komentář daniela Kaisera

Senát má svou hrdost

komentář daniela Kaisera
Senát má svou hrdost

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Novelu pandemického zákona, z něhož se stává dvojtečka pro případné protažení plošných opatření proti covidu-19 do podzimu letošního roku, včera odmítl Senát. Tím krapet prodloužil proces jejího přijímání sněmovnou a zvětšil možnost do této brutální normy zasáhnout. Ale těžko mohl jinak, a to i kdyby většina senátorů souhlasila s každým písmenem novely.

Šlo tu o zvolený způsob legislativní nouze, jímž vláda dala najevo pohrdání parlamentem. A včera k tomu svým osobitým způsobem přispěl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).

Pokud neprojde novela, musí prý vládu požádat k 1. březnu, tedy za necelé tři týdny, o vyhlášení nouzového stavu. Ta slova nedávají absolutně žádný smysl a naznačují maximálně tak nezájem o věcnou diskusi, který pak už jenom podtrhl hraním karet na mobilním telefonu během rozpravy. To pochopitelně rozčílilo místopředsedu Senátu Jana Horníka (STAN) a některé další senátory.

Výhrůžka zavedením nouzového stavu za tři týdny nedává žádný smysl proto, že novelu pandemického zákona před necelým měsícem vláda zdůvodňovala eventuálním návratem infekce (zřejmě v nějaké agresivnější podobě) na podzim. O tom, že by měla platit hned po vypršení původního pandemického zákona na konci února, nebyla až do včerejška řeč.

Právnický detail samozřejmě spočívá v tom, že vyhlášení nouzového zákona ještě neznamená, že 1. března se opět zavřou nebo omezí obchody a školy, je to stejně jako pandemický zákon „jen“ možnost takto plošně konat. Ale Válek to samozřejmě použil politicky. Každý si pod souslovím nouzový zákon okamžitě představíme utaženější šrouby, než byly posledních pár měsíců. Ne náhodou premiér Fiala pandemický zákon rutinně prodává jako jemnější nástroj (To chcete nouzový zákon?).

Politicky viděno je Válkova hrozba senátorům planá, a kdyby sněmovna čirou náhodou veto Senátu zpátky nepřehlasovala, viděli bychom to za ty necelé tři týdny. Stávající omezení padají, do značné míry přičiněním Nejvyššího správního soudu, nicméně vládě je třeba přiznat, že vůli NSS na rozdíl od předchozí, Babišovy vlády neignoruje. Epidemický vývoj – závratný počet pozitivně testovaných při stabilním, nízkém počtu covidových pacientů na JIP – téměř nemůže být lepší. Válkova halabala vržená výhrůžka včera patří mezi vrcholy arogance moci za covidu.

Dospěli jsme do zajímavé situace. Pandemie doznívá v době, kdy se konečně začíná globalizovat protest proti covidovým zákazům a povinnostem. Nejsou to jen různě po světě napodobované konvoje kanadských řidičů kamionů, v USA se začínají množit masové pochody středoškoláků bez předepsaných respirátorů, v Německu se ve stovkách měst a městeček konají tiché protestní „procházky“ atp.

Že omikron tuto dlouho potlačovanou lidovou zlobu takříkajíc dohnal, může znamenat, že establishment, většina vlád si z těch dvou let nakonec odnese jen jednu věc: Lid toho snese hodně. To pro ně musí být ohromně důležitý poznatek. Neustálé varování před populismem, jemuž jsme vystaveni zhruba sedm roků (migrační krize, brexit, Trump), bylo ve své podstatě od začátku projevem strachu, že se lidé opravdu naštvou – kvůli masovému přistěhovalectví, kvůli inflaci, samozřejmě kvůli klimatické politice. Za takového stavu po dvou letech pandemie je každý trochu efektivní akt odporu, jaký včera předvedl Senát, důležitý.