KOMENTÁŘ

Rouška za tři miliony

KOMENTÁŘ
Rouška za tři miliony

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Fotodokumentace bývalého prezidenta Václava Klause nebyla jediným počinem, který včera policie v Praze na Národní třídě vůči antirouškařům provedla. Ze zprávy od katolického ultrakonzervativce Michala Semína: „Doprovázel jsem VK a stejně jako on jsem neměl nasazenou roušku. Přišel ke mně policajt v civilu a odvedl mne k perlustraci. Prý mne čeká správní řízení a pokuta.“ A Semín, před listopadem 1989 mladý disident, z politických důvodů čerstvě vyloučený ze studia, sarkasticky dodává: „Ať žije sametová revoluce! Děkujeme, že můžeme! Společně to zvládneme!“

Člověk by ještě dodal, že kdyby skupina kolem bývalého prezidenta dbala směrnice „Sami, ale společně“ vydané Milionem chvilek pro demokracii, nemusel by se teď nikdo z nich strachovat, že dostane pokutu (teoreticky až do tří milionů korun). Vedle Semína byl předveden a perlustrován ještě další blízký Klausův spolupracovník z jeho institutu, bývalý europoslanec ODS Ivo Strejček. Tohle se mimo jiné stalo dopoledne.

Odpoledne byla policie aspoň v centru hlavního města zpravidla tolerantní až laskavá, nasazení roušky požadovali mladí pořadatelé se suverenitou, k níž by je opravňovala maximálně tak závěť Martina Šmída. Pak po páté hodině procházel Národní třídou průvod demonstrantů, kteří radikálně kritizují vládní omezení. Téměř všichni pochodovali a skandovali bez roušek, například Děti do škol, Svobodu, Pojďte s námi. Téměř nikdo z okolostojících, kteří tu byli, aby si připomněli étos svobody, se nepřipojil. (A to i oni přišli v podstatě v rozporu s přáním pořadatelů, kteří se je snažili držet doma on-line.) Stáli ve svých rouškách a dívali se, někteří se znechucením, na protestní marš. Do značné míry to bylo jako střet dvou kultur: dobře polovina demonstrantů, kteří pochodovali od koně už z Václavského náměstí, byli příslušníci nižších společenských vrstev, a tady procházeli špalírem dobře oblečených, počestných občanů. Kdo to na vlastní oči viděl, tomu (možná se zpožděním) došlo, že odpůrci karantény drží o něco horší karty.

Nabízí se myšlenka, že vzdělanější, lépe situovaní lidí mají větší přehled o situaci, že jsou ohleduplnější a roušky jsou vyjádřením jejich informační i morální převahy – což je předpoklad mírně řečeno sporný. Žádné skutečně průkazné studie o přínosu roušek neexistují, první velká zadaná letos na jaře v Dánsku (takzvaně randomizovaná studie, tj. polovina z 6 tisíc účastníků roušky nenosila a polovina nosila) není dosud publikována. Jeden z autorů, profesor Henrik Ullum, před třemi týdny na otázku, kdy se odbornou veřejností netrpělivě očekávané studie dočkáme, odpověděl, že „až se najde dostatečně odvážný žurnál“.

Známá americká spisovatelka Lionel Shriverová (Musíme si promluvit o Kevinovi) nedávno v podcastu internetového magazínu Spiked učinila jeden chytrý postřeh: pokud nějaká vláda zavede nošení roušek i venku, je z toho okamžitě jasné, že ta vláda se rozhoduje „nevědecky“ a že je za tím možná spíš pověrčivost. Jak z tohoto pohledu máme hodnotit českou vládu? Vlastnosti viru se zatím příliš nemění, opakují vládní epidemiologové (myslí se tím pouze to, že virus neoslabuje, že by se jeho vlastnosti zhoršovaly, to vůbec není předmětem diskuse). Oficiálně pořád nikdo neodvolal hygienické pravidlo, podle něhož může být nebezpečných patnáct a výše minut strávených v přítomnosti nakaženého. Podle tohoto pravidla byli například trasováni lidé, když před dvěma měsíci přišli do styku s hlavní hygieničkou Jarmilou Rážovou. U ní bylo těch patnáct minut teprve předpoklad pro „epidemiologicky významný kontakt“. A na Národní se, skandální, protože naprosto nepřiměřenou pokutou tří milionů korun, vyhrožuje lidem, kteří mohou někoho, koho by teoreticky mohli ohrozit, v zásadě jen letmo potkat – sice zblízka, ale venku. Shriverové kritérium nevědeckosti česká vláda bohatě splňuje.

Spor o roušky není jen nepodstatná manýra, stejně jako ani od Klause sundaná rouška nemusí být jen šaškárna pro šaškárnu. Roušky jsou hlavně připomínkou toho, že máme cítit strach. Dnes se do školních lavic vracejí prvňáčci a druháci, což je skvělá zpráva, bohužel znehodnocená imbecilním předpisem nosit ve škole celý den roušku. Přitom děti – a přiznává to i ministr zdravotnictví Jan Blatný, který konzervativně mluví o věku do osmi let – virus málo chytají a ještě méně přenášejí. Data pro jejich trápení rouškami vláda k dispozici nemá (nebo nám je neprozradila). Ale asi jí to nemusí příliš vadit. Za pohodu dětí se nahlas berou jen bídníci z Národní, a to na povalení tohoto talismanu boje společnosti s infekcí nestačí.

18. listopadu 2020