Znovu nám utahují šrouby, byť zatím prý jen „dílčím“ způsobem. Pandemie prý nekončí, koronavirus (jak to viry mají ve zvyku) zmutoval, teď je nejnakažlivější indická varianta delta. Říkají nám to takové kapacity jako šéf Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES) Petr Smejkal. Podle něho je delta vážnou hrozbou, ale takto strašil i s „britskou“ variantou alfa ještě asi měsíc poté, co i anglické úřady konstatovaly, že je o něco nakažlivější, ale nikoliv nebezpečnější.

Naše vláda a naše velkomédia se ale opět odvolávají na Velkou Británii. Vinou delty tam rostou „případy“ a vláda Borise Johnsona oddaluje konec posledních omezení – ve skutečnosti je tamní vláda plná panikářů stejně jako naše, to, co významně roste, jsou pozitivní testy vesměs mezi mladými, ještě nenaočkovanými lidmi. A delta je zákeřná tak, že o sobě u většiny „případů“ potvora ani nedá vědět.

Přesto půl Evropy bohužel včetně české vlády zostřuje pravidla pro návrat z různých zemí. Mezi země, z nichž navracejícím se Čechům nepomůže ani očkování dvěma dávkami a budou muset do „sebeizolace“, už patří různé exotické destinace v Africe a Jižní Americe, dále Nepál, Rusko, Tunisko a v Evropě Velká Británie, Španělsko, Portugalsko. Vesměs jsou to země, kam Češi nejezdí masově, a už vůbec ne v létě za rekreací (částečně s výjimkou Tuniska a Turecka). To je nápadné a jenom člověk bez osmileté zkušenosti s Babišovým marketingem by to ihned zařadil mezi náhody.

Zatímco například v Německu, jehož kancléřka taky u svých spoluobčanů cesty do zahraničí nevidí ráda, můžeme uvažovat například o zelené nechuti k masovému létání za mořem, u nás jsou to úvahy spíš socioekonomické. Podle průzkumu z minulého týdne 76 procent Čechů plánuje trávit letošní dovolenou v republice, tedy za hranice se chystá jen 24 procent z nás. Oproti předcovidovým rokům se skupina cestovatelů do ciziny snížila zhruba na polovinu.

V roce 2018 si alespoň jednu turistickou cestu za hranice dopřálo 44 procent Čechů. Byl by v tom čert, aby se skupiny voličů ANO (socioekonomicky spíš nižší, starší, politicky doleva) s onou 24procentní skupinou významněji protínala, s ještě užší skupinou milovníků exotiky už zřejmě vůbec ne. Totéž platí samozřejmě i pro ČSSD. Od ministra zahraničí Jakuba Kulhánka se ve straně během těch několika málo měsíců v úřadě nečeká politicky mnoho, ale pokud v některých voličích vzbudí dojem, že skoro vlastnoručně pro ně drží otevřené koridory do Chorvatska a do Bulharska, není to pro stranu potácející se kolem pěti procent vůbec zanedbatelné.

Chorvatsko a Bulharsko v očích naší vládní garnitury představují jakousi tolerovanou slast, obecně ale nad stykem s cizinou za časů pandemie leží odér čehosi podezřelého, čehosi, co vládě kazí její dobrý manažerský výkon při boji s nemocí. Andrej Babiš se neostýchal mluvit o „cizácích“, kteří nám sem jezdí popíjet z celé Evropy „a potom je z toho velký problém“.

Roman Prymula, momentálně bez přímého vládního angažmá, ale formování naší epidemické politiky vždycky nablízku, o pár dní po Babišovi: „Za nejrizikovější je možno považovat těsný kontakt neočkovaných osob s cizinci v různých prázdninových letoviscích.“

Cizinci k nám ovšem jezdí za stejných podmínek, za jakých se z jejich zemí vracejí čeští turisté. Indická, natož britská varianta zatím u nás používané vakcíny nepřemohly. Babišovy a Prymulovy věty nedávají smysl ani v rámci jejich dosavadní očkovací propagandy. Kde je opozice, kde jsou kritičtí duchové, aby tuto nejnovější covidovou šikanu rozmázli?