezentace očividně neví rady. Třeba jde o jednu z prvních vlaštovek racionální politiky, kterou si záhy osvojí i další partaje, i když teď ztrácejí soudnost pod náporem populistických emocí zvenku i zevnitř strany.

Lidovci se pohybují ve vládních kruzích, případně v kruzích, co mají k vládě blízko, už desítky let, a stali se proto terčem mnoha kritiků. Základem každé kritiky jsou pochyby o věrohodnosti toho, co KDU-ČSL prohlašuje a jak se tváří. Vždy se prezentovala jako strana slušných lidí, těžko však šlo uvěřit, že všichni lidovci jsou slušní. Na brněnském sjezdu svůj obraz rozšířili a prezentují se zároveň jako strana zdravého rozumu. Na tom je nejvíc přesvědčivé přiznání, že se tak v uplynulých letech vždycky nechovali. Udělali jsme chybu, teď jsme však svou chybu poznali a vracíme se zpátky. Návrat ztraceného syna není nadarmo jedním z nejpopulárnějších biblických příběhů.