Jak se správně nevměšovat

Jak se správně nevměšovat

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Nový americký velvyslanec Richard Grenell se v Německu zatím moc neohřál, ale hned způsobil diplomatické zemětřesení. A to doslova, protože německé ministerstvo zahraničí se oficiálně obrátilo na Spojené státy s žádostí o vyjasnění.

Z Grenella měly progresivní síly nejprve radost, protože je přiznaný homosexuál. Úsměv se z jejich tváří ztratil po jeho rozhovoru pro americký Breitbart. V něm se svěřil, že by rád podporoval konzervativní politiky napříč Evropou.

„Myslím si, že existuje ohromná vlna konzervativní politiky, která se vzedmula kvůli neúspěšné politice levice. O tom není pochyb a pro mne je to vzrušující doba,“ řekl. Do minulosti odchází malá elita, „která lidem říkala, že nemají šanci vyhrát, a vysmívala se jim“. Podle Grenella je čas na konzistentně konzervativní politiku v oblasti daní, migrace a boje proti byrokracii. To vše by se mělo zaměřit na „obyčejné pracující lidi, mlčící většinu“. Složil poklonu rakouskému kancléři Sebastianu Kurzovi a prohlásil se za jeho fanouška.

Reakce byla ostrá. Místopředseda německé SPD Thorsten Schäfer-Gümbel: „Evropští občané a občanky si nenechají od Trumpova vazala říkat, jak mají volit. Americký diplomat, který se takto vměšuje do demokratického boje, prostě nemá na svém místě co dělat.“ Poslanec CDU Andres Nick: „Grenellův čas v této zemi může rychle vypršet.“ Velvyslancova slova mu evokovala „špinavý jazyk připomínající dvacátá a třicátá léta“. Martin Schulz: „Grenell se chová jako pravicově extremistický koloniální důstojník.“ Podle Anny Applebaumové dal právě najevo, že by chtěl svrhnout současnou německou vládu.

Grenell se ohradil, že nepodporuje žádné konkrétní strany, a vyzval německá média a politiky, aby mu do úst nevkládali to, co neřekl. K jeho cti slouží, že svá slova nepopřel ani neodvolal, jak by se dalo očekávat, ale postavil se za ně, což je v době apologismů osvěžující závan. Člověk může změnit své názory, ale těžko v horizontu pár hodin či dní.

Kritika by dávala smysl, pokud by působení velvyslanců Obamovy éry bylo tak ideově neutrální, jak má být to Grenellovo – jenže nebylo. Podpora hnutí a aktivit spojených s velmi konkrétní vizí společnosti byla nezbytnou součástí politické diplomacie i v Česku. A nejde jen o tu nejviditelnější podporu festivalu sexuálních menšin Prague Pride a nespočtu dalších aktivit LGBT komunity.

Jak jinak než jako vměšování lze interpretovat podporu amerického velvyslanectví skupinám, které rozjely protikorupční hysterii, a nesou tak podíl na úspěchu známého bojovníka proti korupci Andreje Babiše? Jejich působení bylo od začátku problematické a v části politického spektra vnímané jako kontroverzní, přesto Andrew Schapiro zaštiťoval jejich akce, které se konaly rovněž v prostorách ambasády, a velvyslanectví protikorupční aktivisty například z Rekonstrukce státu i financovalo. Šťavnaté plody z někdejších výhonků sklízíme dnes v podobě vlády s trestně stíhaným premiérem a komunisty. 

Podobně jako v případě Grenella také v případě Schapira za jeho jmenováním stály nadstandardní vztahy s prezidentem Obamou – to je ostatně běžná praxe nejen v USA. Těžko by si jej však někdo dovolil nazvat jeho vazalem, přestože neudělal pravděpodobně nic, co by bylo s politikou Baracka Obamy v sebemenším rozporu. To je v pořádku, ale tvrdit, že aktivně neprosazoval žádnou agendu? Může to někdo brát vážně? Kdyby se chtělo kritizovat, ústřelů by se našla pěkná řádka. 

V Maďarsku svého času chargé d’affaires David Kostelancik otevřeně kritizoval vládu Viktora Orbána a nabízel přímo variantu „financování objektivních médií“. Byl za to předvolán ministerstvem zahraničí, které to označilo za politickou intervenci. Kdyby s něčím podobným přišel Grenell, že zafinancuje nějaký takový německý Breitbart, jeho angažmá skončilo dříve, než začalo. A to je mediální mainstream v Německu kompaktnější než v Maďarsku, kde mnohá média odsoudila zbytečně agresivní rétoriku a podezřívavost maďarské vlády, zatímco v Německu se patrně nenašel nikdo, kdo by plán podporovat konzervativní agendu nepovažoval za pokus o puč ve prospěch AfD.

7. června 2018