Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih

Vítej zpátky, politiko!

Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih
Vítej zpátky, politiko!

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Peter Pomerantsev ve své knize Nic není pravda a všechno je možné popisuje, jak jedna z hlavních ruských televizních stanic organizovala hlasování o největšího hrdinu Ruska. Jenže „když začnou do Jména Ruska přicházet hlasy veřejnosti, znepokojení producenti zjišťují, že vyhrává Stalin. Musejí zmanipulovat hlasování, aby vyhrál Alexandr Něvský, polomytický středověký válečník narozený pravděpodobně v roce 1220“.

Není důvod o tom pochybovat – Pomerantsev v televizním byznysu pracoval a Rusové ostatně automaticky předpokládají, že v televizi je zmanipulované všechno včetně nepolitických reality show. Čtenář si na tu epizodu z knihy z roku 2014 mohl vzpomenout minulý týden, když se i k nám donesla zpráva, že britský deník Guardian raději zrušil svou internetovou anketu o osobnost roku, protože v ní s převahou vedla spisovatelka J. K. Rowlingová, která, jak známo, byla zrušena. Kdo je tu vlastně horší, Rusko, nebo Západ, mohl se čtenář ptát.

Až na to, že vůbec nevíme, že se to stalo. Guardian neorganizoval žádné hlasování, jen vyzval čtenáře, ať mu na osobnost roku posílají tipy. A formulář k tomu určený později deaktivoval. Z toho někteří lidé na sociálních sítích dovodili, že Guardian akci zrušil, protože vyhrávala Rowlingová. Nikde žádné hlasování vidět nebylo a nikdo z těch, kdo zprávu šířili, ani netvrdil, že má nějaký zdroj uvnitř Guardianu, od kterého by se o hrozícím skóre a následném rozhodnutí redakce dověděl. Prostě to jen tak napsali. Později to dokonce napsaly i nějaké weby tvářící se jako zpravodajské, ale ani ony neuváděly jiné zdroje než ty lidi na Twitteru.

Což neznamená, že se to stát nemohlo. Každá instituce v západním světě by měla vědět, že nesmí pořádat žádnou veřejnou anketu s otevřeným koncem, nejpozději od roku 2016. Tehdy byla takto britská vláda přinucena pojmenovat novou antarktickou výzkumnou ponorku Boaty McBoatface. Většině lidí stačí vidět, jak se dítě spálilo o roztopená kamna, ale někteří si na ně musí sáhnout sami. Takže budeme dál svědky podobných epizod. I když to nebyl případ Guardianu.

Příkladem těch, kdo si na kamna potřebují sahat zas a znova, jsou lidé věnující se tzv. factcheckingu a boji proti fake news a s nimi synchronizovaní novináři. Nikdy nepochopí, jak v éře mnohonásobně zrychleného informačního cyklu, nad nímž ztratili kontrolu, komunikace funguje.

Miloš Zeman to pochopil výtečně a nedávno to opět ukázal. Ve svém svatoštěpánském projevu tvrdil, že Evropská unie zakázala po roce 2030 topení zemním plynem a po roce 2035 auta se spalovacími motory. Novináři, jak je jejich povinností, upozornili, že Zeman, tak jako už mnohokrát, uvádí chybná fakta. Ve skutečnosti jde zatím jen o návrhy, plynem by se mělo přestat topit až v roce 2040 a nezakáže se ježdění v autech se spalovacími motory, jen jejich prodej. Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí.

Co se ve skutečnosti stalo? Spousta lidí, kteří do té chvíle Green New Dealu nevěnovali žádnou pozornost, se najednou dověděla, že EU se snaží jim zakázat topit zemním plynem a jezdit jediným typem auta, které znají. Novináři si mysleli, že píšou „Miloš Zeman lže a my říkáme pravdu,“ ale část příjemců četla „V Bruselu vládnou nebezpeční šílenci“. Zažili jsme to mnohokrát a ještě mnohokrát zažijeme.

Jinou mediální událost jsme naopak už asi pět let nezažili. Ministr školství Gazdík dal rozhovor, z něhož Novinky udělaly titulek „Gazdík: Platy kantorů ušili koaliční šéfové. Beze mě“. Andrej Babiš celá léta v exekutivě tvrdil, že není politik. A samozřejmě mu bylo možné opáčit, že je už dávno profesionální politik, a dokonce velmi vychytralý. Ale jedna věc se v holdingové vládě neděla – že by si ministr stěžoval, že něco rozhodli koaliční šéfové bez něho. ČSSD mohla být proti, ale pokud ano, tak zpravidla jednotně. Ale ministr za ANO si nestěžoval, že něco rozhodli bez něho. Nedávalo by to smysl – od toho tam byl, aby plnil pokyny šéfa.

Přesně takhle vypadá ta „politika“, kterou Babiš tak úspěšně pomlouval. Sice se dalo očekávat, že jako první začnou hrát na vlastní triko ministři za Piráty, ale přijít to muselo. Vítej zpátky, politiko!